Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 384/2023-70

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,

sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

zastoupená advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno.AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno

se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0,

proti

žalované: Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno AnonymizovánoAnonymizováno, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0,

bytem Adresa zainteresované osoby 0/1,

o zaplacení 37 102,35 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se částečně zastavuje co do části žalobního nároku č.2 v rozsahu úroku 10,9 % ročně z částky ve výši 20 287,40 Kč od 26.7.2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 287,40 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 20 287,40 Kč od 13.9.2023 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá do výše 74,83 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 212,67 Kč a s úrokem 25,9 % ročně z částky 20 287,40 Kč ode dne 26.4.2023 do 25.7.2023 a s úrokem 15 % ročně z částky 20 287,40 Kč ode dne 26.7.2023 do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22,52 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 20 362,23 Kč od 26.4.2023 do 12.9.2023, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 74,83 Kč od 13.9.2022 do zaplacení.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 687,66 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 16 687,66 Kč od 13.9.2023 do zaplacení.

V. Žaloba se zamítá do výše 52,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 51,55 Kč a s úrokem 13,9 % ročně z částky 16 687,66 Kč ode dne 26.4.2023 do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,05 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 16 740,12 Kč od 26.4.2023 do 12.9.2023, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 52,46 Kč od 13.9.2023 do zaplacení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 715 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.

VII. Žalovaná je povinna shora uvedené částky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek. Nejdříve budou splátkami uhrazeny náklady řízení žalobkyně dle bodu VI. výroku a následně přiznaná částka dle bodu IV. a následně dle bodu II. výroku tohoto rozhodnutí.

VIII. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání soud zamítá.

Odůvodnění:

I. Řízení se částečně zastavuje co do části žalobního nároku č.2 v rozsahu úroku 10,9 % ročně z částky ve výši 20 287,40 Kč od 26.7.2023 do zaplacení.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 287,40 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 20 287,40 Kč od 13.9.2023 do zaplacení.III. Žaloba se zamítá do výše 74,83 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 212,67 Kč a s úrokem 25,9 % ročně z částky 20 287,40 Kč ode dne 26.4.2023 do 25.7.2023 a s úrokem 15 % ročně z částky 20 287,40 Kč ode dne 26.7.2023 do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22,52 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 20 362,23 Kč od 26.4.2023 do 12.9.2023, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 74,83 Kč od 13.9.2022 do zaplacení.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 687,66 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky ve výši 16 687,66 Kč od 13.9.2023 do zaplacení.V. Žaloba se zamítá do výše 52,46 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 51,55 Kč a s úrokem 13,9 % ročně z částky 16 687,66 Kč ode dne 26.4.2023 do zaplacení, a dále s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 28,05 Kč a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 16 740,12 Kč od 26.4.2023 do 12.9.2023, a s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 52,46 Kč od 13.9.2023 do zaplacení.VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 715 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně.VII. Žalovaná je povinna shora uvedené částky uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, a to pod ztrátou výhody splátek. Nejdříve budou splátkami uhrazeny náklady řízení žalobkyně dle bodu VI. výroku a následně přiznaná částka dle bodu IV. a následně dle bodu II. výroku tohoto rozhodnutí.VIII. Návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání soud zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (Anonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno. - později fúzí sloučením pod jménem Raifeissenbank, Anonymizováno.Anonymizováno. – dále také jako poskytovatel úvěru) nejprve uzavřeli tzv. rámcovou smlouvu, kterou byl zřízen žalované běžný účet, a následně 1) uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku v 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 546 Kč včetně úroku 13,9 %. Sjednané splátky osoba žalovaná řádně nehradila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne datum, a přestože dále ještě splácel splátky v prodlení, od splátky splatné ke dni datum a následujícími zůstala žalovaná v prodlení dosud. Celkem uhradila toliko 3 130 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Poté došlo k úhradě ještě ve výši 182,34 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky byla dlužná částka postoupena dne datum na žalobkyni. Přestože to bylo žalované osobě oznámeno, ani poté nic neuhradila. Vedle jistiny dluhu (16 687,66 Kč) a poplatků (52,46 Kč) žádala žalobkyně uhradit úrok kapitalizovaný ve výši 51,55 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení (28,05 Kč) a dále úrok 13,9 % z jistiny a úrok z prodlení 15 % z jistiny, ode dne datum do zaplacení. Za 2) s žalovanou uzavřeli dne datum smlouvu o půjčce, na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 26 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 777 Kč včetně úroku 25,9 %. Sjednané splátky osoba žalovaná řádně nehradila, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne datum, a i s následujícími splátkami zůstala žalovaná v prodlení dosud. Celkem uhradila toliko 777 Kč. Právní předchůdce žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Poté došlo k úhradě ještě ve výši 4 935,60 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky byla dlužná částka postoupena dne datum na žalobkyni. Přestože to bylo žalované osobě oznámeno, ani poté nic neuhradila. Vedle jistiny dluhu (20 287,40 Kč) a poplatků (74,83 Kč) žádá žalobkyně uhradit úrok kapitalizovaný ve výši 212,67 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení (22,52 Kč) a dále úrok 25,9 % z jistiny a úrok z prodlení 15 % z jistiny, ode dne datum do zaplacení. Později žalobkyně vzala částečně zpět žalobu v rozdílu původně požadovaného úroku 25,9 % a nově požadovaným úrokem 15 % ročně od 26.7.2023 do zaplacení. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, a především dle sdělených informací žadatele o úvěr v jeho žádosti, které hodnotila v souladu s platnými schvalovacími strategiemi Banky a z kontroly veřejných registrů (interní registry, evidence exekucí, insolvenční rejstřík, BRKI, NRKI a SOLUS) a veřejně dostupnými statistickými informací o životními a existenčním minimu. Přímo z žádosti zjistil, že žalovaná osoba sdělila měsíční příjem částka „mateřská“, což si "banka ověřila statistickým modelem" a odkázal na protokol o ověření úvěruscopnosti s tím, že nezjistila, že by nemohla žalovaná osoba splácet úvěr, o který žádala. Dále bylo odkázáno na několik rozhodnutí soudů ohledně právního výkladu řádné kontroly úvěruschopnosti. Toto své vyjádření zřejmě směřoval k oběma poskytnutým spotřebitelským úvěrům.

