Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 22/2024-47
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Holubovou ve věci
žalobkyně: PRONTO CREDIT s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Pernickým sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 26 879 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem od datum do datum v kapitalizované výši částka a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v rozsahu požadavku na zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem od , datum, do , datum, v kapitalizované výši , částka, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž, ve znění doplnění ze dne datum, uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. hodnota (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostní formou jednorázově převodem na účet žalovaného částku částka. Žalovaný se smlouvou zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit za podmínek sjednaných ve smlouvě, a to v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka počínaje dnem datum. Žalovaný sjednané splátky nehradil ve výši a lhůtách dle smlouvy, čímž se dostával do prodlení se splácením úvěru. Žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil. Protože žalovaný přes opakované upomínky žalobkyně dlužné splátky neuhradil, žalobkyně úvěr ve smyslu čl. VI. odst. 1 smluvních podmínek zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně z důvodu prodlení s úhradou zesplatněné pohledávky po žalovaném požaduje také v souladu s čl. VI. odst. 3 písm. a) a b) smluvních podmínek uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení v kapitalizované výši částka, smluvní pokutu ve výši částka a dle čl. VI. odst. 2 smluvních podmínek účelně vynaložené náklady ve výši částka za zaslání tří upomínek (3x částka). Příslušenství tvoří úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrok od datum do datum v kapitalizované výši částka.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků řízení, neboť žalovaný ač byl k jednání procesně korektním způsobem předvolán, se k jednání bez včasné a řádné omluvy nedostavil a žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Soud tak mohl vycházet jen z obsahu spisu a označených a předložených důkazů.
4. Po provedeném dokazování, vycházeje z listinných důkazů předložených žalobkyní, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum byla mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému bezhotovostním převodem na účet uvedený žalovaným ve smlouvě úvěr v částce částka. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 161 % ročně v 18 měsíčních splátkách ve výši po částka s první splátkou splatnou dne datum s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru představovala částku částka. Pro případ prodlení s jakoukoli úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru byla žalobkyně oprávněna v souladu s čl. VI. odst. 2 písm. a) smluvních podmínek účtovat poplatek za každou upomínku, která byla žalovanému odeslána ve výši částka. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou pravidelné měsíční splátky byla žalobkyně rovněž v souladu s čl. VI. odst. 3 písm. a) a b) smluvních podmínek oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši částka a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Pro případ, že bude úvěr zesplatněn, k čemuž mělo dojít poté, co žalovaný neuhradí dlužnou splátku ani v dodatečné poskytnuté lhůtě (čl. VI. odst. 1 smluvních podmínek) byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž bude žalovaný v prodlení (čl. VI. odst. 3 písm. a) smluvních podmínek) /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14-15, smluvní podmínky na č. l. 19-20 spisu, formulář pro standardní informace v CEPRu, splátkový kalendář na č. l. 23 spisu/. Žalovaný předložil žalobkyni výplatní pásku za měsíc březen 2022, podle které mu za uvedený měsíc od neznámé společnosti náleží čistá mzda ve výši částka. Podle úvěrové zprávy NRKI – BRKI činily celkové měsíční splátky žalovaného částka při celkové zbývající částce částka. Žalovaný na sebe neměl vedenu žádnou exekuci /viz výplatní páska na č. l. 8 spisu, úvěrová zpráva na č. l. 16-18 spisu, lustrace v CEE na č. l. 22 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, když ničeho neuhradil, ač byl upomínkou ze dne datum, ze dne datum, ze dne datum a ze dne datum k úhradě dlužných splátek vyzýván. Dopisem ze dne datum byl současně informován o tom, že ke dni datum byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván, aby svůj dluh uhradil nejpozději do datum /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 21 spisu, upomínky na č. l. 24-27 spisu, oznámení o zesplatnění na č. l. 9, 27 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou dne datum, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 14 dnů ode dne předání předžalobní výzvy k poštovní přepravě /viz předžalobní výzva na č. l. 10 spisu, poštovní podací arch na č. l. 11-13 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícím závěrům: Žalovaný s žalobkyní sjednal smlouvu o úvěru, na základě níž mu žalobkyně poskytla převodem na účet žalovaného úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 161 % ročně v 18 měsíčních splátkách s první splátkou splatnou dne datum. Žalovaný svůj závazek řádně neplnil, když na svůj dluh ničeho neuhradil.
