Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

104 C 175/2023-44

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce:Anonymizováno., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1

zastoupeného advokátem Anonymizováno

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému:Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno

bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 10 130 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 998 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 2 132 Kč a

- kapitalizovaného úroku ve výši 37,47 Kč,

- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 130 Kč od 13.9.2023 do zaplacení,

zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 017,9 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 998 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 2 132 Kč a- kapitalizovaného úroku ve výši 37,47 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 10 130 Kč od 13.9.2023 do zaplacení,zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 017,9 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12.9.2023 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 10 130 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 20.3.2023.

2. Žalobce v návrhu uvedl, že s žalovaným dne 20.3.2023 uzavřel smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 8000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr splatit ve lhůtě 30 dnů spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 Kč. V rámci smlouvy byly sjednány dále poplatky za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný mohl dle smlouvy dále využít tzv. korunového odkladu, kdy se mu po zaplacení 1 Kč odloží splatnost o 30 dní. Korunový odklad je pak zpoplatněn částkou 792 Kč. Žalovaný využil korunového odkladu, když dne 20.4.2023 uhradil částku 2 Kč. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil, vznikla mu tak pohledávka v celkové výši 10 130 Kč, tj. jistina ve výši 7 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 98 Kč, poplatek za korunový odklad ve výši 792 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 480 Kč. Dopisem ze dne 21.3.2023 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. právnická osoba s ustanovením v platném znění (dále jen ) a v souladu s ustanovením soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne 20.3.2023 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 264 kč do 19.4.2023. V rámci smlouvy byl sjednán poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a pro případ korunového odkladu poplatek za tento odklad ve výši 792 Kč.

6. Z výpisu proplacení smlouvy ze dne 21.3.2023 a sdělení banky ze dne 2.2.024 bylo zjištěno, že žalobce dne 21.3.2023 zaslal na účet č. č. účtu částku 8 000 Kč, přičemž se dle sdělení banky jedná o účet žalovaného.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že poskytnutý úvěr činil 8 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 2 Kč.

8. Z úvěrové zprávy, potvrzení o provedení bonity klienta k úvěru č. hodnota, metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta, a sdělení žalobce ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno, že žalovaný uvedl příjem ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 34 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 0 Kč (v rámci karty klienta označeno jako splátky jiným společnostem, dle upřesnění žalobce se mělo jednat o náklady na bydlení). Z MLS výpočtu žalobce k této úvěrové smlouvě pak vyplývá, že jako příjem klienta je uvedena částka 30 000 Kč, jako výdaje je životní minimum dospělého člověka ve výši 4 470 Kč a výše předschválené splátky ve výši 8 412 Kč. K MLS domácnosti je pak uveden příjem klienta 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 34 000 Kč, jako výdaje jsou uvedeny minimální výdaje na bydlení ve výši 16 729 Kč, životní minimum členů domácnost 8 510 Kč, další výdaje na bydlení ve výši 13 000 Kč, ostatní výdaje domácnosti ve výši 3 000 Kč a výše předschválené splátky ve výši 8 412 Kč.

9 Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobce ověřoval totožnost žalovaného prostřednictvím tohoto dokladu.

10. Z předžalobní upomínky bylo zjištěno, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, byl proto žalobcem vyzván k úhradě s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní upomínka zasílána žalovanému dne 7.8.2023 na adresu adresa.

11. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.

18. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce v rámci řízení uvedl, že při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházel ze statistického modelu, kde vypočítal z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobce při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, kdy dále provádí lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, tyto žalobce neprováděl, neboť má za to, že doložení například potvrzení zaměstnavatele o příjmech je nedostatečné a lze padělat, taktéž nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobce uvedl, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají.

