Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 293/2023-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 36 895,31 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 112 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 11 783 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 33 996,31 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 996,31 Kč od 18. 7. 2023 do 10. 10. 2023 a z částky 8 884,31 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 047,2 Kč od 12. 5. 2021 do 17. 7. 2023 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 697,41 Kč od 16. 5. 2023 do 17. 7. 2023, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 453,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 112 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 112 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 11 783 Kč, úroku ve výši 10,9 % ročně z částky 33 996,31 Kč od 18. 7. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 996,31 Kč od 18. 7. 2023 do 10. 10. 2023 a z částky 8 884,31 Kč od 11. 10. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 047,2 Kč od 12. 5. 2021 do 17. 7. 2023 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 697,41 Kč od 16. 5. 2023 do 17. 7. 2023, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 453,11 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu den 24. 7. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 36 895,31 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 12. 5. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru reg. č. hodnota, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 70 869 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr žalobkyni splatit se smluvenými úroky ve výši 10,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách do 15. 4. 2023. Dodatkem ke smlouvě ze dne 13. 7. 2022 žalobkyně žalované umožnila úvěr splatit v prodloužené lhůtě do 15. 5. 2023. Žalovaná však termín splatnosti nedodržela, když úvěr do 15. 5. 2023 nezaplatila. Dlužná částka žalované ke dni 17. 7. 2023 činí 43 639,92 Kč a sestává z jistiny ve výši 33 996,31 Kč, poplatků ve výši 2 899 Kč, smluvního úroku ve výši 4 047,20 Kč a úroku z prodlení 2 697,41 Kč. Pohledávka žalobkyně byla vedena na úvěrovém účtu č. Anonymizováno/Anonymizováno. Žalobkyně žalovanou o zaplacení opakovaně upomínala, žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se po celé řízení k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání na 23. 1. 2024, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě své zástupkyně, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Z provedených důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
5. Dle smlouvy o úvěru reg. č. hodnota byla mezi žalobkyní a žalovanou dne 12. 5. 2021 za účelem konsolidace dluhů ve výši 15 271 Kč z kreditní karty a 25 598 Kč ze spotřebitelského úvěru uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve výši 70 869 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 15. 4. 2023 spolu s úrokem ve výši 10.9 % ročně v měsíčních splátkách po 3 569 Kč, tedy celkem v částce 81 082,88 Kč. Lhůta k čerpání úvěru byla stanovena do 11. 6. 2021. Splátky se žalovaná zavázala hradit převodem z účtu č. č. účtu. Smlouvu žalovaná podepsala dne 12. 5. 2021. Změna ve smlouvě vymezených podmínek úvěru z podnětu klienta byla zpoplatněna částkou 2 000 Kč. Podle informací sdělených v rámci žádosti o úvěr je žalovaná svobodná, bydlení si zajišťuje jaké nájemník, má základní vzdělání a její průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců od zaměstnavatele, Anonymizováno Anonymizováno adresaAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, činí 20 000 Kč. V pracovním poměru je zaměstnána na dobu od 1. 9. 2020 do 31. 12. 2021. Na bydlení měsíčně uhradí 6 000 Kč, 1 000 Kč ji stojí ostatní výdaje včetně výživného. Celková výše nespotřebovaných úvěrů činí 25 597,81 Kč při měsíční splátce 1 494 Kč a výší úvěrového limitu 15 000 Kč. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaná bance předkládala jakoukoli listin u osvědčující shora uváděné skutečnosti.
6. Jak se podává z Úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, úvěrové podmínky stanoví bližší úpravu práv a povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy a jsou její součástí.
7. Dle Všeobecných obchodních podmínek tyto upravují základní pravidla obchodních vztahů mezi bankou a klientem při poskytování bankovních služeb a jsou nedílnou součástí smlouvy.
8. Z periodického výpisu při pohybu z účtu č. č. účtu ze dne 12. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná dne 12. 5. 2021 čerpala úvěr ve výši 30 000,24 Kč na účet č. č. účtu, dále ve výši 25 597,81 Kč na účet č. č. účtu, dále ve výši 15 270,95 Kč na účet č. č. účtu a byl jí naúčtován poplatek za zpracování úvěru ve výši 490 Kč.
9. Dle Dodatku ke smlouvě o úvěru č. hodnota je zřejmé, že strany deklarovaly, že ke dni 13. 7. 2022 činí dluh z úvěru k žalobkyni 34 286,45 Kč, z toho vyčerpaná jistina představuje 33 996,31 Kč a úroky z úvěru 290,14 Kč. Vzhledem k nepříznivé finanční situaci žalované se strany dohodly na odkladu splátky splatné dne 15. 7. 2022, po dobu kterého bude jistina úvěru dále úročena dohodnutou úrokovou sazbou. Dále byly stanoveny detailní parametry splácení s tím, že úvěr bude splacen do 15. 5. 2023. Dodatek byl podepsán oběma stranami elektronicky a verifikován 13. 7. 2022 v 11:17 hod.
10. Z dalšího Dodatku ke smlouvě o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že vzhledem k nepříznivé finanční situaci žalované se strany měly dohodnout na odkladu splátky splatné dne 15. 7. 2022. Další obsah dodatku není zřejmý, z čl. 29 p.v. se však podá, že jej za žalobkyni podepsala jméno FO dne 17. 7. 2023 v 16:35:07 hod.
11. Z historického výpisu k úvěru č. tel. číslo vedeného na jméno žalované je zřejmé, že žalovanou byl dne 12. 5. 2021 načerpán úvěr ve výši 70 869 Kč celkem, na který žalovaná uhradila celkem 45 757 Kč.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně žalovanou upomenul o úhradu dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 5. 2021, reg. č. hodnota ve výši 43 090,16 Kč do 6. 7. 2023 a současně vysvětlil skutkovou stránku existence uváděného dluhu i její právní posouzení.
13. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů jmenovaných shora vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.
14. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř. ). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009 ).
17. V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnila.
18. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „ObčZ “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla písemně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalované coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006 , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 32 Cdo 241/2009 , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 1 Afs 94/2009 – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb. , ale též zákon č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13/EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
25. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.
26. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.
27. Z řízení vyplynulo, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované nepřistoupila řádně, když ani v žalobě netvrdila, že úvěruschopnost žalované zkoumala a takové zjištění nevyplynulo ani z provedených důkazů.
28. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ . řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované úvěr žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni dohodnuté sankce.
29. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované, byť na umoření jiných jejích dluhů, částku 70 869 Kč, na níž dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila 45 757 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalované,
povinna ochuzené, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 25 111,93 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná byla dne 10. 10. 2023, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohla seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalované, povinna plnit a ode dne 11. 10. 2023 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně uplatnila v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 453,11 Kč, přičemž tato částka představuje 36,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení, která spolu s kapitalizovaným příslušenstvím požadovala 43 639,92 Kč, v rozsahu 68,06 % a úspěchu žalované v rozsahu 31,94 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 845 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 895,31 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.