Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 30/2024-54

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně:

KRUK Česká a Slovenská republika s. r. o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému:

Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 71 456,87 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 70 744,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 720,02 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 744,67 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se z části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 712,20 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 16 701,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 70 744,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 720,02 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 70 744,67 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se z části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 712,20 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 16 701,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 26. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 71 456,87 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, která měla být uzavřena mezi právnická osoba., IČO IČO, a žalovaným dne 25. 5. 2015. Tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému platební kartu, na jejímž základě žalovaný mohl čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem, jehož výše činila 22,68 % ročně, a dalšími souvisejícími platbami společnosti splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše vždy činila minimálně 5 % z vyčerpané výše úvěru, minimálně pak 500 Kč. Celkem žalovaný tímto způsobem vyčerpal peněžní prostředky ve výši 278 054,63 Kč. Ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k datu 31. 5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy, práva a povinnosti společnosti právnická osoba., jakožto zanikající společnosti na Anonymizováno právnická osoba, se sídlem Anonymizováno adresa, Anonymizováno v České republice prostřednictvím právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), která se tak stala věřitelem pohledávky z předmětné úvěrové smlouvy. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 31. 7. 2023 zesplatnil. Žalovaný celkem na svůj dluh ze smlouvy uhradil 317 661 Kč. Právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy postoupil na žalobkyni na základě smlouvy uzavřené dne 16. 8. 2023. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 70 744,67 Kč a smluvní pokuty ve výši 712,20 Kč, kdy nárok na úhradu této smluvní pokuty opírala o ustanovení č. X odst. X.3 právnická osoba podmínek právnická osoba. Vedle těchto částek v celkové výši 71 456,87 Kč dále požadovala částku označenou v žalobě jako kapitalizovaný úrok ve výši 8 720,02 Kč. Tato částka sestávala z nesplaceného smluvního úroku ve výši 7 522,02 Kč, jenž odpovídal úroku ve výši 22,68 % ročně z dlužné jistiny za období od 9. 2. 2023 do 31. 7. 2023, dále z nesplacených měsíčních poplatků za ve smlouvě sjednané pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 778,40 Kč a konečně z nesplacených poplatků za odeslání dvou písemných upomínek žalovanému v celkové výši 419,60 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, které měly odpovídat nákladům na odeslání jednoho obyčejného dopisu (48 Kč) a na jednu cestu pověřeného terénního pracovníka žalobkyně na kontaktní adresu žalovaného (217 Kč). V neposlední řadě se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru ve výši 70 744,67 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena do vlastních rukou dne 26. 3. 2024, ani přes výzvu soudu nevyjádřil. Dne 12. 4. 2024 kontaktovala telefonicky soud matka žalovaného jméno FO, která sdělila, že žalovaný je od 9. 4. 2024 hospitalizován v psychiatrické léčebně a nyní se neví, jak dlouho bude jeho hospitalizace trvat. Soud následně kontaktoval telefonicky jméno FO, které se dotázal na aktuální situaci žalovaného i na to, jak žalovaný hodlá celou situaci řešit, přičemž poukázal i na to, že v souvisejícím řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka se jiný věřitel vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 150 987,08 Kč s příslušenstvím. Matka žalovaného byla zároveň dotázána na to, jaká je plánovaná doba hospitalizace žalovaného a zda žalovaný namítá cokoliv konkrétního vůči žalobou uplatněnému nároku. Matka žalovaného sdělila, že plánovaná doba hospitalizace žalovaného v psychiatrické léčebně není známa, lze však předpokládat, že bude trvat minimálně tři čtvrtě roku či rok. Připustila, že si žalovaný pravděpodobně v minulosti nějaké úvěry sjednal, zmínila se však o tom, že vůbec neví, jak situaci řešit, neboť žalovaný aktuálně není zaměstnán, nemá žádný příjem ani majetek a není tedy schopen své dluhy hradit.

