Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 31/2024-21
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem adresa, IČO: IČO, zastoupený tituly před jménem. jméno FO, advokátem, AK adresa, proti žalovanému: jméno FO, narozený datum, hlášen na adrese adresa, o zaplacení částky 21.589,- Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaný jméno FO je povinen zaplatit žalobci částku 15.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 15.2.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 6.589,- Kč a pro úrok ve výši 15% ročně z částky 21.589,- Kč od 17.7.2022 do 14.2.2024, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 324,24 Kč k rukám tituly před jménem jméno FO, AK adresa, do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný , jméno FO, je povinen zaplatit žalobci částku 15.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 15.2.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 6.589,- Kč a pro úrok ve výši 15% ročně z částky 21.589,- Kč od 17.7.2022 do 14.2.2024, zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 324,24 Kč k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , AK , adresa, , do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 21.589,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 17.7.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce žalobce“) dne 16.6.2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15.000,-Kč, který měl být splacen dne 16.7.2022. Právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky (wwww.creditgo.cz), na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně tel. čísla, e-mailové adresy). Žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný smlouvu odsouhlasil verifikačním kódem ve formě SMS (kód adresa). Právní předchůdce žalobce žalovanému dne 16.6.2022 úvěr vyplatil. Úvěr byl převeden z bankovního účtu právního předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného. Žalovaný úvěr v datu splatnosti nevrátil. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Žalovaný byl o uhrazení úvěru upomenut upomínkou ze dne 19.8.2023. Předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na společnost právnická osoba. (dále jen „přechodný věřitel“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.8.2023. Žalobce nabyl pohledávku od přechodného věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16.6.2023. Žalobce požaduje uhrazení jistiny úvěru ve výši 15.000,- Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6.145,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč.
V podání ze dne 9.5.2024 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím vyhledávání údajů na internetových stránkách www.nebankovni-registr.cz, na stránkách právnická osoba., na stránkách www.ispis.cz, v registru právnická osoba. Dále ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10% rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu a v současné době činí 3.410,- Kč. Žalobce však soudu nesdělil, z jakých konkrétních informací právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem byla dne 2.8.2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Dále soud zjistil, že mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla dne 7.8.2023 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval.
Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce souhlasil, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 16. 6. 2022 ve spojení s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že smlouva ani formulář nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (pouze elektronickým kódem adresa). Z obsahu textu těchto listin vyplývá, že žalobce a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému spotřebitelský, bezúčelový úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peníze, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4.301,61 Kč při řádném splacení (celková částka 19.745,45 Kč), tj. nejpozději do 16. 7. 2022, při překročení doby splatnosti poplatek ve výši 6.145,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč (celková částka 21.589,- Kč).
Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že právnická osoba. potvrzuje, že dne 16. 6. 2022 byla na účtu č. č. účtu vedený na právního předchůdce žalobce zaúčtovaná platba ve výši 15.000,- Kč ve prospěch účtutel. čísloč. účtu, var. symbol var. symbol.
Z listiny o značené jako informace o vlastníkovi bylo zjištěno, že u bankovního účtu č. č. účtu je veden žalovaný jakožto vlastník.
Z listiny označené jako informace o klientech ze dne 19.3.2024 bylo zjištěno, že tímto právnická osoba. sdělovala, že žalovaný byl v období od 15.10.2013 do 3.7.2023 majitelem, disponentem bankovního účtu č. č. účtu a že dne 16.6.2022 byla na účet připsána částka ve výši 15.000,- Kč z účtu č. č. účtu, vedeného na právního předchůdce žalobce, var. symbol var. symbol.
Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že tuto uzavřel právní předchůdce žalobce s přechodným věřitelem v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.6.2023, kdy na jejím základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným (jméno FO) na přechodného věřitele.
Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 8. 2023 bylo zjištěno, že tuto uzavřel přechodný věřitel s žalobcem v souladu s rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.6.2023, kdy na jejím základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným (jméno FO) na žalobce.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznamoval žalovanému postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobce.
Z výzvy před podání žaloby ze dne 19. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 48.314,03 Kč. V rámci výzvy bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky za jeho osobou na žalobce. Výzva byla odeslána dne 19.8. 2023.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle tvrzení žalobce, právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru žalovanému, prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobce reagoval na výzvu soudu k prokázání svých tvrzení, kdy uvedl pouze obecné údaje. Žalobce neuvedl, z jakých konkrétních údajů jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel. Soudu nebyl žalobcem předložen žádný doklad, potvrzující příjmy ani výdaje žalovaného, a to ani po výzvě soudu. Lze tedy shrnout, že žalobce neprokázal, že by předchůdce žalobce řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 21.589,- Kč splatit, kdy žalobce neprokázal, že by právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp. zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o. z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o. z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000,- Kč, kdy z potvrzení o provedení transakce a informací o klientovi bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl ze svého účtu na bankovní účet žalovaného dne 16.6.2022 částku ve výši 15.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 15.000,- Kč a pro zbývající požadovanou částku a úrok žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 13.2.2024. Nárok se stal splatným 14.2.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 15.2.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 15.2.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 27.521,15 Kč (částku 21.589,- Kč + 5.932,15 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 21.589,- Kč od 17.7.2022 do 17.5.2024). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 15.562,19 Kč (částka 15.000,- Kč + 562,19 Kč – úrok z prodlení ve výši 14,75% ročně z 15.000,- Kč od 15.2.2024 do 17.5.2024). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 57 %, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 43 %. Poměr úspěchu tedy činí 14 % ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 864,- Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 300,- Kč (§ 14b odst. 2 bod 1 advokátního tarifu), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu - převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby) po 100,- Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 252,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem částku 2.316,- Kč, z toho 14% činí částka 324,24 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.