Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 33/2024-65

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 25 553,67 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 22 531,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 24. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 022,32 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 22 531,35 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 24. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 3 022,32 Kč s příslušenstvím, se zamítá.Žalovaný je povinen uhradit žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 1 856 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobou doručenou soudu dne 10. 1. 2024 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 25 553,67 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na jejímž základě mohl žalovaný běžný účet tzv. přečerpat, mohl tedy čerpat z běžného účtu úvěr. Jedná se o tzv. kontokorentní úvěr, žalovaný tedy měl stanovený rámce, žalovaný se smluvně zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši alespoň 50 % povoleného úvěrového limitu. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Anonymizováno, služba Anonymizováno tedy byla žalovanému výpovědí zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a prohlásil dlužnou částku ve výši 24 331,35 Kč za splatnou ke dni 18. 7. 2023. Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 22 531,35 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 12. 12. 2023 ve výši 1 222,32 Kč, a dále částky 1 800 Kč představující dílčí poplatky dle sazebníku (poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

V podání ze dne 16. 4. 2024 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalovaném v interních a externích databázích, SOLUS, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. Žalobkyně zohlednila státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Příjem žalovaného byl porovnáván s výdaji odhadnutými na základě historických dat ČSÚ. Žádost o úvěr ze dne 22. 7. 2020 žalobkyně hodnotila individuálně. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 25 000 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 25 000 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Mezi účastníky byla dne 1. 5. 2020 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na jejímž základě se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Následně byla mezi stranami uzavřena dne 22. 7. 2020 dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách. Na základě dispozice bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet do povoleného limitu ve výši 10 000 Kč, tj. byla mu zřízena služba Anonymizováno s úvěrovým rámcem 10 000 Kč. Ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních podmínek produktu Anonymizováno, tato služba tedy byla žalovanému zrušena a současně byl dne 15. 3. 2023 záporný zůstatek na běžném účtu č. č. účtu ve výši 22 531,35 Kč převeden na nově vzniklý úvěrový účet hodnota, žalovaný byl informován o povinnosti uhradit dlužnou částku v osmi měsíčních splátkách po 2 816,41 Kč, žalovaný předepsaný splátkový kalendář neplnil, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dlužné částky a prohlásila dlužnou částku ve výši 22 331,35 Kč za splatnou ke dni 18. 7. 2023.

Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

Ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 1. 5. 2020 uzavřené mezi účastníky vyplývá, že žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného běžný účet číslo č. účtu. Ze zvláštního ujednání ke kontokorentnímu úvěru Anonymizováno ze dne 22. 7. 2020 a Dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru Flexikredit z téhož dne vyplývá, že k běžnému účtu byl povolen limit 10 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem činil 50 %. Roční úroková sazba činila 21,99 %, RPSN činila 28,66 %, celková částka špatná žalovaným činila 10 636,75 Kč. Součástí smlouvy byl rovněž Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Sazebník poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatelná platný od 1. 9. 2013 a Všeobecné produktové podmínky platné od 1. 9. 2014, a dále Základní produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru účinné od 31. 12. 2013.

Z výpisu z běžného účtu č. č. účtu vedeného na jméno žalovaného bylo zjištěno, že dle výpisu ze dne 31. 3. 2023 činil počáteční zůstatek na účtu zápornou hodnotu, a to – 21 831,35 Kč a konečný zůstatek vykazoval rovněž zápornou hodnotu, a to – 229,54 Kč, dne 14. 3. 2023 došlo k převodu částky 22 531,35 Kč (otevření úvěrového účtu).

Z ukončení poskytování Anonymizováno k běžnému účtu č. č. účtu a otevření úvěrového účtu ze dne 15. 3. 2023 vyplývá, že žalobkyně na základě porušování smluvních ujednání o kontokorentním úvěru Anonymizováno zrušila žalovanému poskytování Anonymizováno. Dluh ve výši 22 531,35 Kč byl z běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet. Žalovaný byl vyznán k úhradě osmi splátek po 2 8216,41 Kč vždy k 14. dni každého měsíce.

Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 20. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. č. účtu za splatný ke dni 18. 7. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

Z výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 30. 11. 2023 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 22 531,35 Kč, na smluvním úroku 0 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 1 120,46 Kč, na úroku z prodlení z úroku 0 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 1 800 Kč. Dne 14. 3. 2023 došlo k čerpání úvěru ve výši 22 531,35 Kč. Žalovaný za dobu od 14. 3. 2023 do 30. 11. 2023 neuhradil ničeho.

Z platební historie smlouvy č. hodnota bylo zjištěno, že dne 14. 3. 2023 byl čerpán úvěr ve výši 22 531,35 Kč, ke dni 27. 6. 2023 činila dlužná částka 24 331,35 Kč.

Z předžalobní upomínky ze dne 19. 12. 2023 a poštovního podacího lístku ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru č. hodnota.

Z kopií obrazovek z aplikace žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje údaji o žalovaném, a to jeho kontaktními údaji, informacemi o vzdělání, osobních poměrech, způsobu bydlení, včetně údajů o jeho zaměstnavateli. Ve výstupech není zaznamenáno, že by byly předloženy doklady k ověření zde uvedených informací. Z žádosti o úvěr byly zjištěny údaje o úvěru odpovídající smlouvě o úvěru a dále údaje o klientovi, že je svobodný, bydlí v pronajatém domě/bytě, má odborné/učňovské vzdělání, je zaměstnán u společnosti jméno FO - právnická osoba. na dobu neurčitou, kde zastává pozici dělníka/řemeslníka, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 25 000 Kč.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2020 s žalobkyní smlouvu o bankovních produktech a službách a následně dne 22. 7. 2020 dispozice ke shora uvedené smlouvě, na základě dispozice bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet do povoleného limitu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal udržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu. Vzhledem k porušování smluvních podmínek ze strany žalovaného byla žalovanému služba Anonymizováno zrušena dne 15. 3. 2023 byl záporný zůstatek na běžnému účtu č. č. účtu ve výši 22 531,35 Kč převeden na nově otevřený úvěrový účet č. hodnota. Žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 7. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný ničeho neuhradil.

Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru 257/2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 100 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 61 345,44 Kč. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, zastává pozici dělník/řemeslník, jeho čistý měsíční příjem činí 25 000 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 25 000 Kč, je svobodný a žije v pronajatém domě/bytě. Z předloženého výpisu z běžného účtu pak bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu byl v záporných číslech a konečný zůstatek byl rovněž v mínusových hodnotách. Žalobkyně se vůbec nezabývala skutečnými výdaji žalovaného. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když nebyly vůbec zjišťovány výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119).

Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 22 331,35 Kč, je třeba na tuto částku pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný tak byl k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 22. 4. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (24. 4. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle . advokátního tarifu náleží odměna ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby a dle advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 200 Kč (3 x 300 + 3 x 100). Dle advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % z výše uvedené částky (1 200), tedy ve výši 252 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 2 730 Kč (1 278 + 1 200 + 252). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 22 531,35 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 22 795,40 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 3 022,32 Kč s úroky, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 4 258,30 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 27 053,70 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 84 %, úspěch žalovaného 16 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 68 % svých nákladů, z částky 2 730 Kč tedy ve výši 1 856 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.