Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 269/2022-115
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0
bytem Adresa zainteresované osoby 0/1, Anonymizováno Anonymizováno
v Anonymizováno Anonymizováno naposledy bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 50 895 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do návrhu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 22 180 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 618,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 368,91 Kč, úrok ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 11 994 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 11 994 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 16 721 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 935,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 003,76 Kč, úrok 20,50 % ročně z částky 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 1. 2019 a zákonný úrok z prodlení z částky 4 616,76 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do návrhu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 22 180 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 618,87 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 368,91 Kč, úrok ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 11 994 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 11 994 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 16 721 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 935,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 003,76 Kč, úrok 20,50 % ročně z částky 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do 23. 1. 2019 a zákonný úrok z prodlení z částky 4 616,76 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném v tomto řízení domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu dvou smluv o zápůjčce uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále jen „původní věřitel“). Svou aktivní legitimaci ve sporu odvozuje žalobkyně od Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, na jejímž základě jí původní věřitel postoupil pohledávky uplatněné v tomto řízení. První část nároku ve výši 28 715 Kč opírá žalobkyně o Smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 9. 11. 2015 (dále též jako „Smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč. Jistina byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření Smlouvy oproti podpisu žalovaného. Žalovaný se v souvislosti se Smlouvou zavázal zaplatit částku ve výši 16 721 Kč, která se skládá z a) kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1 ve výši 2 633 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,50 % ročně, b) odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a c) z nákladů na hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč. Žalobkyní je plnění pod body a) – c) souhrnně označováno též jako „poplatek“. Celkovou částku zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 613 Kč do 2. 1. 2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka žalovaného byla uhrazena dne 13. 12. 2016. Ze Smlouvy požaduje žalobkyně po žalovaném částku 28 715 Kč (sestávající dlužné jistiny ve výši 16 610,76 Kč a poplatku ve výši 12 104,24 Kč), dále kapitalizované úroky ve výši 5 003,76 Kč (úrok ve výši 20,50 % ročně z jistiny 16 610,76 Kč od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře dne 2. 1. 2017 do 14. 6. 2018), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 935,18 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 16 610,76 Kč od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky 10. 1. 2017 do 14. 6. 2018) a úroky ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný uhradil od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek celkem 8 006 Kč, za následující období neuhradil ničeho. Druhou část nároku opírala žalobkyně o Smlouvu o zápůjčce č. tel. číslo ze dne 27. 7. 2015 (dále též jako „Smlouva 2“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 26 000 Kč. Jistina byla poskytnuta v hotovosti v den uzavření Smlouvy 2 oproti podpisu žalovaného. Žalovaný se v souvislosti se Smlouvou 2 zavázal zaplatit částku ve výši 19 260 Kč, která se skládá z a) kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 ve výši 2 344 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,40 % ročně, b) odměny za administrativní zpracování ve výši 3 794 Kč a c) nákladů za hotovostní inkaso splátek 13 122 Kč (bylo-li sjednáno). Žalobkyní souhrnně a) – c) označováno též jako „poplatek“. Celkovou částku zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 755 Kč do 19. 9. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 4. 4. 2017. Ke dni 9. 7. 2017 provedl původní věřitel vyčíslení a dlužná jistina činila částku 14 270,01 Kč a dlužný poplatek částku 7 909,99 Kč. Po tomto datu nebylo ze strany žalovaného uhrazeno ničeho. Ze Smlouvy 2 požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 22 180 Kč (sestávající dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč a poplatku ve výši 7 909,99 Kč), dále kapitalizované úroky ve výši 3 618,87 Kč (úrok ve výši 14,40 % ročně z jistiny 14 270,01 Kč od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře dne 19. 9. 2016 do 14. 6. 2018), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 368,91 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky dne 12. 4. 2017 do 14. 6. 2018), úroky ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení. Žalovaný uhradil od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek celkem 23 080 Kč, za následující období neuhradil ničeho. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím zápůjček posuzoval původní věřitel schopnost žalovaného zápůjčky splácet, a to tak, že zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smluv ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů. Tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžadovaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného včetně ověření dokladů v sekci „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva, dále 3 výpisy z bank. Žalovaný zároveň podpisem smluv potvrdil, že před uzavřením smluv poskytl původnímu věřiteli úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet zápůjčku. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, přesto však dluh neuhradil.
