Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 357/2023-32

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 20 750,36 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 963,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 787,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 593,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 602,34 Kč, úrok 9,5 % ročně z částky 18 400,36 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 400,36 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 618 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 963,33 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 787,03 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 593,52 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 602,34 Kč, úrok 9,5 % ročně z částky 18 400,36 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 400,36 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 618 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 750,36 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru k účtu číslo, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr za stanovených podmínek splatit spolu s úrokem 9,50 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 955 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník. Před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně posouzena tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů. Žalobkyně rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Žalobkyně vycházela z prohlášení o příjmu v Návrhu na poskytnutí úvěru ze dne datum, v němž žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 17 000 Kč a příjem z podnikatelské činnosti pak 204 000 Kč ročně, což žalobkyně ověřila z historických výpisů z účtu, kdy průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 6 měsíců činil 45 443,83 Kč. Pokud se týká výdajů žalovaného, tak vycházela z údajů sdělených žalovaným a konfrontovala je s životním minimem a statistickými daty, jakož i přihlédla k závazkům žalovaného vůči jiným subjektům. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnává se statistickými údaji. Žalovaný také uvedl, že je svobodný a bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Vzhledem k uvedenému žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 10 800 Kč, které se skládají z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 6 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 940 Kč a částky představující životní minimum 3 860 Kč a výdajů na závazky u žalobkyně a jiných subjektů ve výši 0 Kč. Na základě všech těchto okolností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně v souladu s úvěrovými podmínkami úvěr zesplatnila ke dni datum, o čemž žalovaného informovala výzvou k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 18 400,36 Kč, poplatky ve výši 2 350 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9,50 % ročně z dlužné jistiny, a to ode dne datum do datum ve výši 1 593,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 602,34 Kč a dále také úrok rok 9,5 % ročně z částky 18 400,36 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 18 400,36 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum s tím, že dlužnou částku má uhradit do 7 dnů od odeslání dopisu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a žalobkyně nesouhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Vzhledem k uvedenému soud ve věci nařídil jednání, u kterého provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně a zjistil z nich následující skutečnosti.

3. Ze Smlouvy o úvěru, která byla podepsána elektronicky dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že mu za stanovených podmínek poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 9,50 % p. a. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 955 Kč, tudíž žalobkyni zaplatí celkem 22 080,64 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný zároveň požádal žalobkyni o čerpání úvěru.

4. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, měl střední vzdělání bez maturity a dosahoval měsíčního příjmu 17 000Kč, což měl dle y doložit čestným prohlášením. Žalovaný dále uvedl příjmy z podnikatelské činnosti v roční výši 204 000 kč, což rovněž doložil čestným prohlášením. Pokud se týká výdajů, žalovaný uvedl celkové výdaje 10 800 Kč s tím, že vyživovací povinnost a ostatní výdaje má 6 000 Kč.

5. Z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že se sice jedná o období od října rok do března rok, nicméně se jedná pouze o příjmové položky, výdaje zde zcela chybí. Kromě výplaty, která odpovídá tvrzením z Návrhu na poskytnutí úvěru, se zde nacházejí vklady přes bankomat, jejichž původ je neznámý.

6. Z detailu z BRKI/NRKI a Solus bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá žádný negativní záznam.

7. Z historického výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že žalovaný za celou dobu trvání načerpal částku 20 000 Kč dne datum a zaplatil celkem částku 2 036,67 Kč. Při výpočtu těchto částek soud jako čerpání počítal částku s transakčním kódem TC51, jako vrácení/placení soud považoval transakční kódy TC11. Poslední splátku žalovaný uhradil dne datum.

8. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr načerpal dne datum.

9. Z předžalobní upomínky ze dne datum, která byla podle připojeného poštovního podacího archu odeslána žalovanému téhož dne, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s tím, že pokud dlužnou částku do 7 dnů neuhradí, bude se žalobkyně svého práva domáhat u soudu.

