Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 214/2023-26

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Janků ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

pro zaplacení 20 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 350 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 1035 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.

II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 9 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1519,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2894,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,38 % ročně z částky 12000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 350 Kč, a to vše v rámci pravidelných měsíčních splátek po 1035 Kč, splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení byť i jediné ze splátek včas či v řádné výši.II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o částku 9 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1519,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2894,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,38 % ročně z částky 12000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.7.2023 domáhala po žalovaném uhradit částku 20 250 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1519,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2894,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,38 % ročně z částky 12000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení , vše z titulu úvěrové smlouvy č. číslo mezi právní předchůdkyní žalobkyně ( právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa ) a žalovaným ze dne datum, jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 2400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2400Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4800Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365Kč počínaje 11.1.2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28.2.2022, kdy na tento úvěr žalovaný uhradil jen 1650Kč. Před poskytnutím úvěru měla předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Nashromážděné a ověřené údaje pak byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně (společnosti právnická osoba), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.

3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle , odst. 3

4. Soud mí na základě provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem adresa) s žalovaným dne datum připojili svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. číslo, kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 1200 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 2400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2400Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4800Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje 11.1.2021 , vše při RPSN 215,308% (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na tento úvěr vrátil částku 1650 Kč (tvrzeno v žalobě). V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalovaného a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného (viz karta zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovaném písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).

5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto sice konkrétní skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti označila kartu zákazníka. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně v souvislosti s úvěruschopností nedoložila žádné důkazy prokazující, že úvěruschopnost zkoumala jeho prověřováním z i z jiných dostupných zdrojů informací o žalovaném. Žalobkyně pak při jednání byla poučena ve smyslu až 3 o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž po poučení žalobkyně žádné nové skutečnosti neuvedla a nenavrhla ani žádné jiné důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného.

6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČ: IČO, se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, Vršovice, 100 00 Praha 10) s žalovaným dne datum připojili svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. hodnota, kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 2400Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4800 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje 211.1.2021, vše při RPSN 215,38%, přičemž žalovaný na tento úvěr vrátil částku 1650Kč. V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla kartu zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalovaného a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně, současně před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.

7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení č. 89/2012 (o.z.) a o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle , odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle o.z. ve smyslu ustanovení a násl a a násl. o.z. a , odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byly žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřených smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjček s dobrými mravy.

8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. . V daném případě právní žalobkyně sice popisuje, z jakých skutečností doložených žalovaným vycházela a jak měla úvěruschopnost dále ověřovat, avšak v tomto ohledu nedoložila žádné důkazy prokazující její tvrzení v tomto směru. Stejně tak žalobkyně nedoložila, že by sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky (v tomto směru ani žádné skutečnosti žalobkyně ani netvrdila, či nenavrhla). Vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno tedy uzavřít, že žalobkyně ve smyslu ustálené rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. či sp.zn. ) neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ.

9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětných smluv pro jejich zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z., když sjednaný úrok a další poplatky, které je nutné v kontextu smlouvy vyhodnotit jako cenu za úvěr, a těmito poplatky je zastírána skutečná výše úroku za úvěr. Tomuto pak odpovídá výše RPSN uvedená ve smlouvě, která pak více než 26x (přesahovala obvyklou RPSN poskytovanou bankami (cca 8,16%), což je nutné ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka) posoudit jako nemravné. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné. Ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání.

10. Pokud soud učinil závěr o neplatnosti spotřebitelském úvěru, zbývá pak se vypořádat s plněním, které v rámci úvěrů žalovaný obdržel a co na ně právní předchůdkyni žalobkyně či nyní žalobkyni vrátil, přičemž pokud soud ve věci dovodil i neplatnost smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti žalovaného, je v tomto ohledu nutné vycházet z ustanovení §87 ZSÚ.

11. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení.

12. Žalovanému byla poskytnuta v prvním případě částka 12 000Kč, vrátil 1650Kč, proto je povinen vrátit 10350 Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrátit jistinu úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele za situace, kdy spotřebitel (účastník) je v průběhu řízení nečinný, bude nepochybně soudní praxí a judikaturou upřesňován a ustálen. Soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného, vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele, rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. Soud současně dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum je smlouvou, na základě které došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z.. I přes skutečnost, že soud posoudil pohledávku žalobkyně za žalovaným právně odlišně, než bylo uvedeno v žalobě, svědčí i přesto žalobkyni v důsledku předmětné smlouvy o postoupení pohledávek aktivní věcná legitimace ve sporu (výrok I.).

13. Ve zbývajícím rozsahu ( o částku 9 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1519,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2894,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,38 % ročně z částky 12000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané částky – vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako neplatnou – viz výše (výrok II).

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný (žalobkyně neuspěla z více jak 50% uplatněného nároku), a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.