2. Podáním ze dne 10. 11. 2022 vzala žalobkyně návrh zpět co do nároku vyplývajícího ze Smlouvy 2. Navrhla, aby řízení bylo zastaveno ohledně částky 22 180 Kč (14 270,01 Kč na jistině a 7 909,99 Kč na poplatku), kapitalizovaných úroků ve výši 3 618,87 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 368,91 Kč, úroků ve výši 14,40 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 270,01 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení.
3. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. může vzít žalobce za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.
4. Dle ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemusí soud zjišťovat stanovisko ostatních účastníků ke zpětvzetí návrhu.
5. V projednávané věci žalobkyně vzala svůj návrh na zahájení řízení částečně zpět. Jelikož ve věci dosud nedošlo k prvnímu jednání, nebylo zjišťováno stanovisko žalovaného a soud řízení dle § 96 o. s. ř. o. s. ř. v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil.
6. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Nevyjádřil se ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí.
7. Soud dle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), věc projednal se souhlasem žalobkyně a za předpokládaného souhlasu žalovaného bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.
8. Soud konstatuje, že rozhodnutí v této věci je zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vydaného ve věci sp. zn. 21 Cdo 1695/2005 . Zde Nejvyšší soud ČR uzavírá, že v řízení vedeném dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. nelze zamítnout návrh tehdy, jestliže na základě listin tvořících obsah spisu nelze učinit závěr, že žalobce svůj nárok prokazuje. Soudem nebylo v daném případě uzavřeno, že skutkový děj nelze postavit najisto. Z listin žalobkyní předložených soud učinil závěr o skutkovém ději. Pokud byl žalobní návrh zamítnut, tak pouze proto, že z listin žalobkyni předložených nelze z hlediska právního hodnocení učinit jiný závěr, nežli ten, že žalobní nárok není důvodným. Soud podotýká, že ač je nutno věc posoudit jinak nežli dle účastníkova právního názoru, případné poučení dle citovaného zákonného rozhodnutí by zde nemohlo vést k jinému rozhodnutí soudu.
9. Žalovaný je státním občanem AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno s bydlištěm tamtéž, proto se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti. Mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je založena dle čl. 7 nařízení EP a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), neboť předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy a zdejší soud je příslušný pro místo, kde měl být závazek splněn. Dle čl. 3 nařízení Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť účastníci řízení toto právo výslovně zvolili ve Smlouvě o zápůjčce ve spojení se smluvními podmínkami (čl. 21 Smluvních podmínek).
10. Soud dospěl na základě provedeného dokazování, vycházeje z listinných důkazů založených do spisu žalobkyní, k následujícím skutkovým zjištěním:
11. Zástupce původního věřitele a žalovaný v pozici zákazníka opatřili podpisy dne 9. 11. 2015 dokument označený jako Smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy je uzavírána smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky uvedené v tomto formuláři. Smlouva předpokládá poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při uzavření smlouvy. Podpisem zákazník stvrzuje, že uvedenou částku v hotovosti převzal. Dále je ujednáno, že za poskytnutí zápůjčky náleží původnímu věřiteli poplatek ve výši 16 721 Kč, který je tvořen součtem úroku ve výši 2 633 Kč, částky za administrativní činnost 4 110 Kč a částky za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč. Splátkové období je ujednáno týdenní, výše jednotlivé splátky je stanovena na 613 Kč. /smlouva o zápůjčce na čl. 25 spisu/
