Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 14/2024-57
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno.
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 42.525 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.800Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení 27.725 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2.010,95 Kč, kapitalizovaným úrokem 1.043,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 20.722,56 Kč od datum do zaplacení a úrokem z prodlení 18,69% ročně z částky 20.722,56 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14.800Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu o zaplacení 27.725 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 2.010,95 Kč, kapitalizovaným úrokem 1.043,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení 8,5% ročně z částky 20.722,56 Kč od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení 18,69% ročně z částky 20.722,56 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení..
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne 29. 6. 2023 domáhala proti žalovanému shora uvedeného peněžního plnění a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO (dále též právní předchůdce žalobkyně), uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. tel. číslo (dále též Smlouva), na základě, které žalovanému poskytl v hotovosti přeněžní prostředky ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr dle předpisu splátek a součástí této platby byla úhrada úroku v pevné výši 20.147 Kč, úhrada za zpracování zápůjčky 1.500 Kč, úhrada za službu komfortního a flexibilního splácení 6.905Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55.892Kč se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 717 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 9. 2022. Žalovaný své povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně a včas, a proto následujícím dnem po datu splatnosti poslední sjednané splátky, tj. 9. 9. 2022, došlo k zesplatnění celého zbytku dluhu. Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil 10.200 Kč a od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby již neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, ze dne datum, s účinností ke dni datum. Postoupení bylo žalovanému žalobkyní oznámeno. Žalobkyně, pokud se týká zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr zaplatit, tvrdila, že v tomto směru posoudila před uzavřením spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zejména provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením Smlouvy a poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty. Nic více tvrzeno nebylo. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný ničeho nad rámec tvrzení a doložení listin neuhradil.
2. Žalovaný se k návrhu na vydání platebního rozkazu nevyjádřil, ač tento mu byl doručen dne datum (pondělí, pracovní den - § 49 odst. 4 o.s.ř.).
3. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom mu bylo doručováno (stejně jako návrh na vydání EPR), na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b o.s.ř. Soud podle § 49 o.s.ř. považoval předvolání za doručené dne 22. 3. 2024 (pátek, pracovní den) a protože se žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil a zástupce žalobkyně i žalobkyně se z jednání omluvili bez uvedení konkrétního důvodu, a současně souhlasili, aby věc byla projednána bez jejich účasti, věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
4. Soud, pokud se týká rozsahu dokazování, vycházel z obsahu spisu a v něm doložených a navržených listin, když zástupce žalobkyně, ani žalobkyně se k jednání nedostavili, proto nemohli být poučeni ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3, o doplnění dalších tvrzení a důkazů ohledně zkoumání schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr zaplatit. Soud proto vycházel z listin doložených společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a dále listin, které byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývající z obsahu spisu (§ 120 odst. 2 o.s.ř.). Soud vyčerpal zcela důkazní návrhy žalobkyně a provedl dokazování těmito listinami: smlouva o postoupení pohledávek, zákaznická karta z datum, příloha č. 1 Seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky z 16. 12. 2022, předžalobní výzva z 1. 6. 2023, smlouva o spotřebitelském úvěru z datum, podací lístky z Anonymizováno Anonymizováno. a datum, včetně tabulky umoření z datum.
5. Soud na základě provedeného dokazování uvedenými listinami zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že listina byla opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného v adresa dne datum, žalovaný požádal o úvěr ve výši 20.000Kč, uvedená adresa trvalého pobytu se shodovala s adresou uvedenou v návrhu na zahájení tohoto řízení, žalovaný uvedl jako adresu převzetí požadované částky úvěru a plnění ve splátkách adresu adresa. Žalovaný vyznačil, že je vlastníkem nemovitosti, ve které bydlí, svobodný, se středoškolským vzděláním a poskytnuté peněžní prostředky použije na běžné výdaje domácnosti. Má jednu vyživovací povinnost, je majitelem osobního automobilu, je zaměstnancem s čistým příjmem 18.790Kč, dalšími čistými příjmy domácnosti 11.000Kč, s odhadovanými výdaji žadatele 3.300Kč. Tyto údaje měly být doloženy pracovní smlouvou, dvěma výplatními páskami, ala soudu doloženy nebyly. Ohledně dalšího čistého příjmu domácnosti a odhadovaných měsíčních výdajů nebylo ničeho doloženo
Ze Smlouvy, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným v adresa, dne datum, kde ji smluvní strany vlastnoručně podepsali. Žalovaný podpisem Smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25.000Kč a žalovaný se zavázal kromě uvedené částky zaplatit poplatek ve výši 28.532 Kč, a to ve formě 78 týdenních splátek ve výši 717 Kč s tím, že poslední splátka činí 683 Kč.
