Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 411/2023-37
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: I-Xon a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 100 270,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, kapitalizovaný úrok ve výši částka, kapitalizovaná zákonný úrok ve výši částka, úrok ve výši 21,2 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaná zákonný úrok ve výši , částka, , úrok ve výši 21,2 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku částka s kapitalizovaným úrokem ve výši částka, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem ve výši 21,2 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 15 %. Žalobu odůvodnila tím, že aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností právnická osoba., IČ: IČO. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru č. tel. číslo, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka a žalovaná se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši částka, počínaje dnem datum. Strany si dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 21,20 % ročně. Nedílnou součástí Smlouvy Sazebník poplatků. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu Banka prohlásila úvěr poskytnutý dle Smlouvy o úvěru dopisem ze dne datum za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení. Právní předchůdce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši částka, kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši částka, smluvních poplatků ve výši částka a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení předžalobní výzvou.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: společnost právnická osoba. („Banka“) se na základě smlouvy o úvěru ze dne datum zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po částka. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 21,2 % ročně (Ze smlouvy o úvěru). Dopisem ze dne datum Banka žalované oznámila, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek úvěr prohlašuje za splatný (z Oznámení ze dne datum). Žalovaná v řízení netvrdila, že by jakoukoliv část dluhu žalobkyni či Bance zaplatila; z výpisu z úvěrového účtu vyplývá, že žalovaná čerpala úvěr ve výši částka a zaplatila Bance částku ve výši částka (z výpisu z úvěrového účtu, z platební historie). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. (Ze smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího lístku). Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána před podáním žaloby k úhradě dluhu ve výši částka a to do 7 dnů; výzva byla odeslána dne datum (z předžalobní výzvy k plnění, z podacího archu).
4. Žalobkyně k výzvě soudu v rámci zjišťování, zda zkoumala úvěruschopnost žalované, předložila potvrzení o výši příjmu žalované, z něhož vyplývá, že průměrný měsíční čistý příjem žalované za poslední tři měsíce od data datum činil částka. Dále žalovaná prohlásila vůči Bance, že celkový čistý měsíční příjem její domácnosti činí částka, že její dosavadní externí splátky úvěrů činí částka měsíčně, pracovní poměr má uzavřený na dobu určitou do datum, a že je svobodná a bydlí v pronajatém domě/bytě (z žádosti o úvěr, z potvrzení o výši příjmu, z výpisu splátek závazků).
5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku , věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi Bankou (poskytovatelem úvěru, věřitelem, úvěrující) a žalovanou dne datum posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi poskytovatelem úvěru a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. právnická osoba s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum spisové značky spisová značka).
13. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C – 679/18 (Anonymizováno-Anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
14. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že Banka (poskytovatel úvěru) prověřovala schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. K uvedeným tvrzením žalobkyně předložila potvrzení o příjmu žalované, žádost o úvěr a vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschopnosti, z nichž je zřejmé, že příjem žalované byl před poskytnutím úvěru průměrně částka měsíčně a její dosavadní externí splátky úvěrů činily částka měsíčně, pracovní poměr měla žalovaná uzavřený na dobu určitou do datum a bydlela v pronajatém domě/bytě. Žalobkyně přitom ani netvrdila, zda poskytovatel úvěru zkoumal (další) poměry žalované, když výše příjmu spotřebitele ve výši částka měsíčně při výši splátky úvěru částka na dobu osmi let, tj. do roku 2029, když žalovaná měla uzavřený pracovní poměr do datum, a při splátce dalšího úvěru žalované ve výši částka měsíčně, bez zjištění dalších poměrů žalované (např. výše nutných výdajů, např. nákladů na bydlení apod.) nemůže být dostačujícím údajem při posouzení toho, zda spotřebitel bude schopen předmětný dluh splácet. Pokud se tedy poskytovatel úvěru spokojil s potvrzením o výši příjmu a za shora uvedených okolností nijak nezkoumal výdaje žalované, má soud za to, že neposuzoval podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohl dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. S ohledem na shora popsané má soud za to, že poskytovatel úvěru poskytl spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora právnická osoba podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ .
16. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spisová značka dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni, když na poskytnutý úvěr částka zaplatil celkem částka.
17. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení žalobkyně v rozsahu 79 % a úspěchu žalované v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, lze rozhodnutí vykonat.