12. Žalovaný a zástupce původního věřitele dne 9. 11. 2015 podepsali Zákaznickou kartu. Žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 20 000 Kč a vyplnil vybrané údaje o své osobní situaci. V případě druhu bydlení zaškrtl pole nájemník, u dosaženého vzdělání zaškrtl učňovské, rodinný stav zaškrtl rozvedený, jako účel a povahu zápůjčky označil neočekávané výdaje. Uvedl, že nemá vyživované děti. Je zaškrtnuto pole ověření zaměstnání osobně. Dále vyplnil, že je zaměstnán na plný úvazek s čistým příjmem 19 500 Kč. Běžné měsíční výdaje deklaroval žalovaný na nájem (3 000 Kč), spoření/pojištění (1 300 Kč), telefon (300 Kč), interní splátky původnímu věřiteli (3 500 Kč), výdaje na domácnost (4 500 Kč). Jeho celkové výdaje tak měly činit 12 600 Kč. V poli „Ověřené dokumenty“ žádosti jsou zaškrtnuta pole pracovní smlouvy/ŽL z 1. 9. 2014, 3 výplatní pásky, 3 výpisy z bankovního účtu k 3. 6., 7., 8. a nájemní smlouva na neurčito. /zákaznická karta na čl. 103 spisu/
13. Žalobkyně evidovala ke dni 1. 7. 2018 k osobě žalovaného ze smlouvy č. tel. číslo úhrady v celkové výši 8 006 Kč. /tabulka umoření z 1. 7. 2018, el. systém soudu/
14. Žalobkyně jako postupník a původní věřitel jako postupitel uzavřeli Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, jejímž předmětem bylo úplatné postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikovaných v Příloze 1. /smlouva o postoupení pohledávek, el. systém soudu/
15. Původní věřitel adresoval žalovanému dokument označený jako Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018. Zde uvedl, že žalobkyně se na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 stala věřitelkou pohledávek za žalovaným v celkové výši 59 231,60 Kč bez příslušenství, které vznikly ze smluv č. tel. číslo a č. tel. číslo. /oznámení na čl. 27 spisu/
16. Dne 13. 7. 2018 žalobkyně podala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek, el. systém soudu/
17. V seznamu postupovaných pohledávek je na straně 69 evidován údaj o smlouvě žalovaného č. tel. číslo. /seznam pohledávek, el. systém soudu/
18. V seznamu postupovaných pohledávek je na straně 69 evidován údaj o smlouvě žalovaného č. tel. číslo. /seznam pohledávek, el. systém soudu/
19. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému dne výzvu k plnění ze dne 16. 1. 2019. V této výzvě požádal jménem žalobkyně k úhradě pohledávek ve výši 67 589,31 Kč nejpozději do 23. 1. 2019. Jako právní důvod vzniku pohledávek je označena smlouva o zápůjčce č. tel. číslo a smlouva o zápůjčce č. tel. číslo. Žalovaný byl upozorněn na možnost vymáhání pohledávek soudní cestou. /předžalobní výzva na čl. 28 spisu/
20. Dne 17. 9. 2019 právní zástupce žalobkyně podal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému. /podací lístek, el. systém soudu/
21. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
22. Žalovaný požádal dne 9. 11. 2015 původního věřitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím žádosti na standardizovaném formuláři, ve kterém uvedl, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je rozvedený, nemá vyživované děti, je zaměstnán s čistým příjmem 19 500 Kč, což je celkový příjem jeho domácnosti. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho odhadované měsíční výdaje činí 12 600 Kč. Konkrétně měl dle zákaznické karty hradit 3 000 Kč na nájem, 1 300 Kč na spoření/pojištění, 300 Kč na telefon, 3 500 Kč na interní splátky původnímu věřiteli a 4 500 Kč na domácnost. Původní věřitel k žádosti ověřil dokumenty předložené žalovaným – pracovní smlouvu, 3 výplatní pásky, 3 výpisy z účtu a nájemní smlouvu na neurčito. Stejného dne pak původní věřitel uzavřel se žalovaným Smlouvu, kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v hotovosti zápůjčku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 16 721 Kč v týdenních splátkách po 613 Kč. Poplatek sestával z úroku ve výši 2 633 Kč, částky za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a částky za hotovostní režim splátek ve výši 9 978 Kč. Žalovaný částku 20 000 Kč od původního věřitele převzal. Na plnění ze Smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši 8 006 Kč Původní věřitel jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsali dne 14. 6. 2018 smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným ze Smlouvy postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dluhu ze Smlouvy do 23. 1. 2019.