3. Soud má za to, že za dané situace, kdy není zřejmé, jak dlouho bude žalovaný hospitalizován v psychiatrické léčebně, a zejména s přihlédnutím k tomu, že žalovaný proti žalobě, s jejímž obsahem se měl prokazatelně možnost seznámit ještě v době před svou hospitalizací, nevznesl žádné konkrétní námitky, není důvod vyčkávat s rozhodnutím ve věci až na dobu, kdy bude hospitalizace žalovaného ukončena, a to tím spíše, pokud aktuálně vůbec nelze predikovat, kdy se tak stane, a zároveň soud nemá ani z úřední činnosti (tato skutečnost byla ověřována v systému ISAS zdejšího soudu) žádné informace o tom, že by bylo zahájeno řízení o omezení svéprávnosti žalovaného. Osobní situace žalovaného je samozřejmě politováníhodná, nicméně sama o sobě nezakládá důvod, proč by nemohlo být v této věci vydáno meritorní rozhodnutí, zvláště v situaci, kdy má soud za to, že jsou splněny podmínky pro to, aby věc byla projednána a rozhodnuta bez nařízení jednání ( , v účinném znění – dále jen „ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, ačkoliv byl o následcích nevyjádření se k výzvě soudu poučen, soud proto jeho souhlas s tímto postupem ve smyslu citovaného ustanovení předpokládal.

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené mezi právnická osoba. a žalovaným 29. 5. 2015, jakož i ze související přihlášky k pojištění soud zjistil, že právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému možnost opakovaného čerpání peněžních prostředků až do výše úvěrového rámce, který činil 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí náklady související s úvěrem, a to v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž počet závisel na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad žalovaného, minimálně měl však žalovaný každý měsíc hradit 5 % z dlužné částky k poslednímu dni v příslušném kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Splátky byly splatné vždy k 17. dni příslušného měsíce. Zápůjční úroková sazba činila 22,68 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal hradit poplatky související s úvěrem, a to například měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč. Uzavřením smlouvy žalovaný přistoupil k rámcové pojistné smlouvy uzavřené mezi právnická osoba., jako pojistitelem a právnická osoba. Nedílnou součást úvěrové smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky společnosti právnická osoba. (dále jen „VOP“). Dle jejich čl. X. odst. X.3. byla právnická osoba., oprávněna za každé porušení povinnosti žalovaného řádně a včas splácet poskytnutý úvěr účtovat žalovanému smluvní pokutu až do výše 20 % z každé splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostane žalovaný do prodlení delšího než 30 dnů, smluvní pokutu ve výši 400 Kč při spuštění vymáhacího procesu, respektive ve výši 800 Kč při nutnosti opakovaného započetí vymáhání pohledávky, a dále poplatek za odeslání upomínky měsíčně až do výše 300 Kč.

5. Nahlédnutím do obchodního rejstříku právnická osoba., bylo zjištěno, že ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31. 5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů společnosti právnická osoba., na právního předchůdce žalobkyně.

6. Z transakční historie k předmětnému úvěru soud zjistil, že žalovaný poprvé čerpal úvěr 29. 5. 2015 v částce 18 896 Kč. K datu 20. 6. 2023 činil jeho dluh ze smlouvy celkem 80 176,89 Kč, z čehož 70 744,67 Kč činila dlužná jistina, 7 522,02 Kč dlužné úroky, 778,40 Kč dlužné poplatky za pojištění, 419,60 Kč dlužné poplatky za upomínky a 712,20 Kč smluvní pokuta.

7. Z dopisu z 27. 6. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně písemně odstoupil od uzavřené úvěrové smlouvy z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru a prohlásil dluh žalovaného k datu 31. 7. 2023 za jednorázově splatný. Současně jeho výši vyčíslil na 80 177 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 8. 2023, jakož i z potvrzení o zaplacení úplaty za postoupené pohledávky z 21. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil svou pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu předmětné úvěrové smlouvy na žalobkyni s účinností k datu 21. 8. 2023.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 28. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně o shora uvedeném postoupení pohledávky písemně informoval žalovaného.

