Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 38/2024-31
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Novákovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno Anonymizováno advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno.sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení částky 39 058,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2023 po žalované domáhal zaplacení částky 39 058,68 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba. a žalovanou dne 21. 3. 2021 pod č. hodnota. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 6 291 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 19 170 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 829 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 670 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 60 960 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 20 měsíčních splátkách po 3 048 Kč. Poslední splátku tak byla povinna uhradit nejpozději do 21. 11. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 31. 8. 2022 ve výši 1 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na:
- jistině úvěru 12 977,81 Kč
- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 335,35 Kč
- úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 8 242,05 Kč
- úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 218,99 Kč
- úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 437,80 Kč
Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalované ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalované řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, požaduje žalobce úrok z neuhrazené jistiny ve výši 12 977,81 Kč od 22. 11. 2022 ve výši 25 % ročně a dále zákonný úrok z prodlení výši 15 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 12 846,68 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobce tedy požaduje po žalované zaplacení:
- neuhrazené jistiny ve výši 12 977,81 Kč
- úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 335,35 Kč
- úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 8 242,05 Kč
- úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 218,99 Kč
- úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 437,80 Kč
- smluvní pokuty ve výši 12 846,68 Kč
- úroku vyčísleného od 22. 11. 2022 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 3 275,70 Kč
- zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 1 937,24 Kč
- úroků z úvěru ve výši 25 % p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 977,81 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení,
- zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky ve výši 14 313,16 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši
12 977,81 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 335,35 Kč, od 12. 7. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované předžalobní výzvou k plnění.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. , protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce – právnická osoba. – a žalovanou dne 21. 3. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 60 960 Kč, kdy úrok byl sjednán ve výši 6 291 Kč, poplatek za poskytnutá úvěru ve výši 19 170 Kč, náklady a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 829 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 5 670 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 20 splátkách po 3 048 Kč měsíčně.
Ze žádosti o úvěr ze dne 21. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je starobní důchodkyní a doložila výměr jejího starobního důchodu, dále doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky. Mzda žalované činila 6 435 Kč měsíčně a důchod žalované činil 13 037 Kč, celkem 19 472 Kč. Měsíční výdaje žalované činily 4 000 Kč na bydlení, dopravu, jídlo a osobní náklady 6 750 Kč, srážky ze mzdy 783 Kč a měsíční náklady stávajících půjček 5 535 Kč, celkové měsíční výdaje tak činily 17 068 Kč. Dále žalovaná uvedla, že výše exekučně vymáhaných dluhů činí 16 000 Kč. V žádosti o úvěr byl dále uveden použitelný měsíční příjem ve výši 2 404 Kč. Výdaje žalované na bydlení nebyly nijak ověřeny, rovněž nebyly nijak zkoumány další dluhy žalované, když uvedla srážky ve výši 783 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 5 535 Kč. Dále žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je vdaná a nemá žádnou vyživovací povinnost. K žádosti žalovaná doložila pouze výplatní pásky, pracovní smlouvu a důchodový výměr.
Dle tvrzení žalobce obsažené v žalobě žalovaná uhradila poslední splátku ve výši 1 000 Kč dne 31. 8. 2022, celá zbývající dosud neuhrazená část celkové dlužné částky činila celkem 26 213 Kč (na jistině úvěru 12 977,81 Kč, na úroku 1 335,35 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 8 242,05 Kč, na poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 218,99 Kč a na poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 437,80 Kč). Pokud se tedy žalovaná zavázala uhradit celkem 60 960 Kč a zbývající částka k úhradě činila 26 213 Kč, uhradila žalovaná 34 747 Kč, to rovněž vyplývá i z transakční historie předložené žalobcem.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno v předžalobní výzvě.