2. Žalovaná osoba se k žalobě vyjádřila až na jednání s tím, že nároky žalobkyně uznává do důvodu a výše, uvedené půjčky vzala, ale nastala u ní komplikovaná situace, přestala splácet, pak to neřešila a došlo jí to, až poté, co obdržela dopis od soudu. V době, kdy podepisovala smlouvy byla přesvědčená, že bude schopna půjčky zaplatit, potvrdila, že opravdu uvedla jako své příjmy mateřskou ve výši částka s tím, že to poskytovat úvěru nechtěl nijak dokládat, mateřská měla začít být vyplácena asi v dubnu 2018, přičemž žalovaná uvedla, že si není vědoma rozdílu mezi čerpáním mateřské a rodičovským příspěvkem. Současně požádala o možnost splácet dluh ve splátkách do 2 000 Kč měsíčně, s čímž zástupce žalobkyně souhlasil.

3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Zy (protokolu) o ověření úvěruschopnosti klienta (ke dni datum) a příloh tabulky, ay z databáze BRKI, a výpisů z účtu žalované ze dne datum do datum vyplývá, že poskytovatel úvěru postupoval při posouzení úvěruschopnosti především dle údajů sdělených žalovanou. Uvedl, že na straně příjmů počítal se sděleným příjmem částka měsíčně ve statusu "mateřská", které "ověřil s využitím komplexního statistického nástroje", s tím, že až "v případě nízké věrohodnosti příjmu (pod 95 %) spouští proces sběru dalších podkladů. Na straně výdajů pak počítal s částkou částka (do nichž započetla částka splátky dalších půjček, částka výdaje na bydlení vč. hypotéky, a částka výdaje na živobytí a částka ostatní výdaje). Jinými slovy, příjmy žalované nebyly nijak ověřeny, a do statistického modelu byl zahrnut toliko příjem sdělený žalovanou osobou. Dále uvedl, že provedl kontrolu interních a externích registrů vč. BRKI, NRKI, SOLUS, s tím, že 1) „subjekt nebyl nalezen v interním blacklistu“, 2) v registrech byla nalezena jen pozitivní úvěrová historie (srov. úvěrové zatížení shora, přičemž ovšem ze zjištění poskytovatele úvěru vyplynulo, že žalovaná osoba byla zavázána ke splátkám 982 Kč a 4 376 Kč měsíčně jako spoludlužník, z nichž bylo počítáno jen s polovinou). Současně žalobce nepředložil žádný listinný důkaz o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého úvěru na základě smlouvy ze dne datum jako byla žádost či protokol o ověření úvěruschopnosti, přestože se jich ve svých tvrzení dovolává. Není tak ani zřejmé, s jakými příjmy a výdaji žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého spotřebitelského úvěru počítal.

