Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 15/2024-23
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní JUDr. Adélou Sedláčkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 40.475 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 10.475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37.775 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.775 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.536 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30.000 Kč od , datum, do zaplacení, vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 10.475 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37.775 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7.775 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1.536 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 40.475 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese Anonymizováno uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30.000 Kč. Totožnost žalované byla ověřena z občanského průkazu a ověřovacího poplatku. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.500 Kč do datum. Žalovaná si také zvolila službu Anonymizováno za poplatek 110 Kč a službu Anonymizováno za poplatek 165 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr nehradila ničeho, žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami požaduje po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, za dobu od datum do datum ve výši 2.700 Kč. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce dne datum k úhradě celé dlužné částky, žalovaná ovšem neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z fotografie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně měla k dispozici pro ověření totožnosti žalované fotografii jejího občanského průkazu.
5. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“
6. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobkyni, že má měsíční výdaje 8.000 Kč a příjmy 19.000 Kč. Žalobkyně ověřila příjem žalované ve výši 16.400 Kč a minimální výdaje vypočítala na částku 6.250 Kč, přičemž počítala s rezervou 700 Kč a vypočítala disponibilní příjem na částku 8.400 Kč.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovanou tuto smlouvu podepsaly distančním způsobem dne datum. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 30.000 Kč převodem na její účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do datum společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7.500 Kč. Žalovaná si dále zvolila službu Presto za poplatek 165 Kč a službu Klidné spaní za poplatek 110 Kč.
8. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne datum částku ve výši 30.000 Kč na účet č. č. účtu.
9. Ze sdělení právnická osoba. bylo zjištěno, že majitelem účtu č. č. účtu je žalovaná a na tento účet byla dne datum zaslána částka 30.000 Kč.
10. Z předžalobní výzvy ze dne datum s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla dne datum předána k poštovní přepravě.
11. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.
12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná a žalobkyně podepsaly dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout na žádost žalované částku až do výše 30.000 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku vrátit do datum spolu s poplatkem, který při vyčerpání celé částky činil 7.500 Kč a poplatkem za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatkem za službu Klidné spaní ve výši 110 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky a žalovaná ji podepsala SMS kódem. Při uzavření smlouvy měla žalobkyně k dispozici fotokopii občanského průkazu žalované. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost tak, že pracovala s čistým měsíčním příjmem žalované ve výši 16.400 Kč a s výdaji uvedenými žalovanou ve výši 6.250 Kč. Žalobkyně pak vypočetla disponibilní příjem na částku 8.400 Kč, když ponechala žalované rezervu 700 Kč. Z těchto údajů žalobkyně usoudila, že žalovaná bude schopna poskytnutou částku uhradit. Žalobkyně zaslala dne datum částku 30.000 Kč na účet žalované, žalovaná na poskytnuté plnění nehradila ničeho. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou zaslanou právním zástupcem žalobkyně dne datum, přičemž touto výzvou žalobkyně poskytla žalované lhůtu 3 dny na zaplacení dlužné částky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
19. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila. Žalobkyně vypočítala disponibilní příjem žalované ve výši 8.400 Kč, přesto s žalovanou uzavřela smlouvu, kterou se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku ve výši 37.750 Kč za jeden měsíc od jejího poskytnutí, tedy částku vyšší, než byly žalobkyní vypočítané celkové příjmy žalované. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že žalobkyně neměla příjmy a výdaje žalované žádným způsobem ověřené. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ . Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1 , věty třetí ZSÚ , v případě, že žalobkyně neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalované vyplatila částku 30.000 Kč na její účet, přičemž žalovaná žádnou částku neuhradila. Žalovaná v řízení nenamítala, že by uhradila jakoukoliv částku na svůj dluh, břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Stejně tak žalovaná neuváděla žádné skutečnosti ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 30.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně požadovala úroky z prodlení ode dne datum, tedy ode dne následujícího po datu, do kterého měla žalovaná uhradit celou dlužnou částku dle smlouvy. Od uvedeného data ale nelze počítat prodlení žalované, neboť smlouva je neplatná a je neplatné i ustanovení smlouvy o splatnosti celkové dlužné částky. Za první den prodlení tak soud považuje v souladu s ustanovením § 1958 o. z. den datum neboť výzva k úhradě byla předána provozovateli poštovních služeb k doručení žalované dne datum. Ve smyslu § 573 o. z. se uvedená výzva považuje za doručenou dnem datum. Jelikož žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě do 3 dnů, tj. do datum, nastalo prodlení žalované až dne datum. Ve zbývajícím rozsahu proto soud žalobu výrokem II. zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 536 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše, neboť žalobkyně byla úspěšná v řízení v rozsahu 75 % a žalovaná v rozsahu 25 %, přičemž soud vycházel ze žalované částky a z částky tímto rozsudkem žalobkyni přiznané a příslušenství soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 620 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 775 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Soud postupoval podle § 14b a. t., neboť žalobkyně opakovaně podává návrhy formulářového charakteru v obdobných věcech, jako např. ve sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka.
21. adresa k plnění soud určil podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.