Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 1/2024-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 380 794,34 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 212 407,3 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 106 613,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 319 020,63 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 624,25 Kč, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 319 020,63 Kč od datum do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, částku 61 773,71 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 773,71 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 212 407,3 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 106 613,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 319 020,63 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 624,25 Kč, s úrokem ve výši 9,99 % ročně z částky 319 020,63 Kč od , datum, do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč, částku 61 773,71 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 773,71 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 380 794,34 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba právnická osoba Anonymizováno (dále jen „právnická osoba“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě které poskytla žalované částku 400 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet formou 108 měsíčních splátek po 6 037 Kč (která zahrnovala i pojištění schopnosti splácet ve výši 408 Kč) , žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nehradila, zaplatila pouze 187 592,70 Kč a dostala se do prodlení, pročež původní věřitelka přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. Žalobkyně následně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná poté již ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované úhradu částky 319 020,63 Kč jako dlužnou jistinu, úrok z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum, vedle toho i úrok z úvěru 9,99 % ročně z částky 319 020,6+3 Kč od datum do zaplacení, dále částku 14 400,25 Kč, která představuje smluvní úrok kapitalizovaný ke dni vyhotovení seznamu postupovaných pohledávek (9,99 % ročně z částky 319 020,63 Kč od datum do datum), částku 1 224 Kč představující dlužné poplatky za sjednané pojištění schopnosti splácet, také částku 699 Kč představující náklady spojené s mimosoudním vymáhání pohledávky, dále částku 61 773,71 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně 319 020,63 Kč od datum do datum (den předcházející dni podání žaloby) a kapitalizovanou pokuta 1 159,79 Kč, která byla žalobkyni již postoupena, i ze smluvní pokuty pak žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu do datum do zaplacení. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně s odbornou péčí prověřovala úvěruschopnost žalované v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS. K tomu odkázala na Žádost o klasický úvěr oddíl „Měsíční příjmy klienta a partnera“, kde je uvedeno, že žalovaná měla měsíční příjem 13 500 Kč a výdaje 2 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z y nazvané Žádost/Smlouva o klasickém úvěru č. hodnota a rámcové smlouvy o bankovních produktů a služeb s podpisem žalované (dřívější příjmení žalované bylo jméno FO), bylo zjištěno, že právnická osoba by se dohodla se žalovanou, že jí poskytne úvěr 400 000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku bude splácet 108 pravidelnými měsíčními splátkami po 6 037 Kč měsíčně (z toho 5 629 Kč splátka úvěru a zbytek pojistné). právnická osoba tuto nabídku akceptovala a oznámila to žalované dopisem ze dne datum s tím, že částku 400 000 Kč již převedla na účet žalované uvedený v žádosti. Ze Žádosti o klasický úvěr soud zjistil, že žalovaná uvedla právnická osoba, že je zaměstnaná s příjem 13 500 Kč a má náklady 2 500 Kč. Dále uvedla, že je rozvedená a žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost. Platební historií žalobkyně prokázala, že částku 400 000 Kč žalované vyplatila dne datum. Z platební historie dále vyplývá, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 187 592,70 Kč. naposledy žalovaná plnila dluh dne datum. Dopisem žalobkyně označeným jako odstoupení od úvěrové smlouvy datovaným dnem datum má soud v řízení za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně sdělila žalované, že od uzavřené smlouvy ke dni datum odstupuje pro porušení smluvních povinností žalovanou tím, že žalovanou současně vyzvala k úhradě dluhu k tomuto datu. u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaná informován o nové věřitelce. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum oznámila právnická osoba žalované, že na žalobkyni byla převedena pohledávka ze smlouvy č. hodnota. Z připojeného podacího archu vyplývá, že dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. Předžalobní výzvou k plnění ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu s poučením, že pokud výzvě nevyhoví, přistoupí žalobkyně k podání žaloby.

4. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil nic, co by přispělo k objasnění věci, zejména by svědčilo o zkoumání úvěruschopnosti žalované. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

5. Na základě písemné dohody uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou se předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 400 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku žalobkyni vrátit ve 108 měsíčních splátkách po 6037 Kč (z toho 5 629 Kč splátka úvěru a zbytek pojistné). Žalovaná nicméně porušovala své smluvní povinnosti, když uhradila žalobkyni pouze částku 187 592,70 Kč. Z tohoto důvodu předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne datum oznámila žalované, že od uzavřené smlouvy ke dni datum odstupuje pro porušení smluvních povinností žalovanou a současně jej vyzvala k úhradě dluhu k tomuto datu. Před přijetím nabídky dohody předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr tak, že měla k dispozici tvrzení žalované o příjmu 13 500 Kč a výdajích 2 500 Kč, s tím, že dále nahlédla do nejrůznějších databází. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnuté finanční prostředky splácet a na její návrh smlouvy přistoupila. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalované dopisem ze dne datum. Žalobkyně vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku z uvedené smlouvy uhradila, jinak se vystavuje možnosti podání žaloby, nicméně žalovaná již nic dalšího nezaplatila.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 400 000 Kč převodem na účet žalované, což nebylo žádnou ze stran sporováno. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

11. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, když údaje, sdělené žalovanou stran jejích příjmů a výdajů, si ničím neověřila. Pokud nahlížela do různých databází, pak nelze takový postup shledat dostatečným. Nadto výdaje ve výši 2 500 Kč za bydlení a všechny ostatní náklady na život jsou bez dalšího neúměrně nízké. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

13. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku 400 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze 187 592,70 Kč, pročež jí stále dluží částku 212 407,3 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 212 407,3 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

14. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaná dle tvrzení žalobkyně a předložené transakční historie uhradila poslední splátku dne datum a dosud nic dalšího neuhradila, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla částečný úspěch žalovaná, a to už jen s ohledem na požadovanou jistinu se smluvní pokutou a kapitalizovaným příslušenstvím, které žalobkyně učinila předmětem žaloby, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.