5. Z listin výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum bylo především zjištěno, že před poskytnutím v čase prvního spotřebitelského úvěru, neměl poskytovatel úvěru žádné informace o příjmech či výdajích žalovaného z jeho účtu, když pouze v měsíci dubnu byl zaznamenán příjem mzdy ve výši částka, naopak měsíc před poskytnutím prvního spotřebitelského úvěru, měla žalovaná příjem jen z jiné půjčky ve výši částka. Před poskytnutím druhého z úvěrů především mohl zjistit, že žalovaný se dostal do prodlení s placením prvního z poskytnutých spotřebitelských úvěrů od splátky splatné ke dni 20.8.2021ke dni poskytnutí v pořadí druhého úvěru tak byl se splácením v pořadí prvního úvěru v prodlení. Dále bylo zjištěno, že ke dni datum vyplatil poskytovatel úvěru žalované částku ve výši 20 000 Kč a dne datum částku ve výši 26 000 Kč. Na první úvěr uhradila žalovaná celkem částku ve výši 3 312,34 Kč. Se splácením v pořadí druhého úvěru se dostal do prodlení od splátky splatné dne datum a celkem na tento úvěr zaplatil částku ve výši 5 712,60 Kč.

6. Žalobce tak nedoložil, že by objektivně ověřil tvrzený příjem žalované v rámci prověřování jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím v pořadí prvního spotřebitelského úvěru dne datum, a ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutí v pořadí druhého spotřebitelského úvěru dne datum žalobce ani netvrdil konkrétní skutečnosti, ke kterým v procesu prověřování schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet přihlížel, ani nepředložil další důkazy, kterých se dovolával (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vč. příloh), a to vše nedoplnil ani poté, co mu bylo na prvním jednání ve věci poskytnuto poučení ve smyslu, resp. 3

7. Z listin návrhu smlouvy o půjčce (č. hodnota) ze dne datum a její akceptace ze dne datum a z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc červen 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná sepsali smlouvu o úvěru, jejímž obsahem je závazek poskytovatele poskytnout žalované částku ve výši 20 000 Kč, žalovaná tuto částku obdržela.

8. Z listin smlouvy o půjčce (č. hodnota) ze dne datum a její akceptace ze dne datum a z výpisu z běžného účtu žalované za měsíc říjen 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná sepsali smlouvu o úvěru, jejímž obsahem je závazek poskytovatele poskytnout žalované částku ve výši 26 000 Kč, žalovaná tuto částku obdržela.

9. Zy (oznámení o) zesplatnění úvěru č. hodnota ze dne datum a podacího archu bylo mimo jiné zjištěno, že poskytovatel úvěru vyzval žalovanou k zaplacení (celé dlužné) částky ve výši 16 819,72 Kč, a to do 7 dnů; odeslání výzvy nebylo doloženo.

10. Zy (oznámení o) zesplatnění úvěru č. hodnota ze dne datum a podacího archu bylo mimo jiné zjištěno, že poskytovatel úvěru vyzval žalovanou k zaplacení (celé dlužné) částky ve výši 20 597,42 Kč, a to do 7 dnů; odeslání výzvy nebylo doloženo.

11. Z listin smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. seznamu postoupených pohledávek a potvrzení úplaty ze dne datum, a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a ze dne datum vč. podacího archu bylo zjištěno, že pohledávky poskytovatele úvěru byly postoupeny na žalobkyni a postoupení oznámeno žalované.

12. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaného k úhradě vyzval rovněž zástupce žalobkyně z řad advokátů, a to do datum, a tuto výzvu odeslal dne datum.

13. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný 1) podepsaliy žádost o půjčku č. hodnota a její akceptaci dne datum, na základě které mimo jiné poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku ve výši 20 000 Kč, přičemž ten následně zaplatil poskytovateli úvěru částku ve výši 3 312,34 Kč, a za 2) podepsaliy žádost o půjčku č. hodnota a její akceptaci dne datum, na základě které mimo jiné poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku ve výši 26 000 Kč, přičemž ten následně zaplatil poskytovateli úvěru částku ve výši 5 712,60 Kč. Poskytovatel úvěru postupoval při posouzení úvěruschopnosti především dle údajů sdělených žalovanou. Před uzavřením v pořadí prvního spotřebitelského úvěru na straně příjmů počítal se sděleným příjmem částka měsíčně z "mateřské", které fakticky nijak neověřil. Na straně výdajů pak počítal s částkou částka (do nichž započetla částka splátky dalších půjček, částka výdaje na bydlení vč. hypotéky, a částka výdaje na živobytí a částka ostatní výdaje). Jinými slovy, příjmy žalované nebyly nijak ověřeny, a do statistického modelu byl zahrnut toliko příjem sdělený žalovanou osobou. Navíc poskytovatel úvěru měl k dispozici běžný účet žalované, a z něj naopak nevyplývalo, že by měla jakékoli příjmy v červnu, a květnu 2021, naopak si v květnu 2021 vzala jinou půjčku ve výši 30 000 Kč. Dále uvedl, že provedl kontrolu interních a externích registrů vč. BRKI, NRKI, SOLUS, s tím, že 1) „subjekt nebyl nalezen v interním blacklistu“, 2) v registrech byla nalezena jen pozitivní úvěrová historie (srov. úvěrové zatížení shora, přičemž ovšem ze zjištění poskytovatele úvěru vyplynulo, že žalovaná osoba byla zavázána ke splátkám 982 Kč a 4 376 č měsíčně jako spoludlužník, z nichž bylo počítáno jen s polovinou). Současně žalobce nepředložil žádný listinný důkaz o prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého úvěru na základě smlouvy ze dne datum jako byla žádost či protokol o ověření úvěruschopnosti, přestože se jich ve svých tvrzení dovolává. Není tak ani zřejmé, s jakými příjmy a výdaji žalovaného před poskytnutím v pořadí druhého spotřebitelského úvěru počítal. Poskytovatel úvěru prokazatelně vyzval žalovanou k zaplacení (celé dlužné) částky/ek do datum, a tuto výzvu odeslal dne datum. Předtím došlo k postoupení žalobního nároku na žalobkyni. Žalovaný však již ničeho nezaplatil, a to ani na výzvu zástupce žalobkyně z řad advokátů. Žalobce nicméně nedoložil, že by objektivně ověřil tvrzený příjem žalovaného v rámci prověřování jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím v pořadí prvního spotřebitelského úvěru dne datum, a ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutí v pořadí druhého spotřebitelského úvěru dne datum žalobce ani netvrdil konkrétní skutečnosti, ke kterým v procesu prověřování schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet přihlížel, ani nepředložil další důkazy, kterých se dovolával (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta vč. příloh), a to vše nedoplnil ani poté, co mu bylo na prvním jednání ve věci poskytnuto poučení ve smyslu, resp. 3

14. Soud v prvé řadě rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby dle

15. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „“), neboť šlo o spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši částka, aniž by takový příjem ovšem jakkoli ověřila (jinak, než tím, že jej blíže neupřesněným způsobem sdělila žalovaná), naopak měl k dispozici běžný účet žalované, z něho sdělený příjem nevyplýval (srov. shora). V případě v pořadí druhého poskytnutého spotřebitelského úvěru pak žalobkyně zcela rezignovala i na tvrzení, resp. doložení důkazů i o tom, s jakými konkrétními zjištěnými skutečnostmi o schopnosti žalovaného řádně spotřebitelský úvěr splácet uvažovala (srov. shora). Především ovšem v té době musela být známa informace o tom, že je žalovaný v prodlení se splácením předchozího spotřebitelského úvěru (srov. shora). Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti ( ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových či statistických modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je dosazen nijak neověřený příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Soud tak vnímá tvrzení žalobkyně, že jde o komplexní ve své podstatě matematický model, a nezpochybňuje ani závěry dalších soudů, na které poukazuje. Soud souhlasí, že každý proces ověření úvěruschopnosti je jedinečný, a nemusí odpovídat jedinému způsobu preferovaném soudem, nicméně pokud žalobce dostatečně netvrdí, z jakého důvodu postupoval jiným než soudy judikovaným způsobem, a nedoloží specifika konkrétního případu, nemůže uspět s obecným tvrzením, že schopnost žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr dle zákona dostatečně ověřil, když nebyl ani ověřen jakýkoli (tvrzený) příjem žalovaného. Zjištěnými skutečnostmi zůstává, že postupem dle nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla za ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

16. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci z roku 2010 nebo z roku 2016.

