Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 12/2023-32
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Rapušákovou ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalované: [osobní údaje žalované]
o 14.397,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.508 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 3.713,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.221,87 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 11. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.713,87 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, částku 9.174,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.305,12 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.175,79 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7.508 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.508 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 3.713,87 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.221,87 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 11. 2022, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.713,87 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, částku 9.174,13 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.305,12 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.175,79 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 221,87 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 3.175,79 Kč z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalované poskytnut právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], spotřebitelský úvěr ve výši 15.000 Kč.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradila. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalované na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10 ). Zásilky soudu žalovaná nepřevzala.
3. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum]. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání soudu, žalovaná se bez omluvy nedostavila. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni dle rámcové smlouvy ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna podáním ze dne [datum], současně byla vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů od obdržení dopisu. (shodná tvrzení účastníků, rámcová smlouva o postupování pohledávek ze dne [datum], dodatek č. 1 k rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně přílohy č. 1 – seznamu pohledávek, potvrzení o provedení transakce ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], podací arch ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum])
5. V průběhu řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] k žádosti žalované písemně smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 27.888 Kč, tedy poskytnuté peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem 1.444 Kč (v sazbě 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru 7.350 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru 1.394 Kč a inkasním poplatkem 2.700 Kč, a to ve 14 splátkách po 1.992 Kč Poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaná za dobu trvání závazkového vztahu uhradila 7.492 Kč. Žalobkyně v řízení nárokovala jistinu ve výši 11.221,87 Kč a příslušenství ve výši 10.479,25 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok 804,57 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5.375,45 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1.019,45 Kč a inkasní poplatek za hotovostní výběr splátek 1.974,66 Kč, smluvní úrok v sazbě 15 % ročně z jistiny za období od 4. 1. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 1.305,12 Kč), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 4. 1. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 1.022,34 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.175,79 Kč. Nadále pak žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru od 28. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem [datum] (shodná tvrzení účastníků, žádost o úvěr ze dne [datum], smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzva před podáním žaloby ze dne [datum], podací arch ze dne [datum], výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum])
6. Dle tvrzení žalobkyně byla smlouva uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěr, do které uvedla základní údaje o své osobě a své finanční situaci, zejména údaje o zaměstnání, závazcích, měsíčních příjmech a výdajích. V žádosti jsou označeny listin y či doklady, které byly žalovanou předloženy k posouzení její bonity a úvěruschopnosti. Správnost poskytnutých a vyplněných údajů žalovaná stvrdila svým vlastnoručním podpisem žádosti. Původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru v poskytnuté výši. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že dle údajů uvedených žalovanou jí měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 8.899 Kč. Splátka úvěru byla stanovena ve výši 1.992 Kč. Žalované tak mělo po odečtení měsíčních splátek úvěru, dle jejího tvrzení, měsíčné zůstat 6.907 Kč, kterými mohla volně disponovat. Za dané situace nebyl jediný důvod se domnívat, že by žalovaná nebyla schopna dostát svým závazkům a nemohla splácet spotřebitelský úvěr. K důkazu žalobkyně doložila žádost o úvěr, pracovní smlouvy žalované ze dne [datum] a [datum], oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] a doklad o vyplacení důchodu ze dne [datum]. Soud má z doložených listin za prokázáno, že žalovaná byla od listopadu 2019 zaměstnaná u zaměstnavatele [anonymizována tři slova] s [anonymizováno] a od listopadu 2020 u zaměstnavatele [jméno] [příjmení] s příjmem 15.200 Kč hrubého měsíčně. Byl jí vyplácen částečný invalidní důchod ve výši 6.507 Kč měsíčně. V žádosti o úvěr tvrzené měsíční příjmy činily 15.109 Kč, měsíční výdaje ve výši 6.210 Kč zahrnovaly výdaje na bydlení a energie u rodičů 1.000 Kč, dopravu, jídlo a osobní náklady 3.860 Kč a splátky půjček 1.350 Kč.
7. Jelikož se žalobkyně omluvila z jednání soudu, nebylo možné jí poskytnout patřičná poučení dle ustanovení § 118a občanského soudního řádu .
8. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a následující občanského zákoníku , kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 145/2010 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaná uzavírala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (právní předchůdce žalobkyně), že dlužníkovi poskytne úvěr 15.000 Kč, a dlužník (žalovaná) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky stanovené smlouvou, celkem částku 27.888 Kč. Žalovaná však porušila ujednání smlouvy o úvěru a dluh vůči věřiteli nehradila řádně, uhradila pouze 7.492 Kč.
13. S ohledem na ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru soud v prvé řadě zjišťoval, zda byla smlouva uzavřena platně, přičemž postupoval v souladu se stávající judikaturou, která je dle názoru soudu aktuální i po přijetí nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. V tomto směru se soud opírá zejména o aktuální Rozsudek Soudního dvora C -679/18 ze dne 5. 3. 2020, jakož i o usnesení Pléna Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, který se podrobně zabývá otázkou aplikace práva Evropských společenství, právě pokud jde o posuzování nepřiměřených ujednání ve spotřebitelských smlouvách, kdy dospěl k závěru, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv je nutné chápat jako nesouladnou nejen s evropským právem, ale i českým ústavním pořádkem. Soud tak přistupuje ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 (prejudikatura: rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další (C -449/13)):„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“
14. K samotné nutnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a způsobu tohoto posuzování je vhodné citovat z aktuální judikatury:„ ..tak nutno dospět k závěru, že formulář„ Hodnocení klienta“ vyvrací pravdivost tvrzení žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány, když z tohoto formuláře jednoznačně vyplývá, že poskytovatelka úvěru vyšla z prohlášení žalované, čemuž odpovídá i skutečnost, že potvrzení o výši příjmu nebylo žalobkyní předloženo a stejně tak nedoložila žalovanou tvrzené výdaje na bydlení apod. Opřít se v tomto směru lze o rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie CA Cunsumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další C – 449/13, EU: C: 2014: 2464, z nějž subjektivizace výdajů nepochybně vyplývá.“ (rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 383/2018 -66 ze dne 22. 1. 2019) Jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit pak konstatuje Ústavní soud v aktuálním nálezu III. ÚS 4129/18 .
15. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů vyplněných v žádosti o úvěr, k výzvě soudu doložila listin y, které byly k žádosti doloženy. Žalovaná uváděla příjem 15.109 Kč, celkové výdaje v částce 6.210 Kč. K ověření poměrů žalované byly doloženy pracovní smlouvy uvádějící základní sjednaný příjem a prokazující, že byla zaměstnaná, byl doložen příjem z částečného invalidního důchodu ve výši 6.507 Kč měsíčně. Skutečné příjmy, výdaje a závazky doloženy nebyly. Povinnost řádně prošetřit poměry dlužníka ze zákona stíhá věřitele, nikoli samotného dlužníka. Úvěruschopnost žalované právní předchůdce žalobkyně neprověřil, dle názoru soudu, s odbornou péčí, soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je z pohledu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
16. Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlédl i bez návrhu, neboť jde o jednání v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2019 č. j. 8 Co 383/2018 -66:„ Podle § 588 obč. zák. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatností právního jednání (v tomto je možno se opřít o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kolektiv občanský zákoník I. obecná část – (§ 1 a § 654 ). Komentář 1. vydání Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 citovaného zákona, potažmo druhu jeho neplatnosti. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznit povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění o účelu směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech, což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 “
17. Na základě neplatného právního jednání bylo žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuto plnění ve výši 15.000 Kč, žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná uhradila 7.492 Kč, soud tak přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 7.508 Kč. Ve zbylém rozsahu, tedy ohledně částky 3.713,87 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11.221,87 Kč od 28. 10. 2022 do 23. 11. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3.713,87 Kč od 24. 11. 2022 do zaplacení, částky 9.174,13 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1.305,12 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 3.175,79 Kč, byla žaloba zamítnuta, neboť šlo o nároky vyplývající ze smlouvy, která byla shledána neplatnou.
18. Soud přiznal žalobkyni nárok spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě v návaznosti na prokazatelně doručené oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění. Úrok z prodlení odpovídá současné právní úpravě, tedy ustanovení § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném ke dni vzniku prodlení. Ve zbylém rozsahu, tedy z nepřiznané části nároku, soud žalobu zamítl i ohledně příslušenství pohledávky (viz výše).
19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 151 odst. 2 , § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , přičemž přihlédl ke skutečnosti, že procesně úspěšnější žalované v řízení náklady prokazatelně nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).