Soud vzal za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce - společnost právnická osoba. - uzavřel dne 21. 3. 2021 pod č. hodnota se žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované finanční prostředky ve výši 27 000 Kč, aniž by jako věřitel poskytující úvěr spotřebiteli postupoval s obornou péčí. Právní předchůdce žalobce totiž se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, ač žalovaná nedoložila dostatečný příjem pro úhradu jednotlivých měsíčních splátek úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplývá, že použitelný měsíční příjem činí 2 404 Kč. Splátka úvěru byla ale sjednána ve výši 3 048 Kč. Právní předchůdce žalobce se podrobně nezabýval ani tvrzenými výdaji žalované, když žalovaná uvedla náklady na bydlení pouze ve výši 4 000 Kč, k žádosti o úvěr byly doloženy pouze výplatní pásky a výměr starobního důchodu, další listin y k ověření finanční situace žalované jako žadatelky o úvěr k žádosti doloženy nebyly. Výdaje žalované na bydlení nebyly nijak ověřeny, rovněž nebyly nijak zkoumány další dluhy žalované, když v žádosti uvedla srážky ve výši 783 Kč a splátky dalších půjček ve výši 5 535 Kč.
Z provedeného dokazování nelze nijak dovodit, že se právní předchůdce žalobce otázkou příjmů a výdajů žalované jakkoli podrobněji zabýval. Již ze samotné žádosti o úvěr muselo být právnímu předchůdci zřejmé, že žalovaná nebude schopna dostát svým závazkům za situace, kdy použitelný měsíční příjem činil 2 404 Kč a sjednaná měsíční splátka činí 3 048 Kč. Navíc právní předchůdce žalobce vycházel pouze z výměru starobního důchodu a výplatních pásek, nijak se nezabýval ověřením dalších dluhů žalované a s výdaji na bydlení v nájemním bytě, takový postup nelze považovat za dostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobce jako věřitel měl zkoumat majetkovou situaci žalované s přihlédnutím k jejím skutečným příjmům a výdajům, které měl řádně prověřit. Právní předchůdce žalobce s odbornou péčí nepostupoval.
Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou žalobci, žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno a v předžalobní výzvě byla vyzvána k plnění.
Žaloba je částečně důvodná.
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud má s ohledem na popsaný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (právnímu předchůdci žalobce), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde „nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. To nepochybně právní předchůdce žalobce nesplnil.
Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
Soud má však za to, že v ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019 , v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti).
Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Soudního dvora EU k předběžné otázce týkající se úvěruschopnosti, které si vykládá shodně, jak uvedl výše, tj. otázku splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost dlužníka, je třeba zkoumat z úřední povinnosti (http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=224110&pageIndex=0&doclang=CS&mode=req&dir=&occ=first&part=1&cid=403894).
V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdce žalobce svou povinnost stanovenou mu zákonem nesplnil, když posouzení úvěruschopnosti žalované řádně neprovedl, zejména podrobně nezjišťoval a neověřoval skutečné příjmy a skutečné výdaje žalované, a to zejména za situace, kdy žalovaná doložila pouze příjmy a v žádosti uvedla srážky. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ale i ty jsou pro sjednanou měsíční úhradu nedostačující.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. jeho právní předchůdce) nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Porovnání příjmů navíc muselo být zřejmé, že příjmy žalované jsou nedostačující. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku 34 747 Kč (ač by správně z titulu bezdůvodného obohacení měla žalobci vrátit toliko poskytnutou částku 27 000 Kč), soud žalobu zcela zamítl. Pokud by žalovaná jistinu nebo zůstatek holé jistiny nevrátila, posoudil by soud nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátila, proto tak nelze učinit závěr, že by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaná převzala v hotovosti od právního předchůdce žalobce na základě uzavřené smlouvy částku 27 000 Kč a žalobci vrátila částku 34 747 Kč. Předmětnou úvěrovou smlouvu přitom soud posoudil jako absolutně neplatnou, nebyla tak sjednána mezi účastníky řízení platně ani platba úroku a poplatků (tj. skrytých úroků) a smluvní pokuty, žalobci tak nevznikl nárok na jejich zaplacení. Žalobci rovněž nevznikl ani nárok na úrok z prodlení.
O nákladech řízení soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. , kdy zcela úspěšná ve věci byla žalovaná, žalobce by jí tak měl uhradit účelně vynaložené náklady, které jí v souvislosti s tímto řízením vznikly. Žalované ale náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem II tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě patnácti dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.