Z tabulky umoření vztahující se ke Smlouvě, vyhotovené dne datum, že žalovaný za celou dobu trvání Smlouvy uhradil za období od 11. 3. 2021 do 11. 10. 2021 částku 10.200 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, jejíž součástí byl i Seznam postoupených pohledávek, který byl veden jako příloha č. hodnota ke Smlouvě a v ní byla uvedena i pohledávka za žalovaným ze Smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne datum žalovanému oznámil, že došlo k postoupení pohledávek.
Žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného se stručným popisem skutkového stavu věci a právním hodnocením, dopisem ze dne datum, k úhradě dluhu ze Smlouvy, který činil k datu datum částku 48.224,59 Kč. Nebylo zjištěno, že by žalovaný více, než bylo zjištěno na základě tohoto dokazování, žalobkyni, či právnímu předchůdci žalobkyně z titulu Smlouvy plnil. Předžalobní výzva byla dle obsahu připojeného podacího lístku předána k doručení držiteli poštovní licence právnická osoba., dne 2. 6. 2023.
6. Zástupce žalobkyně i žalobkyně se k jednání nedostavili, proto soud nemohl jim poskytnout poučení podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř., ohledně doplnění tvrzení a doložení důkazů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením Smlouvy. Soud proto vycházel pouze z listin předložených spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, a to toliko ze zákaznické karty – žádosti o úvěr z datum, když listiny, které byly žalovaným v této listině označeny a měly být doloženy, žalobkyně ani její právní zástupce nepředložili a žalobkyně neúčastí u jednání způsobila neunesení důkazního břemene a povinnosti tvrzení stran této části žalobních tvrzení.
7. Závazkový vztah vzniklý dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se řídí zák. č. 89/2012, obč. zákoník (dále jen o.z.) a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., provozovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svoji činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to možné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně, nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném s ohledem na datum uzavření Smlouvy, tj. 11. 3. 2021, do 28.5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, jsou soudy povinny zjišťovat z úřední povinnosti, zda úvěrující (právní předchůdce žalobkyně) splnil povinnost zkoumat schopnost spotřebitele (žalovaného), splácet, tedy jeho solventnost (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp.zn. III ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp.zn. 33Cdo 2178/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18, ze dne 5. 3. 2020). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr, tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).
14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021, odstavce 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ust. § 87 odst. 1,2 zák. č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě se při absenci § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, nabízelo ust. § 2993 věta první, ve spojení s § 2991 odst. 2 o.z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto ustanovení § 87 zák. č. 257/2016, lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku, nebo její část, postoupit smlouvou jako postupitel, i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníka neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo že se sním jinak vyrovná.
18. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle citované právní úpravy a judikatury soudů a na základě tohoto učinil následující právní závěr.