10. Z předžalobní výzvy z 11. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 80 176,89 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 19. 1. 2024 a upozornila jej, že pokud ve stanovené lhůtě dluh dobrovolně neuhradí, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Společnost právnická osoba., umožnila žalovanému na základě smlouvy uzavřené dne 29. 5. 2015 čerpat revolvingový úvěr do výše 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že bude poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem, jehož výše činila 22,68 % ročně, a dalšími souvisejícími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 17. dni v měsíci, jejichž výše byla závislá na výši vyčerpaných prostředků a úhrad žalovaného, minimálně však činila 500 Kč. V souvislosti s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy žalovaný přistoupil k pojištění sjednanému v rámcové pojistné smlouvě uzavřené mezi právnická osoba. a právnická osoba., přičemž se zavázal hradit za toto pojištění měsíční úhradu ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Dále byl povinen hradit měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč. Pro případ jeho prodlení se splácením úvěru bylo v čl. X. odst. X.3. VOP sjednáno oprávnění společnosti právnická osoba., účtovat žalovanému smluvní pokutu až do výše 20 % z každé splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostane žalovaný do prodlení delšího než 30 dnů, smluvní pokutu ve výši 400 Kč při spuštění vymáhacího procesu, respektive ve výši 800 Kč při nutnosti opakovaného započetí vymáhání pohledávky, a dále poplatek za odeslání upomínky měsíčně až do výše 300 Kč. Ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31.5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů společnosti právnická osoba., na právního předchůdce žalobkyně. Ten dopisem z 27. 6. 2023 z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupil od úvěrové smlouvy a k datu 31. 7. 2023 celý poskynutý úvěr zesplatnil. Následně svou pohledávku na vrácení úvěru a zaplacení souvisejících plateb postoupil s účinností k datu 21. 8. 2023 na žalobkyni, která žalovaného písemně vyzvala k zaplacení dluhu předžalobní výzvou z 11. 1. 2024. K datu 20. 6. 2023 byl dluh žalovaného ze smlouvy vyčíslen celkem na částku 80 176,89 Kč, z čehož 70 744,67 Kč činila dlužná jistina, 7 522,02 Kč dlužné úroky, 778,40 Kč dlužné poplatky za pojištění, 419,60 Kč dlužné poplatky za upomínky a 712,20 Kč měla činit smluvní pokuta.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. , v účinném znění (dále jen „o. z.“), která zároveň vykazuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

13. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. V řízení bylo prokázáno, že mezi právnická osoba., a žalovaným došlo ke vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o revolvingovém úvěru uzavřenou ve smyslu § 2395 o. z. právnická osoba., svůj závazek z této smlouvy splnila, když umožnila žalovanému prostřednictvím kreditní karty čerpat úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovanému tak vznikla dle příslušných ustanovení smlouvy i podle citovaného § 2395 o. z. povinnost vyčerpané prostředky vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 22,68 % p. a., respektive sjednané poplatky.

16. Žalobkyně sice nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci ve sporu však prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelem žalobou uplatněné pohledávky včetně jejího příslušenství. Pokud tedy žalovaný doposud svůj dluh zcela neuhradil (přičemž k tomuto závěru soud na základě provedených důkazů dospěl, jak bude uvedeno v dalším textu odůvodnění), stíhá jej aktuálně povinnost učinit tak ve prospěch žalobkyně.

17. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobkyně (důkazně podpořené předloženou transakční historií k předmětnému úvěru) o tom, že k datu 20. 6. 2023 dlužil žalovaný na jistině úvěru 70 744,67 Kč, na úrocích 7 522,02 Kč, na poplatcích za sjednané pojištění 778,40 Kč a na poplatcích za odeslané upomínky 419,60 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že na svůj dluh ze smlouvy uhradil více, než tvrdí žalobkyně, takovou skutečnost před soudem nejen tvrdil, ale rovněž prokázal. Nic takového se však nestalo. Žalovaný na podanou žalobu nijak konkrétně nereagoval a neposkytl soudu žádné konkrétní argumenty, které by oprávněnost žaloby zpochybňovaly. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyní předložená transakční historie odpovídá skutečné výši úhrad žalovaného a že lze tedy vycházet i z aktuální výše dluhu tak, jak z této transakční historie vyplývá. Jako oprávněné přitom posoudil nejen nároky žalobkyně na úhradu jistiny a smluvního úroku, ale též na zaplacení poplatků za sjednané pojištění a odeslané upomínky. Všechny tyto nároky mají oporu v uzavřené smlouvě, soud proto neměl důvod, proč žalobkyni požadované částky nepřiznat.

