Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
3 C 38/2024-32
Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím (úvěr)
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 15 % úroku ročně z částky částka od datum do zaplacení a 9 % úroku z prodlení ročně z částky částka od datum do datum, zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Řízení se v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 15 % úroku ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a 9 % úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zastavuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky částka z titulu nesplacení úvěru poskytnutého žalované právním předchůdcem žalobce – společností právnická osoba., IČO IČO, na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Dále požadoval zaplacení 15 % úroku ročně z částky částka od datum do zaplacení a zaplacení 9 % zákonného úroku z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.
3. Podáním ze dne datum, které bylo soudu doručeno téhož dne, sdělil žalobce k výzvě soudu ohledně označení důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, že původní věřitel – společnost právnická osoba - řádně posoudil úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované, avšak k předmětným tvrzeným skutečnostem žalobce nemůže označit žádné důkazy. Dále žalobce uvedl, že pro případ, že by soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované, aby byla jistina úvěru považována za částku, o kterou se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila. V takovém případě bere žalobce zpět svůj návrh částečně zpět v části běžného úroku a úroku z prodlení do 3. dne po odeslání předžalobní výzvy a nadále požaduje, aby mu byl přiznán nárok na zaplacení jistiny poskytnutého úvěru společně s úrokem z prodlení od datum do zaplacení a náhrada nákladů řízení.
4. Jestliže je návrh vzat částečně zpět, soud ve smyslu § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení co do části dotčené zpětvzetím zastaví (výrok II.).
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce – společnost právnická osoba., IČO IČO, uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl finanční prostředky v celkové výši částka. Předmětná Smlouva o úvěru obsahovala prohlášení dlužníka, že dlužník podpisem smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná byla povinna poskytnuté peněžní prostředky ve výši částka vrátit spolu s úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši částka a inkasním poplatkem ve výši částka, celkem tedy částku částka ve 14 měsíčních splátkách ve výši částka. Z těchto listin nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce jakkoli zkoumal před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované.
6. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne datum a datum, seznamů postupovaných pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum a datum má soud za prokázané, že právní předchůdci žalobce postoupili na žalobce pohledávku z výše uvedené Smlouvy, jakož i to, že byla žalované tato postoupení řádně oznámena dopisy zaslanými dne datum a datum.
7. Z předžalobních výzev k úhradě ze dne datum a datum a podacích lístků má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce i žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných pohledávek ze smlouvy o úvěru.
8. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Právní předchůdce žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru žalované finanční prostředky v celkové výši částka. Dle obsahu smlouvy byl žalovaný povinen tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši částka a inkasním poplatkem ve výši částka, celkem tedy částku částka ve 14 měsíčních splátkách ve výši částka. Žalovaná finanční prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Soud nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalované. Právní předchůdci žalobce dne datum a datum postoupili pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobce. Žalovaná poté na dlužné pohledávky ničeho neuhradila, a to ani po předžalobní výzvě žalobce.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „zákon o s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o s. ú. (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 stejného zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
15. Žaloba je v části, která nebyla dotčena částečným zpětvzetím ze dne datum, důvodná.
16. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne datum částku v celkové výši částka, a to na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Žalovaná na jistinu tohoto úvěru neuhradila ničeho, a to ani po zaslané předžalobní výzvě. Žalobce přitom nedoložil, že jeho právní předchůdce řádně zkoumal před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované. S ohledem na tuto skutečnost je nutné uzavřít, že smlouva o úvěru je neplatná. Soud má tak za to, že v případě ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o úvěru) by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V důvodové zprávě k zákonu č. 257/2016 Sb. je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno: „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je tedy především předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd., jak se nezřídka u narůstajícího počtu dlužníků stává. V současné době jsou již nadto zřejmé negativní celospolečenské dopady ponechání vývoje spotřebitelských vztahů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 občanského zákoníku ). K tomu blíže viz. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne datum, č.j. spisová značka. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí). Soud má tedy s ohledem na výše uvedené za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zápůjčce) jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
17. S ohledem na závěr soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru vznikla žalované povinnost vydat žalobci bezdůvodné obohacení, tedy vrátit částku částka. Z této částky žalovaná ničeho neuhradila. V dané procesní situaci bylo na žalované, aby tvrdila a následně taktéž i důkazně prokázala, že žalobci poskytnuté finanční prostředky uhradila. Žalovaná však tuto skutečnost netvrdila a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalované uložil zaplatit žalobci částku částka včetně úroku z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu (výrok I.). S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru však soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky částka s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky částka od datum do zaplacení (výrok II.).
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny (s přihlédnutím i k příslušenství pohledávky dotčeným částečným zpětvzetím žaloby) a žalované žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.