Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 43/2024-25

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Volkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 15 507 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 337 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně částky 6 170 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 250 Kč od 6. 4. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 963,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta tituly před jménem jméno FO.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 337 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně částky 6 170 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 13 250 Kč od 6. 4. 2023 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 963,91 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Žalobkyně se domáhala v záhlaví uvedené částky s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému celkem 10 000 Kč (dne datum částku 7 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč), kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do 5. 4. 2023 nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 3 250 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 17 358 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč představující 5 upomínek zaslaných žalovanému, částky 2 257 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 4. 2023 do 23. 1. 2024, poníženou o platbu žalovaného 663 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz. Smlouva je klientem podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalovaný na svůj dluh uhradil do podání žaloby 663 Kč. Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně dotazem na výši příjmů a zaměstnavatele, dotazem na výši výdajů, kdy žalovaný konkrétní částku neuvedl, uvedl, že je svobodný a žije v podnájmu. Jako náklady vzala žalobkyně v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného v úvahu výdaje uvedené ve výši nezabavitelného minima 13 638 Kč. Po odečtení od příjmu ve výši 36 863 Kč zbyla částka dostačující k poskytnutí úvěru.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Ze Smlouvy o zápůjčce ve znění Smlouvy o dočerpání úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne datum zápůjčku ve výši 7 000 Kč a dne datum částku 3 000 Kč. Účastníci si ve smlouvě dohodli povinnost žalovaného zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč. Zápůjčka spolu s poplatkem měla být žalovaným zaplacena do 3. 3. 2023. Dále si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení žalovaného se zaplacením a povinnost zaplatit za každou písemnou upomínku 500 Kč (max. za 5 upomínek). Ve smlouvě jsou stanoveny výjimky, kdy poplatek za poskytnutí úvěru činí 0 Kč, datum splatnosti 5. 4. 2023 není ze smlouvy nijak zřejmé. Pokud by byla částka splacena do 3. 3. 2023 činí roční procentní sazba nákladů 8600 %.

5. Z výpisu z účtu č. č. účtu vyplývá, že dne datum byla částka ve výši 0,1 Kč vyplacena na účet č. č. účtu pod VS var. symbol s poznámkou identifikace klienta, kdy jako majitel účtu je uveden žalovaný. Ve dnech datum a datum pak proběhly platby 7000 Kč a 3000 Kč, jak je uvedeno v žalobě. Ze sdělení Moneta Money bank je zjištěno, že uvedené platby proběhly a je zjištěno, že skutečně jde o účet žalovaného.

6. Z výplatních pásek od zaměstnavatele Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba. za měsíc listopad 2022 vyplývá, že čistá mzda žalovaného činila 42 268 Kč a za měsíc prosinec 2022 čistá mzda žalovaného činila 31 458 Kč. Z výpisu z insolvenčního rejstříku a rejstříku zahájených exekucí k osobě žalovaného je zjištěno, že tyto byly negativní.

7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu a následující o. z., která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu , o spotřebitelském úvěru.

8. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o zápůjčce. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu , a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008,Anonymizovánoo smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakožto i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Soud již z tvrzení žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, resp. ani konkrétně netvrdila, že by své povinnosti úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumat dostála. Žalobkyně si sice opatřila výplatní pásky žalovaného a zjistila jeho příjem, avšak absolutně rezignovala na zkoumání jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Právě s ohledem na typ krátkodobé půjčky, kdy měl žalovaný v krátké době vrátit 13 250 Kč, mělo probíhat důkladné zkoumání příjmů (zda je i v době žádosti zaměstnán – aktuální potvrzení o zaměstnání) i nákladů – zda nejde o osobu aktuálně předluženou (to nedokazuje nevedení exekucí, naopak mnohé by řekl např. výpis z účtu či úvěrová zpráva), jelikož je nepravděpodobné, že by byl závěr žalobkyně o tom, že žalovanému každý měsíc zbývá „volných“ 20+ tisíc, správný, když současně v krátké době využívá opakovaně jejích krátkodobých zápůjček.

13. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí a řádně ověřila schopnost žalovaného splácet daný úvěr, a proto je smlouva pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná. Přičemž soud pouze na okraj uvádí, že s ohledem na výši RPSN by i tato způsobila neplatnost předmětné smlouvy.

14. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. ). Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalovanému byla poskytnuta žalobkyní částka 10 000 Kč, sama žalobkyně tvrdí, že zaplatil 663 Kč (a to dne 3. 3. 2023), je proto povinen zbylou tvrzenou částku 9 337 Kč žalobkyni vrátit jakožto dlužnou jistinu, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl co do této částky. Ohledně zbylých nároků, tedy poplatku za poskytnutí zápůjčky, smluvní pokuty a nákladů s uplatněním pohledávky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.

15. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele, nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci spotřebitele („o jeho příjmu a jeho celkových sociálních a majetkových poměrech“) nemá (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 12. 12. 2019). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (např. splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti apod.) má dlužník. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, proto jej soud nemohl poučit o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Vzhledem k výše uvedenému při absenci jakýchkoli konkrétních tvrzení stran situace žalovaného dospěl soud k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků odpovídá obecná doba splatnosti 3 dnů od právní moci rozsudku, kdy dřívější doba splatnosti není v souladu s ochrannou funkcí ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a současně nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo pro dobu splatnosti delší, než je obecná třídenní.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 963,91 Kč, přičemž tato částka představuje 20,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 507 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis návrhu) a z částky 1 740 Kč za jeden úkon uvedený v a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření na výzvu soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a paušální náhrady výdajů ve výšiAnonymizováno300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 240 Kč ve výši 680,40 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.