23. Shora uvedené bylo zjištěno u listinných důkazů předložených žalobkyní, kdy z obsahu spisu se nepodává žádných skutečností, jež by zakládaly důvodnost úvahy o nedůvěryhodnosti těchto důkazů. Žalovaný žádným způsobem tvrzení žalobkyně nesporoval, žádné důkazy nepředložil.
24. Soud řešenou věc po právní stránce posuzoval podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném a účinném znění (dále jen „o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru v příslušném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “).
25. Podle § 6 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
26. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
27. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
28. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
29. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostala žalovaná do prodlení s úhradou dlužné částky, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , podle jehož § 2 platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
30. Podle § 9 , odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. v příslušném znění, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užití cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
33. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené Smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu.
34. V projednávané věci bylo zjištěno, že účastníci hodlali ujednat, že žalovanému bude předána finanční částka, přičemž za poskytnutí finančních prostředků žalovaný poskytne úhradu, kdy plnit bude ve splátkách, přičemž takto následně vrátí jak poskytnutou jistinu, tak sjednanou úhradu za poskytnutí zápůjčky. Lze uzavřít, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v návaznosti na uzavření smlouvy, kdy nebyla sjednána povinnost druhé strany finanční prostředky rezervovat.
35. Dále bylo uzavřeno, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 9 zákon o spotřebitelském úvěru , neboť řádně nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, tj. neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Odborná péče je korektiv jednání věřitele, které se zakládá jak na objektivním hledisku, tj. na odborných znalostech a schopnostech, tak na hledisku subjektivním, spočívající v pečlivosti konkrétního věřitele. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , který je dle názoru soudu použitelný i při výkladu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidovaný v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. BECK, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Pro úplnost lze rovněž odkázat na nález Ústavního soudu ČR ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž soud vyslovil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí i sama společnost jako taková. Při zkoumání úvěruschopnosti je nutno se zaměřit a zjistit nejenom příjmy klienta, ale i výdaje a jím uváděné a prokazované údaje porovnat i s příslušnými veřejně přístupnými statistickými údaji tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o příjmy a výdaje v místě obvyklé.
36. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný v rámci kontraktačního procesu tvrdil, že má příjmy jako zaměstnanec v celkové výši 19 500 Kč, je rozvedený, nevyživuje žádné děti a bydlí v nájmu. Žalovaným tvrzený výdaj na nájemné ve výši 3 000 Kč však zjevně nelze považovat, a to ani v kontextu roku sjednání Smlouvy, za odpovídající realitě a místním poměrům. Jak je uvedeno shora, zjištěné údaje o majetkových poměrech žadatele o úvěr je vždy třeba konfrontovat též s dostupnými statistickými údaji. Částka 3 000 Kč nemůže odpovídat skutečným výdajům na bydlení, včetně energií. Pakliže žalobkyně z takto označeného výdaje na nájemné při posuzování bonity žalovaného vycházela, nečinila posouzení osobní a majetkové situace žalovaného s odbornou péčí. Podhodnocenými se jeví i tvrzené výdaje na domácnost ve výši 4 500 Kč. I tento údaj, musel nutně vzbuzovat pochyby původního věřitele o věrohodnosti uvedených údajů. Dále bylo třeba také hodnotit, že žalovaný byl v době sjednávání Smlouvy již zatížen zápůjčkou, kterou splácel splátkami ve výši 3 500 Kč, což značilo potřebu vyšší pozornosti při přezkumu úvěruschopnosti, neboť bylo dáno zvýšené riziko neschopnosti splácet závazky. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že právní předchůdce žalobkyně nevyhodnotil dostupné údaje o úvěruschopnosti žalovaného řádně, pročež je Smlouva dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