18. Odlišně však soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení požadované smluvní pokuty ve výši 712,20 Kč. Na posuzovaný případ totiž dopadají závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. . Dle uvedeného nálezu v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. y, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Ústavní soud mimo jiné dovozuje, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají, na rozdíl např. od obchodních smluv, sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Sloužit naopak nesmějí k tomu, aby do nich dodavatel skrýval ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o nichž předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Zásada poctivosti, která by měla být vlastní všem účastníkům smluvních vztahů, se pak v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště tehdy, jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný.

19. V daném případě není pochyb o tom, že posuzovaná smlouva měla charakter smlouvy spotřebitelské, neboť právnická osoba., smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný nikoliv, vystupoval tedy v pozici spotřebitele. Proto bylo třeba s ohledem na citovaný nález Ústavního soudu hodnotit ujednání o smluvní pokutě vtělené do textu VOP jako absolutně neplatné podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. a nárok žalobkyně co do požadované smluvní pokuty tedy nemohl být shledán jako oprávněný.

20. Soud dále nepovažuje za oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč, a to proto, že tento podle názoru soudu nemá jakoukoliv oporu v uzavřené úvěrové smlouvě. V ní byly poměrně detailně popsány jednotlivé nároky, které měly společnosti právnická osoba., vzniknout v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s vrácením úvěru či splněním jakéhokoliv jiného peněžitého závazku ze smlouvy, nicméně žádné ustanovení, které by zakládalo povinnost žalovaného hradit náklady spojené s jeho prodlením, které dle žaloby měly spočívat v nákladech souvisejících s odesláním obyčejného dopisu a návštěvou pověřené osoby u žalovaného, zde obsaženo nebylo. Všechny zpoplatněné úkony navíc měly být činěny až po postoupení pohledávky pracovníky samotné žalobkyně, a to v situaci, kdy žalobkyně věděla o tom, že byly neúspěšné dvě předcházející písemné upomínky jejího právního předchůdce (kdy poplatky za tyto upomínky soud žalobkyni přiznal). Za těchto okolností již měla žalobkyně podle názoru soudu přistoupit bez dalšího k podání žaloby a nečinit další, zjevně již neúčelné, úkony směřující k mimosoudnímu vymožení pohledávky, které pouze bezdůvodně navýšily náklady spojené s vymáháním pohledávky. Proto soud nárok na úhradu nákladů vymáhání ve výši 265 Kč shledal jako nedůvodným, aniž by se detailněji zabýval například tím, zda skutečně došlo k avizované návštěvě u žalovaného.

21. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 70 744,67 Kč včetně požadovaného kapitalizovaného úroku ve výši 8 720,02 Kč (představujícího kapitalizovaný smluvní úrok, dlužné poplatky za pojištění a poplatky za odeslané upomínky) a zákonného úroku z prodlení (zde s odkazem na o. z., neboť žalovaný se zjevně dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, za které je odpovědný, žalobkyni tudíž náleží právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši dle ). Žalobu naopak zamítl co do požadované smluvní pokuty ve výši 712,20 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč.

22. Ačkoliv byla žaloba částečně zamítnuta, procesní neúspěch žalobkyně se týkal jen velmi nepatrné části předmětu řízení (částky 977,20 Kč), která nepředstavuje ani 2 % předmětu řízení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni podle svědčí vůči neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 573 Kč a z nákladů zastoupení ve výši 13 128,50 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 9 950 Kč za dva úkony právní služby ve smyslu vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, písemný návrh ve věci samé) po 3 980 Kč dle bodu 5 cit. vyhl. a jeden úkon právní služby ve smyslu cit. vyhl. (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 1 990 Kč, dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle cit. vyhl. a náhrada za 21% DPH z uvedených položek ve výši 2 278,50 Kč podle ). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 16 701,50 Kč, a to k rukám jejího zástupce ( ).

23. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.