19. Pokud se týká aktivní legitimace žalobkyně pro toto řízení má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně platně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, ve smyslu ust. § 1879 a násl. o.z., když postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Co se týká pasivní legitimace žalovaného, ten nerozporoval, že podepsal Smlouvu a tím potvrdil, že převzal v hotovosti částku 25.000Kč, což je dohodnutá výše spotřebitelského úvěru. Pokud se týká právního hodnocení Smlouvy, soud má za to, že smlouva byla uzavřena v souladu s § 2395 a násl. o.z., jako smlouva úvěrová, když na základě obsahu zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, žalovaný právního předchůdce žalobkyně požádal o uzavření smlouvy o úvěr a tento s ním smlouvu tohoto typu uzavřel. Žalovaný se zavázal uhradit takto vzniklý dluh celkem ve výši 55.892Kč (tj. 25.000Kč poskytnutá jistina, 30.892Kč poplatek). Informace, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě, kterou žalovaný podepsal dne datum, soud považuje za nevyhovující a nedostatečné pro učinění závěru, že v případě žalovaného se jedná o solventní osobu. Žalovaný uvedl, že je v zaměstnaneckém poměru s čistým příjmem 18.790 Kč, a kromě toho má další příjem jeho domácnost ve výši 11.000Kč. Jeho příjem měl být doložen výplatními páskami ve dvou kusech, avšak tyto listiny nebyly předloženy, stejně tak nebyla předložena pracovní smlouva, aby soud zjistil, o jaký pracovní poměr se jedná. Kromě toho žalovaný jako měsíční výdaj uvedl částku 3.300Kč, což je částka ke dni, kdy došlo k uzavření Smlouvy, datum, neodpovídající běžným měsíčním výdajům běžného spotřebitele a proto bylo, pokud by právní předchůdce žalobkyně jednal s odbornou péčí, aby tyto výdaje byly žalovaným specifikovány a doloženy, to se však nestalo. Vzhledem k tomu, že k soudnímu jednání se žalobkyně, ani její zástupce nedostavili, soud nemohl jim dát poučení ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby dotvrdil tyto skutečnosti, které zůstaly nedoloženy důkazy a předložil zejména listiny k těmto tvrzením a údajům uvedeným žalovaným v zákaznické kartě. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně proto nezkoumal řádně s odbornou péčí solventnost žalovaného a jeho schopnost úvěr zaplatit. Je nutno zdůraznit, že podle obsahu spisu a doložených listin právní předchůdce žalobkyně nezkoumal, zda žalovaný je veden v evidenci exekučních systémech, či systémech nebankovních společností, spolehnul se na údaje, které uvedl žalovaný bez bližšího zkoumání. Přitom je nutno přihlédnout k tomu, že se v této věci nepochybně jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo poskytování, nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr komerčně nazývaný „rychlý úvěr“, poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, či úvěr) od banky nedostaly přes vysoké riziko spojené s osobou dlužníka tak, jak bylo v tomto případě žalovaným přímo v žádosti o úvěr tvrzeno.
20. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., právní předchůdce žalobkyně byl oprávněn poskytnout takový spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale ze způsobu plnění dosavadních dluhů, a to v tomto případě nebylo zkoumáno. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá též z unijních předpisů (bylo citováno shora). Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění (jak se stalo v tomto případě), způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Součástí žalobních tvrzení bylo pouze tvrzení s odkazem na to, že zákazník, tj. žalovaný potvrdil, že před uzavřením Smlouvy poskytl právnímu předchůdci žalobkyně úplné a pravdivé údaje nezbytné k posouzení jeho solventnosti. To však s ohledem na výše uvedené nestačí. Právnímu předchůdci žalobkyně totiž muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, což bylo potvrzeno novelou tohoto zákona a tento závěr je výslovně s účinností od datum v zák. č. 257/2016 Sb. uveden. Lze proto uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti a poskytl úvěr, aniž by řádně ověřil schopnost žalovaného úvěr zaplatit. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, nebo jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporu, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplněji jinak, než by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. V tomto konkrétním případě bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka 25.000 Kč a žalovaný uhradil toliko částku 10.200Kč, tuto částku soud započetl oproti částce 25.000 Kč, a proto žalovaný je povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 14.800 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 33Cdo 3675/2021 soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky a neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože žalovaný se v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splácení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. (odst. I. výroku).
21. Soud s ohledem na vyslovený právní názor ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (odst. II. výroku).
22. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla s přihlédnutím ke kapitalizovaným úrokům, zákonným úrokem úspěšná pouze částečně a její úspěch byl menší než 50%, proto žalovanému vzniklo právo na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, ale z důvodu procesní nečinnosti mu žádné náklady nemohly vzniknout, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odstavci III. výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).