19. Z provedeného dokazování a předložených listin dospěl soud k závěru, že žalobce sice bonitu žalovaného zkoumal, avšak takovým způsobem, že došlo ke zkreslení majetkové situace žalovaného, kdy žalobce neměl řádně podloženou schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 34 000 Kč a výdaje 0 Kč. Z karty klienta není zřejmé, zda žalovaný bydlí v nájmu či v osobním vlastnictví, kolik členů domácnosti bydlí společně s žalovaným a v jakém jsou k němu vztahu. Žalovaný v kartě klienta neuvedl prakticky žádné výdaje na bydlení, služby, stravu, dopravu a jiné základní výdaje. Pokud pak jde o výpočet MLS, který žalobce provedl, není z něj vůbec patrné, jak žalobce k jednotlivým částkám kromě tvrzených příjmů dospěl. I pokud by žalobce uváděl minimální výdaje na bydlení dle statistických údajů, tyto musí s něčím porovnávat. V tomto případě však není zřejmé, v jakém typu bydlení žalovaný bydlí, je tak jasné, že jiné výdaje by měl jako nájemník a jiné jako vlastník. Také pokud jde o životní minimum členů domácnosti, z karty klienta není zřejmé, kolik členů domácnosti se v domácnosti nachází, kdy tak částka 8 510 Kč je zcela nepodložená. V tomto ohledu je nutné uvést, že posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit na základě příjmů celé domácnosti (pokud by byly opravdu doloženy) není objektivní, neboť z žádosti není zřejmé, zda žije s manželkou, kde by se dalo uvažovat o plnění v rámci společného jmění manželů, kdy i dluhy manžela zavazují druhého z manželů, nebo s jinou osobou, kterou však tyto dluhy nezavazují. Pokud jde o výdaje, v tomto případě žalobce nezkoumal blíže ani výdaje žalovaného samotné, ani výdaje celé domácnosti. Ačkoliv žalobce uvádí, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdaje je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají, výdaje ohledně nákladů na nájem, služby a další náklady spojené s bydlením jsou snadno doložitelné a lze předpokládat, že jimi disponuje každý spotřebitel zajišťující si své bydlení. Také pokud jde o příjmy, i tyto lze snadno doložit pracovní smlouvou, potvrzením o příjmu či jiným dokladem, ze kterého je zjistitelné, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem. Jakmile by žalobce měl tyto podklady, pak je lze porovnat se statistickými údaji a lze si udělat kompletní obraz o případné platební schopnosti žalovaného. Pokud se však žalobce spokojil s tvrzením, že žalovaný má příjem 30 000 Kč a výdaje na životní minimum, nesplnil svou povinnost, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V tomto ohledu má soud tedy za to, že žalobce dostatečně aktivně nezjišťoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon.

20. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

21. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč, kdy žalovaný uhradil celkem částku 2 Kč, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 7 998 Kč, kterou soud žalobci přiznal.

22. Lhůta k plnění byla stanovena dle

23. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 2 132 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 37,47 Kč a úrok 15% ročně z částky 10 130 Kč od 13.9.2023 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl, přičemž pokud jde o zákonné úroky z prodlení, soud v tomto ohledu vycházel zejména z ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru z důvodu nedostatečného zjišťování úvěruschopnosti, nastává splatnost bezdůvodného obohacení dle možností spotřebitele, případně lhůtu určí soud. V tomto ohledu se tak žalovaný zatím nemohl dostat do prodlení, kdy tak nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl. Obdobně judikoval také Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20.4.2022, sp. zn. , kdy uvedl, že „..ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru…“.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

25. Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 4.4.2024, kdy tak vycházel z celkové částky 11 020,88 Kč, tj. žalovaná částka 10 130 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 37,47 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 10 130 Kč od 13.9..2023 do 4.4.2024 ve výši 853,41 Kč.

26. Náklady řízení žalobce činí celkem 2 252 Kč tj. 800 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) dle vyhl. č. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. vyhl.č. po 100 Kč a 21% DPH z 900 Kč tj. 189 Kč ( ,3 ).

27. Žalobce byl úspěšný v částce 7 998 Kč, tj. 72,6 % a neúspěšný v částce 3 022,88 Kč, tj. 27,4 %, má tak nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 45,2 %, což odpovídá částce 1 017,9 Kč

28. V souladu s ust. byla povinnost hradit náklady řízení stanovena k rukám advokáta, který žalobkyni v této věci zastupoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.