10. Z ostatních předložených listin soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to s ohledem na níže rozvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

11. Žalobkyně a žalovaný se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho žádost, kterou učinil samotným podpisem dohody, oproti závazku žalovaného vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem 9,50 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 955 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovaný načerpal finanční prostředky dne datum. Naopak žalovaný přestal v průběhu trvání dohody plnit svůj závazek, dostal se se splácením do prodlení. Jelikož žalovaný svůj dluh nesplnil vyzval ho zástupce žalobkyně dopisem podaným k poštovní přepravě dne datum k úhradě celého dluhu do 7 dnů, neboť poté se žalobkyně bude svého práva domáhat u soudu. Před uzavřením dohody zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů a rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Žalobkyně vycházela z Návrhu na poskytnutí úvěru, kde žalovaný prohlásil, že je svobodný, bydlí u rodičů, měl střední vzdělání bez maturity a dosahoval měsíčního příjmu 17 000Kč a má příjmy z podnikatelské činnosti v roční výši 204 000 Kč. Pokud se týká výdajů, žalovaný uvedl celkové výdaje 10 800 Kč s tím, že vyživovací povinnost a ostatní výdaje má 6 000 Kč. Tyto skutečnosti žalobkyně ověřila z výpisu z účtu za dobu od října rok do března rok, ze kterého však vyplývají pouze plusové položky na účtu žalovaného, nikoliv jeho výdaje. Z výpisu taktéž není zřejmé, jakého původu jsou vklady přes bankomat. Pokud se týká výdajů, tyto žalobkyně konfrontovala se statistickými daty a údaji o životním minimu. Žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako osobu schopnou dluh splácet a dne datum mu na jeho žádost, která byla podána podpisem dohody shora uvedené, mu vyplatila 20 000 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel a zaplatil jen 2 036,67 Kč.

12. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byly žalovanému na jeho žádost poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).

16. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto podle názoru soudu ověřila dostatečným způsobem, když k tomu měla k dispozici výpisy příchozích plateb z bankovního účtu žalovaného za posledních 6 měsíců, jejichž otisk připojila ke svému vyjádření. Z předložených důkazů a uvedených tvrzení však nevyplývá, že výdaje si žalobkyně ověřila řádně. Z podkladů, které žalobkyně předložila a které sloužily pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud nezjistil, jaké konkrétní pravidelné výdaje žalovaný měl, ty vyplývají pouze z tvrzení žalovaného. Soud má za to, že nelze vycházet pouze a jen ze statistických dat nebo z částek životního minima, když součástí odborné péče je posouzení každého případu individuálně. Dlužno dodat, že žalovaný měl u žalobkyně zjevně vedený běžný účet, který mohl uvedené výdaje snadno ověřit. Soudu je zřejmé, že nelze po věřitelích chtít, aby si ověřili každý pravidelný výdaj budoucího dlužníka, nicméně v dnešní době není nic jednoduššího, než si od takové osoby vyžádat výpisy z účtu za dostatečně dlouhé období a z tohoto si výdaje ověřit. Není dostatečné, že žalobkyně nahlédla do různých databází a jen z negativních (resp. žádných) záznamů zde předpokládala, že žalovaný je bezezbytku schopen budoucí dluh splácet.

18. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

19. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 2 036,67 Kč, pročež jí stále dluží 17 963,33 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

20. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dle tvrzení žalobkyně a předložené transakční historie uhradil poslední splátku dne datum a dosud nic dalšího neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 17 963,33 Kč (66,2 % celku) a neúspěšná v částce 9 182,19 Kč (33,8 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32,4 %. Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval v souladu s (dále jen „ “). Celkové náklady řízení činí 4 994 Kč a jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 831 Kč a náklady právního zastoupení žalobkyně tvořené odměnou advokáta dle . písm. c) bodu 2. ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč, za jeden úkon v podobě účasti u jedná za 1 940 Kč podle , částkou 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč dle a dále částkou 300 Kč jako jeden režijní paušál dle b odst. 5 písm. b) to vše včetně, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o 21% DPH ve výši 723 Kč, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobce jako registrovaný plátce DPH. Soud na uvedený případ aplikoval ustanovení , když je mu z úřední činnosti známo, že žalobkyně v obdobných věcech podává žaloby, které mají ustálenou formu, a navíc se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 32,4 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 1 618 Kč.

22. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.