Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 130/2024-29

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 49 736 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 886 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 885,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 431,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 350,09 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 28 350,09 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 690 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 248,56 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 382,38 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 9 382,38 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 850 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 42 886 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 885,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 431,14 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 350,09 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 28 350,09 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 690 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 248,56 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 382,38 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 9 382,38 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částek 36 450 Kč a 13 286 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 16. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit, spolu s úrokem (7 400 Kč), odměnou za administrativní činnost (7 400 Kč) a poplatkem za hotovostní inkaso (14 800 Kč). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 1 110 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 10. 5. 2021. Žalovaný dluh řádně nehradil, když na tento zaplatil celkem 30 150 Kč. Žalovaný dále uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně dne 24. 9. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal půjčku vrátit, spolu s úrokem (3 400 Kč), odměnou za administrativní činnost (4 000 Kč) a poplatkem za hotovostní inkaso (11 400 Kč). Celkovou dlužnou částku měl žalovaný uhradit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Poslední splátka byla splatná dne 6. 4. 2021. Žalovaný dluh řádně nehradil, když na tento zaplatil celkem 25 514 Kč. Pohledávky za žalovaným byly žalobkyni postoupeny Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023. Postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno. Od postoupení pohledávek žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, který v kartě zákazníka uvedla, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým příjmem ve výši 20 152 Kč měsíčně v roce 2019, resp. 18 300 Kč měsíčně v roce 2020. Tato informace byla ověřena na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žalovaný dále uvedl měsíční výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2 808 Kč (resp. 2 215 Kč), osobní výdaje 10 500 Kč (resp. 7 000 Kč) a splátky jiných dluhů 2 160 (resp. 2 182 Kč). Tyto údaje byly ověřeny fakturou za energie a služby, jako i sdělením žalovaného. Žalovaným poskytnuté údaje byly následně vyhodnoceny pomocí skóringového modelu, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 24. 9. 2019 a 16. 3. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru (smlouva č. hodnota a smlouva č. hodnota), na základě kterých byly žalovanému poskytnuty finanční částky 20 000 Kč a 37 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr splatit v 60 týdenních splátkách v případě smlouvy č. hodnota, resp. v 80 týdenních splátkách v případě smlouvy č. hodnota. Žalovaný sjednané splátky řádně nehradil, když právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil podle žalobních tvrzení celkem 30 150 Kč na smlouvu č. hodnota a 25 514 Kč na smlouvu č. hodnota. Dopisem ze dne 23. 6. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení obou pohledávek na žalobkyni, k němuž došlo smlouvou ze dne 1. 6. 2023 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky, včetně seznamu pohledávek). Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2023, odeslanou téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (předžalobní výzva, podací lístek). Z dvou karet zákazníka, které žalovaný vyplnil jako součást žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný byl v rozhodné době ženatý, byl zaměstnaný na HPP, bydlel v nájmu a měl dvě (resp. v případě pozdější žádosti jedno) nezaopatřené děti. Žalovaný dále uvedl, že má čistý příjem 20 152 Kč (resp. 18 300 Kč) a celkové měsíční výdaje 15 468 Kč (resp. 11 397 Kč). Z výplatního lístku žalovaného za nezjištěný měsíc (příslušná část lístku je nečitelná) vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 26 330 Kč, přičemž skutečně vyplacena mu byla částka 20 152 Kč. Další y, kterými byla ověřována úvěruschopnost žalovaného žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv usnesením ze dne 2. 2. 2024 soud žalobkyni uložil tyto y předložit.

6. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle , ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jejich příjmech a výdajích, aniž by si uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to zejména pokud jde o posouzení skutečných pravidelných výdajů žalovaného. Z předložených žádostí o úvěr sice vyplývá, že žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně poskytnout kromě jiného i faktury za služby spojené s bydlením, ovšem žalobkyně, i přesto, že k tomu byla soudem vyzvána, tyto y nepředložila a jejich existenci tudíž neprokázala. Navíc žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala další pravidelné výdaje žalovaného (např. výdaje na výživu nezaopatřených dětí, osobní spotřebu apod.), například tím, že by si od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu (který žalovaný zjevně měl, protože z předloženého výplatního lístku vyplývá, že mu na něj byla vyplácena mzda). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z , což má za následek neplatnost předmětných úvěrových smluv, a to neplatnost absolutní dle o. z. K takové neplatnosti se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. I. Obecná část ( - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli

13. S ohledem na neplatnost úvěrových smluv si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel na základě úvěrové smlouvy č. hodnota částku 37 000 Kč, přičemž na tento úvěr zaplatil 30 150 Kč a nadále tak žalobkyni dluží 6 850 Kč. V rozsahu této částky proto soud žalobě vyhověl. Na základě úvěrové smlouvy č. hodnota žalovaný obdržel částku 20 000 Kč, přičemž na tento úvěr zaplatil 25 514 Kč a v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně vrátil více, než kolik činila jistina poskytnutého úvěru a pokud se žalobkyně domáhala zaplacení zbývající části jistiny tohoto úvěru, soud tento nárok shledal nedůvodným.

14. Žalobkyni nelze přiznat ani další plnění z úvěrových smluv, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, když pro jejich absolutní neplatnost nebyl žalovaný závazky ze smluv vázán.

15. Současně platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele) - srov. rozhodnutí NS ČR, sp. zn. . Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce tří dnů od právní moci rozsudku, tedy v délce obvyklé pariční lhůty. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k dosavadnímu pasivnímu postoji žalovaného, který ohledně svých platebních možností ničeho neuvedl.

16. Jelikož dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaný se s její úhradou dosud nedostal do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (viz rozhodnutí KS Ostrava, č. j. -160).

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 49 736 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla pouze částka 6 850 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 13,8 % a ve zbývajícím rozsahu (86,2 %) byl úspěšný žalovaný. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že úspěšnější stranou byl v řízení žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.