Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 32/2024-42
Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
Anonymizovaný odstavec
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
Anonymizovaný odstavec
Anonymizovaný odstavec
o 42 676,72 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je zaplacení částky částka s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku – neuhrazená pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce (společnost právnická osoba., IČO IČO, adresa) a žalovanou. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila společnost právnická osoba. pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, žalobci.
2. Žalovaná se v řízení nevyjádřila.
3. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, má soud za prokázaný tento skutkový stav: Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele (právnická osoba.) poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši částka a závazek žalované splatit tento úvěr včetně sjednaných poplatků a úroku celkem v částce částka pravidelnými 14 měsíčními splátkami ve výši částka, první splátka byla splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Žalovaná převzala částka v hotovosti v den uzavření smlouvy, a na tento dluh žalobci (jeho právnímu předchůdci) uhradila celkem částku částka. Smlouva byla uzavřena v místě bydliště žalované. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobci celkem částku částka (od datum do datum). Z listin y označené jako „Žádost o úvěr“ z datum sepsané v adresa bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je starobní důchodkyně od roku Anonymizováno, výše důchodu činí částka (mělo být ověřeno výplatními páskami), jedná se o jediný příjem, výdaje – bydlení u rodičů částka, doprava, jídlo částka, splátka exekuce částka, celkem částka, Anonymizováno, bez vyživovaných dětí, Anonymizováno. Původní věřitel vypočetl použitelný měsíční příjem částkou částka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že původní věřitel postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy včetně veškerého příslušenství žalobci. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitel oznámil žalované postoupení pohledávka na žalobce. Předžalobní výzva ze dne datum byla dle podacího lístku žalované odeslána dne datum.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (o. z.), může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jiné osobě. Podle ust. § 1880 odst. 1 o. z., s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Žalobci byla postoupena pohledávka za žalovanou, došlo k oznámení postoupení pohledávky žalované, žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován.
5. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
6. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; ust. § 1810 občanského zákoníku ) nebyla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku .
9. Podle ust. § 86 odst. 1 , odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Věřiteli je zde uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Věřitel je při tom povinen vynaložit odbornou péči. Zákon o spotřebitelském úvěru pojem odborné péče nedefinuje. Určité jeho vymezení však lze nalézt v jiných právních předpisech, zejména v zákoně o ochraně spotřebitele nebo v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. V zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako "úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti". Odborná péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyžaduje speciální znalosti v příslušné oblasti a jejich aplikaci v konkrétním případě. Věřitel je povinen postupovat jako profesionál. Zákon nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.). Zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jeho povinnost poskytnout věřiteli "na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr", však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. K obdobnému závěru ostatně došel i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele - žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
12. V daném případě žalobce v řízení tvrdil, že jeho právní předchůdce řádně posoudil schopnost žalované (jakožto spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. K tomu předložil listin u označenou jako „Žádost o úvěr“, kde měla žalovaná vyplnit informace o své osobě, a kde jsou označeny listin y, kterými žalobce (jeho právní předchůdce) žalovanou sdělené údaje přezkoumal. Dle tohoto listinného důkazu byly předloženy k důkazu pouze „výplatní pásky“, z nichž měla být ověřena výše starobního důchodu žalované. Žalovanou uváděné výdaje žádným způsobem ověřeny nebyly, a to navíc v situaci, kdy jak tato listin listina , tak samotná smlouva o úvěru, je sepsána v bydlišti žalované, které je v té době Anonymizováno let, a ohledně které je zjištěno, že „Anonymizováno“. Právní předchůdce žalobce také zjišťuje, že žalovaná splácí exekuci. Výdaje žalované tudíž nepochybně nebyly ověřeny žalobcem dostatečně. Nadto je absurdní i závěr, že pokud z jediného příjmu žalované ve výši částka zbývá po odečtení výdajů částka částka, že je schopná měsíčně platit splátku ve výši částka. Na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, proto soud nemohl dospět k závěru, že byla u smlouvy ze dne datum řádně ověřena úvěruschopnost žalované (tj. že by věřitel splnil zákonem mu uloženou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí), a původní věřitel tedy poskytl úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude žalovaná schopna úvěr splatit.
13. Proto soudu nezbývá než uzavřít, že smlouva o úvěru je podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (§§ 580 a 588 občanského zákoníku ). Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2221/2013 , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2021, sp.zn. 29 ICdo 3/2021 , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18). Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ust. § 2 991 o.z., které jsou si smluvní strany povinny podle § 2 993 o.z. vzájemně vydat, přičemž bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu věřitele ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o.z. Pokud tedy právní předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytl částku 33 000 Kč, a žalovaná uhradila celkem částku 33 567 Kč, žádné bezdůvodné obohacení na její straně nevzniklo. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť plně úspěšné žalované v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dní ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Blansku.
Nebude-li povinnost stanovená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.