17. Soud nepřehlédl, že žalobkyně přednesla v rámci závěrečného návrhu návrh na vydání rozsudku pro uznání, když předtím žalovaná v průběhu prvního jednání ve věci odpověděla zástupci žalobkyně na otázku, zda uznává žalobní nároky co do důvodu i výše, že ano. Soud nicméně nemá za to, že by mohl takovému návrhu vyhovět. Vedle návodnosti otázky zástupce žalobkyně, kdy žalovaná již předtím připustila, že si je vědoma, že tvrzené smlouvy uzavřela, ale v daný okamžik nemohla porozumět, co svým procesním postupem žalobkyně sleduje, neboť nebyla o možnosti a podmínkách rozhodnutí rozsudkem pro uznání nijak poučena, má soud soud za to, že takové otázce lze případně přiznat účinky uznání dluhu, ale nikoli uznání nároku v rámci soudního řízení s účinky dle Současně má soud za to, že ani kdyby došlo k procesně řádnému uznání nároku žalobkyně, soud by nemohl vydat rozsudek pro uznání, neboť žalobkyně se tímto postupem pokusila obejít kogentní ustanovení , když z postupu soudu při jednání a hodnocení důkazů vyrozuměla, že soud zřejmě neposoudí smlouvy o spotřebitelském úvěru jako platně uzavřené z důvodu, že poskytovatel úvěru řádně nezjišťoval úvěruschopnost žalované (k tomu podrobněji srov. shora i níže); jinými slovy, že z hmotně právních důvodů žalobnímu návrhu žalobkyně nevyhoví zcela a na jí tvrzeném skutkovém základě. Soud proto k písemnému vyhotovení rozsudku doplnil také samostatné usnesení o zamítnutí návrhu na vydání rozsudku pro uznání ( ).

18. Žalobkyně byla v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu , resp. 3 Ovšem ani na základě tohoto poučení již svá skutková tvrzení ani označené důkazy nedoplnila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalovaného převyšující jeho výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ani v jednom s posuzovaných případů. Jelikož žalobkyně v tomto směru ani nedoplnila tvrzení a důkazy ve smyslu poučení dle resp. 3 , které jí bylo poskytnuto na prvním jednání ve věci, soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu , resp. . Smlouvy o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu posoudil jako absolutně neplatné, neboť narušují veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní ( o.z.), a to dle ust. o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána, resp. ve stanovené lhůtě. Od následujícího dne je tak žalovaná osoba v prodlení ( o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení ( o.z.) ve výši dle (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (v případě v pořadí prvního spotřebitelského úvěru po uhrazení 3 312,34 Kč z obdržených 20 000 Kč částku ve výši 16 687,66 Kč; a v případě v pořadí druhého spotřebitelského úvěru po uhrazení 5 712,60 Kč z obdržených 26 000 Kč částku ve výši 20 287,40 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne datum, tj. od datum. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. a III. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. a IV. výroku). Soud určil lhůtu ke splnění uložené povinnosti ve splátkách dle návrhu žalované, se kterým žalobkyně vyjádřila na jednání souhlas ( ).

19. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle a , když v části zastaveného řízení nese procesní vinu žalobkyně. Jinak byla žalobkyně v řízení úspěšná v částce 38 888,99 Kč (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná byla úspěšná celkem v částce 8 102,09 Kč (zamítnutá část jistiny, smluvní pokuty, úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozsudku a nepřiznaný nárok úroku z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 82,76 %, a žalovaný v rozsahu cca 17,24 %. Výše nákladů bylo určena dle vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen AT), a za úkony před zahájením řízení dle AT, neboť v případě návrhu žalobce jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 715 Kč, které představují cca 65,52 % z částky 7 197 Kč, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 485 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby dle , d)) AT) ve výši 3 x 500 Kč ( a . AT), a 3 x 100 Kč ( AT), a dále za úkon účasti na jednání ( AT) z tarifní hodnoty započatých 38 tis. Kč odměna ve výši 1 x 2 620 Kč (, . AT) a 1 x 300 Kč paušální náhrada hotových výdajů ( AT), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (, 3 ). Žalovaný určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce ( ), je povinen, a to ve lhůtě určené měsíčními splátkami, o které požádala žalovaná a žalobkyně při jednání s touto lhůtou k plnění souhlasila ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.