Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 319/2023-110

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/1 sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 34 902,11 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 817,04 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, za který je splátka hrazena, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do částky 7 085,07 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 905,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 629,70 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 131,81 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 349 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. hodnota-Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 817,04 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci, za který je splátka hrazena, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá co do částky 7 085,07 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 905,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 629,70 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 131,81 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 349 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky a dále náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. hodnota, kterou se zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 37 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách po minimální splátce (2 % čerpaného úvěru). Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, žalobkyně proto prohlásila dnem datum úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná celkem na úvěr čerpala 106 967,67 Kč a dosud uhradila 79 150,63 Kč. Vedle jistiny dluhu požaduje žalobkyně dále smluvní úrok, smluvní pokutu coby poplatek za upomínání 2 400 Kč (600 Kč x 4 upomínky), zákonný úrok z prodlení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavření smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to kontrolou v interních a externích databázích, posouzením výpisu z běžného účtu žalované.

3. Žalovaná se ve věci vyjádřila prostřednictvím stálého opatrovníka, který navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že v době před podpisem úvěrové smlouvy trpěla žalovaná závažnou duševní poruchou – paranoidní schizofrenií, ke které se přidala bipolární porucha. První hospitalizace žalované proběhla již v roce 2009, od toho času je hospitalizována opakovaně. Jde o dlouhodobé onemocnění, k čemuž odkázala na znalecký posudek ze dne datum. Předžalobní výzva nebyla doručena stálému opatrovníkovi, který tak nemohl reagovat.

4. V rámci jednání soudu opatrovník žalované sdělil, že v případě neúspěchu ve věci by žalovaná byla schopna splácet 1 000 Kč měsíčně.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti: 6. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

7. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru, přičemž v žádosti uvedla, že žije ve vlastním bydlení, má druha, je invalidní důchodkyně s průměrným měsíčním příjmem 12 373 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč, měsíční náklady činí 0 Kč. Příjem měl být ověřen z bankovního účtu žalované.

8. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období červenec 2021 až prosinec 2021 vyplývá, že konečný zůstatek účtu je záporný (-21 338,23 Kč), že platební bilance žalované je záporná, že její měsíční výdaje převyšují měsíční příjmy, a to vše navzdory skutečnosti, že žalovaná opakovaně čerpala úvěr u žalobkyně.

9. Smlouvou o spotřebitelském revolvingovém úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do výše úvěrového limitu 37 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po minimální splátce.

10. Z výpisu ke kreditní kartě a z doložené platební historie vyplývá, že žalovaná na úvěr čerpala 106 967,67 Kč a dosud uhradila 79 150,63 Kč.

11. Upomínkou ze dne datum žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu. Z podacího archu pošty vyplývá, že upomínka byla žalované odeslána datum.

12. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne datum.

13. Rozsudkem Okresního soudu v adresa ze dne datum č. j. spisová značka byla žalovaná omezena na dobu tří let ve svéprávnosti tak, že mimo jiné není způsobilá hospodařit s částkou vyšší než 2 500 Kč týdně, uzavírat, měnit a vypovídat smlouvy s předmětem plnění vyšší než 10 000 Kč, uzavírat, měnit a vypovídat smlouvy o půjčce, zápůjčce, úvěru, ručení, darování a smlouvy s opakujícím se plněním v žádném rozsahu. Opatrovníkem žalované bylo jmenováno město adresa, což vyplývá rovněž z y o jmenování opatrovníka.

14. Ze znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO ze dne datum bylo mimo jiné zjištěno, že žalovaná trpí duševní poruchou, která ji omezuje na běžném způsobu života, jde o poruchu dlouhodobého rázu, jejím podkladem jsou přetrvávající změny osobnosti po psychotických atakách, které se manifestovaly v terénu vývojových anomálií dětského věku. Jde o reziduální poruchu osobnosti – paranoidní schizofrenií. Mentální kapacita žalované pro porozumění důsledkům uzavření smluv je deficitní – není schopna porozumět oddáleným důsledkům uzavření smluv, rozhoduje se pouze s ohledem na okamžitý užitek či dle návodu druhých osob.

15. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam. 16. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

17. Žalobkyně poskytla žalované, která je omezena ve svéprávnosti, na základě smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru peněžní prostředky v celkové výši 106 967,67 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s poplatky a úrokem v měsíčních splátkách, dosud uhradila 79 150,63 Kč. V době uzavření úvěrové smlouvy byla platební bilance žalované záporná. Předžalobní výzva byla odeslána žalované.

18. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen „o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. ve znění účinném do datum navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do datum). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. , „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne datum rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. došlo s účinností od datum ke změně věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

25. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum sp. zn. ).

26. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Z výpisu z běžného účtu žalované, na který žalobkyně obsahem žaloby poukazuje, nade vší pochybnost vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla úvěruschopná; její platební bilance byla značně záporná, zůstatek na účtu byl značně záporný, žila de facto toliko z úvěrů. Této skutečnosti si žalobkyně musela být vědoma, jestliže výpisem z účtu disponovala, a přesto žalované úvěr poskytla. Je-li v žádosti o úvěr poukazováno na celkový příjem domácnosti, není vůbec patrno, co má tento příjem domácnosti představovat, celkový příjem domácnosti není ani doložen. Rovněž není jasné, z jakého důvodu bylo vycházeno z výdajů 0 Kč, když tato skutečnost jakkoli neodpovídá výdajové realitě žalované, jak je patrno z výpisu z účtu. Zcela ležérní postup žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované bez toho, aniž by byly podrobeny jakémukoliv bližšímu posouzení.

27. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 106 967,67 Kč. Soud vycházel z tabulky předložené žalobkyní a také z jejich vlastních tvrzení, které žalovaná nijak nezpochybnila, a ze kterých vyplývá, že žalovaná na úvěr dosud uhradila pouze 79 150,63 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky apod. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni částku 27 817,04 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývající části žalobu zamítl.

28. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

29. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

30. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první za středníkem

31. Žalobkyně byla ve sporu mírně úspěšnější než žalovaná, příslušelo by ji proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Soud ovšem přihlédl k tomu, že žalovaná je osobou omezenou ve svéprávnosti, kdy žalobkyně si měla ověřit tuto skutečnost před podáním žaloby a předžalobní výzvu k zaplacení dluhu adresovat rovněž opatrovníku žalované ( o. z.). Takto žalobkyně neučinila. Soud proto dospěl k přesvědčení, že v projednávané věci jsou naplněny důvody hodné zvláštního zřetele dle ustanovení a ve věci úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznal.

32. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 764 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 397 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 349 Kč. V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.