6. Soud řešenou věc posuzoval po právní stránce podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Dle odstavce 2 uvedeného ustanovení se považuje právní jednání za platné, nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání.
12. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle ustanovení § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částka. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s poplatky a příslušenstvím. Soud se proto zabýval otázkou, zda ze strany žalobkyně, coby poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. Podle soudu tato smlouva nebyla platně sjednána, neboť žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V poměrech projednávané věci lze přisvědčit tomu, že žalobkyně zjišťovala informace o příjmu žalovaného. Zjistila, že žalovaný v měsíci březen 2022 měl čistý příjem ve výši částka, což žalovaný podpořil také předložením výplatní pásky. Soud ovšem nezaregistroval, že by žalobkyně zjišťovala jakékoli údaje osobního (kupř. počet vyživovacích povinností), majetkového a především výdajového charakteru (kupř. náklady na bydlení, jiné pravidelné platby apod.) a že by se takovéto údaje snažila jakkoli ověřit, vyjma doloženého tvrzení ohledně vyhledávání údajů v centrální evidenci exekucí či v bankovním a nebankovním registru klientských informací, ze kterých žalobkyně zjistila, že celkové měsíční splátky žalovaného činí částka při celkové zbývající částce částka. Za popsané situace nelze než konstatovat, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně s odbornou péčí nepostupovala. Její postup je odborné péči velmi vzdálen, když se bez bližších znalostí majetkových poměrů žalovaného a především bez znalosti jeho příjmů a výdajů rozhodla finanční prostředky žalovanému poskytnout. Soudu uniká, na základě jakých zjištění mohla žalobkyně rozumně dospět k závěru, že žalovaný bude vůbec a řádně schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet, když jeho poměry nijak blíže zmapovány nebyly. Žalobkyně měla schopnost žalovaného zkoumat o to víc, když zjistila, že žalovaný má jiné závazky dosahující celkové výše částka. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti tedy sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala. Soudu tak nezbylo, nežli uzavřít, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána a posuzována, proto tato smlouva nebyla platně sjednána. Je-li smlouva od počátku neplatná, nemá žalobkyně právo na zaplacení příslušenství ani smluvních pokut. V této souvislosti soud dále konstatuje, že žalobkyně se k jednání soudu nedostavila a svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.
18. Ohledně následku absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených po účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tedy od datum soud uvádí, že pouhý jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87) by mohl nasvědčovat, změnou textace oproti předchozímu znění zákona o spotřebitelském úvěru došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele, avšak dle názoru soudu se stále jedná o neplatnost absolutní.
19. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy [srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 523/07(N 113/53 SbNU 409)]. Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. K výkladu právních norem Ústavní soud mj. též v usnesení svého pléna ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, zdůraznil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 21/96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, Pl. ÚS 19/98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, Pl. ÚS 3/06, I. ÚS 50/03, IV. ÚS 611/05, vše dostupné na www.judikatura.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“
20. Zákon o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
21. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
22. Soud má tedy za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek, a soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka nebo rozsudek ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
23. Vzhledem k uvedenému soud uzavírá, že žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného celkem částka a žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Neboť smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky řízení platně uzavřena, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení a povinností žalovaného je toto obohacení žalobkyni ve výši částka vydat, a to bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění dle § 1958 o. z. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení pak nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla předžalobní výzva odeslaná dne datum prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, podle které měl žalovaný dluh uhradit do 14 dnů ode dne jejího předání k poštovní přepravě. Splatnost dluhu dle této výzvy tak nastala dne datum. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. v zákonné výši 15 % ročně (výrok I. tohoto rozsudku).
24. adresa k plnění byla určena v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř.
25. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy, od níž své další nároky žalobkyně odvíjela (výrok II. tohoto rozsudku).
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť poměrný úspěch žalobkyně odpovídá úspěchu žalovaného (výrok III. tohoto rozsudku). V tomto ohledu se připomíná, že je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci dle § 142 o. s ř. zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. přiměřeně rozhodnutí ÚS ČR ze dne datum sp.zn. I. ÚS 2717/08).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.