Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 324/2023-101

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 34 099 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 28. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 6 433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 22. 2. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 664 Kč od 22. 2. 2018 do 27. 4. 2023, dále částky 9 002 Kč a úroku ve výši 75,95% ročně z částky 19 929,76 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76 953 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 929,80 Kč, k rukám advokátky tituly před jménem jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 664 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 28. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 6 433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 22. 2. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 664 Kč od 22. 2. 2018 do 27. 4. 2023, dále částky 9 002 Kč a úroku ve výši 75,95% ročně z částky 19 929,76 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 76 953 Kč, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 929,80 Kč, k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 3. 5. 2023 domáhal na žalované zaplacení částky 34 099 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 5. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,84% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2017. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila částku 1 336 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smluvních ujednání, neboť platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce požadoval zaplacení této smluvní pokuty u dvou splátek, tedy celkem 998 Kč. Žalobci také vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smluvních ujednání ve výši 400 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobce ke dni 20. 2. 2018 zesplatnil celý úvěr a celá dosud nesplacená jistina, přirostlé úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny. V bodě 6.5 smluvních ujednání bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru v den následující po zesplatnění nezaplatí, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od 22. 2. 2018 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po zesplatnění neuhradila ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce. Žalobní nárok sestává z částky 25 097 Kč (nová jistina + pevné smluvní pokuty) se zákonným úrokem z prodlení, dále z částky 9 002 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně za dobu od 22. 2. 2018 do 3. 5. 2023), úroku v sazbě 75,95 % ročně z částky 19 929,76 Kč od 22. 2. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok dosáhne částky 76 953 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K nařízenému jednání dne 23. 4. 2024 se žalovaná nedostavila, soud proto věc projednal v její nepřítomnosti dle ust.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:

Žalobce a žalovaná uzavřeli dne 5. 10. 2017 smlouvu o úvěru č. hodnota, v níž se žalobce jako věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutí úvěru ve výši 108,84% ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopadem 2017.

K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce předložil oznámení Úřadu práce ČR ze dne 29. 8. 2017 o přiznání příspěvku na živobytí žalované ve výši 3 974 Kč a seznam vyplacených dávek – příspěvků na živobytí za měsíce srpen a září 2017, z nichž vyplývá výše vyplaceného příspěvku v částce 3 974 Kč měsíčně. Dále bylo předloženo oznámení Úřadu práce ČR o přiznání příspěvku na bydlení ve výši 6 865 Kč, včetně přehledu vyplacených dávek za měsíce červenec a srpen 2017 a oznámení Úřadu práce ČR o přiznání přídavku na dítě ve výši 500 Kč a rodičovského příspěvku ve výši 7 600 Kč. Z předloženého důkazu Hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaná uvedla svůj pravidelný měsíční příjem 3 800 Kč (rodičovská) a ostatní příjmy v celkové výši 11 839 Kč (výživné, soc. dávky apod.). K výdajům sdělila, že na bydlení, úvěry a ostatní vynaloží měsíčně částku 12 819 Kč. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalovaná pobírala pouze dávky sociální podpory, výši výdajů žalobce nijak nedoložil.

Dle evidence žalobce žalovaná uhradila 1 336 Kč a dostala se tak do prodlení. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobce ke dni 20. 2. 2018 celý úvěr zesplatnil. Dle obchodních podmínek žalobce, a to bodu 6.1 a 6.2 má žalobce nárok smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů, a dále na náhradu nákladů za upomínání ve výši 400 Kč. V bodu 6.5 smluvních podmínek bylo ujednáno, že žalované vzniká povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny od zesplatnění pohledávky. Žalovaná byla několikrát vyzvána k zaplacení dlužné částky, naposledy předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 12. 4. 2023.

5. Podle (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovanou uzavřeli dne 5. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 48 měsíčních splátkách po 1 336 Kč, přičemž žalovaná dle evidence žalobce uhradila jednu splátku ve výši 1 336 Kč.

11. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, když z předložených důkazů je zřejmé, že žalovaná pobírala pouze dávky sociální podpory, další příjmy neměla. Jiné důkazy prokazující úvěruschopnost žalované, zejména o jejích výdajích, nebyly předloženy. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

12. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

13. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

14. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

15. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

16. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

17. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).

18. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

19. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

20. Smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovanou, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

21. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že žalobce vyplatil žalované částku 20 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaná uhradila na tento úvěr 1 336 Kč a zbývá jí zaplatit na jistinu na jistinu úvěru 18 664 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci kromě dlužné částky 18 664 Kč i zákonný úrok z prodlení dle o.z. ve výši dle vl. nař. č. , jdoucí od 28. 4. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě k okamžité úhradě pohledávky) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 18 664 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 55 %, neúspěšný byl ve výši 45 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 10 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci, a to odměna za tři úkony právní služby po 500 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč dle b) vyhl. č. , jeden úkon právní služby advokáta ve věci po 2 500 Kč dle vyhl. č. , 1 režijní paušál po 300 Kč dle téže vyhl., cestovné k jednání z Prahy do Kolína a zpět osobním automobilem v celkové výši 1 075 Kč, náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestami za 6 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. , 21% DPH advokáta ve výši 1 318 Kč dle a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 705 Kč, tedy celkem 9 298 Kč, z toho 10 % představuje částku 929,80 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle

23. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle věta prvá

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.