37. Námitka žalobkyně, že se mohla legitimně spoléhat na údaje uvedené žalovaným s odkazem na smluvní prohlášení žalovaného, který se mohl při uvedení nepravdivých údajů vystavit riziku trestního stíhání za úvěrový podvod, neobstojí. Žádné obdobné prohlášení žadatele o úvěr nezbavuje věřitele dostát své povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 24 Co 234/2021 ze dne 20. 1. 2022, dle kterého: „Pokud některé informace není poskytovatel úvěru schopen si sám zjistit (prověřit) jinak, než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v rámci pravdivosti zjištěných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem úvěru alespoň přiměřeně poučen o možných trestněprávních následcích. Tato případná trestněprávní odpovědnost spotřebitele ovšem nezmenšuje primární odpovědnost poskytovatele úvěru při plnění jeho zákonné povinnosti náležitě, řádně a s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele.“). Jedná se o zákonem stanovenou povinnost věřitele, která má být založena na vlastním šetření a samostatném úvahovém procesu věřitele. Pakliže by bylo možné ohledně údajů o majetkové situaci spotřebitele spoléhat pouze na jeho prohlášení, zákonná povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele by ztrácela význam. Nad to není neobvyklou situací, že žadatel o úvěr při sjednání smlouvy uvede vědomě nepravdivé údaje i při zvážení veškerých rizik takového svého jednání. V tomto směru se tedy žalobkyně nemohla bez dalšího na tvrzení žalovaného v žádosti o úvěr spoléhat. Povinností věřitele pak zůstává zkoumat řádně a s odbornou péčí bonitu žalovaného prostřednictvím shora popsaného postupu. Obdobně nelze spoléhat ani na obecnou presumpci dobré víry.
38. Soud pak dále odkazuje na právní názor Krajského soudu v Praze, který v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 dospěl k závěru, že „výklad předmětného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (výklad teleologický), kontinuitu (výklad historický) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, tak nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti.“ S ohledem na právě citované tak soud Smlouvu dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. shledal absolutně neplatnou, pročež je tak nutno peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici, posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z.
39. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy obdržel od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti částku 20 000 Kč. Na plnění z této smlouvy uhradil 8 006 Kč, což nebylo v řízení sporováno. Za situace, kdy byla Smlouva shledána neplatně sjednanou, je žalovaný povinen nadále k úhradě částky 11 994 Kč (20 000 Kč – 8 006 Kč) v režimu §§ 2991, 2993 o. z. V řízení se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 715 Kč, žalovaný byl tedy zavázán k úhradě částky 11 994 Kč, pro částku 16 721 Kč (28 715 Kč – 11 994 Kč) byl žalobní návrh zamítnut. Dále byl žalovaný zavázán k plnění úroku z prodlení z částky 11 994 Kč, a to od data 24. 1. 2019 (den následující po lhůtě k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě), neboť od tohoto data již žalovaný musel být seznámen se svou povinností plnit žalované z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba s návrhem na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející datu 24. 1. 2019 byla zamítnuta, a to jak pro kapitalizovaný úrok z prodlení, tak pro běžící úrok z prodlení a dále pak od 24. 1. 2019 pro úrok z prodlení z částky odpovídající rozdílu mezi přiznaným a zamítnutým plněním. Dále jako nedůvodný byl návrh zamítnut v té části, v níž se žalobkyně domáhala smluvního úroku kapitalizovaného ve výši 5 003,76 Kč a dále běžícího ve výši 20,5 % ročně z částky 16 610,76 Kč od 15. 6. 2018 do zaplacení, neboť ujednání o tomto úroku pramení z neplatné smlouvy.
40. Pro úplnost soud uvádí, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
41. O náhradě nákladů rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení částky celkem 50 895 Kč, přičemž úspěšnou byla pro částku ve výši 11 994 Kč. K tomu soud připomíná, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, neboť nedohledala Smlouvu 2. Nese tak zavinění na částečném zastavení řízení a příslušnou částku 22 180 Kč je třeba dle § 146 odst. 2 o.s.ř. přičítat k jejímu neúspěchu. V řízení tedy byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný. Tomu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze u Okresního soudu Praha-východ.
Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.