Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 37/2024-72
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 22 528,70 Kč s příslušenstvím
takto:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 213,27 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 26. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 315,43 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 213,27 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 26. 3. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 8 315,43 Kč s příslušenstvím, se zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 22 528,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost právnická osoba, IČO IČO (dále jen “předchůdkyně žalobkyně”), s žalovanou uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 8. 2021 č. hodnota. Na základě žádosti o spotřebitelský úvěr byla žalované poskytnuta platební karta s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč, když mohla čerpat až do maximálního úvěrového rámce ve výši 500 000 Kč. V rámci uzavřené smlouvy si žalovaná mohla sjednat i pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr splácet včetně sjednaného pojištění bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol, se splatností první splátky ke dni 17. 10. 2021. Doporučená měsíční splátka byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 1 500 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Celková vyčerpaná částka finančních prostředků činila 66 411,27 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 % ročně a sazba RPSN ve výši 31,88 % ročně. Předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované. Žalovaná porušila svoji povinnost pravidelně a včas hradit sjednané měsíční splátky úvěru včetně poplatku za sjednané pojištění. Předchůdkyni žalobkyně žalovaná uhradila částku 56 298 Kč. Na základě odstoupení od smlouvy prohlásila předchůdkyně žalobkyně ke dni 30. 6. 2023 úvěr za splatný. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 7. 2023 s účinností ke dni 11. 7. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna přípisem. Dlužná částka sestává ke dni postoupení z dlužné jistiny ve výši 21 920,35 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 2 468,96 Kč, poplatků za sjednané pojištěné schopnosti splácet úvěr ve výši 0 Kč, smluvní pokuty ve výši 325,50 Kč a poplatků za odeslání písemných upomínek ve výši 700 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl předchůdkyni žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 18 425,89 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období 15. 6. 2023 do 24. 1. 2024, v celkové výši 4 102,81 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 2. 11. 2023 vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky.
Dne 20. 3. 2024 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované, kdy žalovaná v žádosti uvedla, že její příjem činí 21 461 Kč, přičemž výše měsíčních výdajů činí 7 500 Kč. Při sjednané měsíční splátce úvěru 1 500 Kč a 599 Kč (specifické čerpání revolvingového úvěru) tak činil disponibilní měsíční zůstatek žalované 11 862 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala finanční situaci žalované a dále prověřovala žalovanou v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaná neměla v době uzavření smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně má za to, že schopnost žalované splácet úvěr byla zkoumána dostatečně a s odpovídajícím výsledkem souladným se zákonem. Dále žalobkyně uvedla, že žalované byla vyplacena celková částka 70 511,27 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem 56 298 Kč.
Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota a dále z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr/smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 31. 8. 2021 vyplynulo, že v uvedené žádosti/smlouvě jsou uvedeny údaje o poskytovateli úvěru (předchůdkyni žalobkyně) a klientovi (žalované), kdy je uvedeno, že příjem žalované činí 21 461 Kč, dále zde bylo uvedeno, že žalovaná je zaměstnána jako dělnice u společnosti právnická osoba dále je zaznamenáno, že žalovaná je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí u rodičů, přičemž celkové náklady domácnosti činí 4 500 Kč, jiné finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, kreditních karet apod.) činí 3 000 Kč. Z přehledu podmínek revolvingového úvěru vyplývá, že aktuální úvěrový rámec činí 20 000 Kč. Dále je v tabulce uvedena výše měsíční splátky 5 % z dlužné částky, minimálně 500 Kč, splatnost do 17. dne v měsíci, RPSN 34,18 %, základní úroková sazba 22,68 %, měsíční poplatek za správu a vedení úvěrového účtu 50 Kč, pojištění Soubor Master, kdy nedílnou součástí žádosti/smlouvy je přihláška k pojištění, výše měsíční úhrady za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru, doba trvání úvěru byla dohodnuta na neurčito. V rámci formuláře žalovaná prohlásila, že jí uvedené informace ve smlouvě jsou úplné, přesné a pravdivé a že nezamlčela podstatné informace k posouzení jeho úvěruschopnosti. V rámci formuláře jsou obsažena též sankční ustanovení, a to smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky – 0,1 % denně z částky splatné v prodlení, dále náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč.
Z výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne 2. 11. 2023 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované s tím, že dlužná částka činí 21 920,35 Kč. Z poštovního podacího archu vyplývá, že tato výzva byla žalované doručována dne 3. 11. 2023.
Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne 25. 5. 2023 vyplynulo, že žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou.
Z výpisu historie transakcí čísla úvěru č. hodnota vyplynulo, že žalovaná za období od 20. 9. 2021 do 16. 5. 2023 čerpala úvěr ve výši 70 511,27 Kč. Uhradila celkem 56 298 Kč. Dlužná částka k datu 18. 5. 2023 činila 21 920,35 Kč.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne datum byla mezi žalobkyní jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem postoupena pohledávka za žalovanou žalobkyni. Žalobkyně dále předložila oznámení o postoupení pohledávek ze dne 14. 7. 2023 z něhož je zřejmé, že žalobkyně oznámila postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Shora uvedené oznámení bylo žalované zasláno dne 17. 7. 2023.
Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně 70 511,27 Kč. Žalovaná uhradila 56 298 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně disponuje identifikačními údaji žalované. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu.
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované 70 511,27 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 56 298 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně nijak nedoložila (i přes výzvu soudu), že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet, a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 70 511,27 Kč a žalovaná vrátila pouze 56 298 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tedy 14 213,27 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 22. 3. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (26. 3. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky I. a II. tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 14 213,27 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.