Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 25/2024-26
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 19 212,12 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 583,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 583,08 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 629,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 253,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 462,65 Kč od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 879,57 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 749,47 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 462,65 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 583,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 583,08 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 629,04 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 253,70 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 462,65 Kč od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 879,57 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 749,47 Kč od 30. 8. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 16 462,65 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení 19 212,12 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností Anonymizováno právnická osoba, reg. č. tel. číslo, jednající prostřednictvím právnická osoba, IČO IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žádost o úvěr, schválila ji a vydala žalované platební kartu s možností čerpání finančních prostředků do výše 17 000 Kč. Žalovaná byla o akceptaci žádosti a poskytnutí úvěrového rámce písemně vyrozuměna. Žalovaná se zavázala úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 5 % z čerpané výše úvěru, nejméně však 500 Kč, spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně. Celkem žalovaná vyčerpala částku 29 455,08 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou a nahlédnutím do dostupných registrů. Žalovaná nehradila řádně a včas splátky úvěru, celkem uhradila pouze částku 20 862 Kč, proto právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a ke dni 31. 3. 2023 prohlásila úvěr za splatný. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. V důsledku prodlení žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky 20 108,70 Kč a zahrnovala dlužnou jistinu úvěru ve výši 16 462,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 2 153,65 Kč, poplatky za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 479,40 Kč, kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 313 Kč a poplatky za odeslání upomínek ve výši 700 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z žádosti/smlouvy o klasickém úvěru č. hodnota, žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet s tím, že počet splátek má záviset na výši vyčerpaných peněžních prostředků z úvěrového rámce a výši úhrad klienta, celková výše měsíční splátky činí minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč, datum splatnosti je 17. den v měsíci, úroková sazba činí 22,68 % měsíčně a měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činí 50 Kč, smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky ve výši 100 Kč. Součástí smlouvy bylo i pojištění schopnosti splácet úvěr na základě čl. 4.1 VI Rámcové pojistné smlouvy č. Anonymizováno s měsíční úhradou za pojištění ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. V části II. Údaje pro posouzení žádosti o klasický a revolvingový úvěr žalovaná uvedla, že je rozvedená, je majitelem domu či bytu, vyživuje jedno dítě, je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč, celkové náklady její domácnosti činí 2 000 Kč a nemá žádné finanční závazky. Z dopisu žalované ze dne 11. 12. 2020 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil parametry poskytovaného úvěru. Z rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktu a služeb č. hodnota uzavřené dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala na základě této rámcové smlouvy, aktuálních všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktu a služeb a sazebníku nabízet a poskytovat žalované bankovní produkty a služby v rozsahu podle aktuální nabídky, tj. zejména klasický úvěr, revolvingový úvěr, běžný účet, spořicí účet, platební služby, debetní kartu, úvěrovou kartu, pojištění, internetové bankovnictví, případně další bankovní produkty a služby, které budou klientům nabízeny v budoucnu.
4. Z platební historie úvěrového účtu č. hodnota soud zjistil, že v období od 22. 12. 2020 do 16. 2. 2023 vyčerpala žalovaná z úvěrového rámce celkem 28 445,08 Kč a že na splátkách úvěru uhradila celkem částku 20 862 Kč. Z dopisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 2. 2023 soud zjistil, že vzhledem k prodlení žalované se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila a úvěr se stal ke dni 31. 3. 2023 splatným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy č. hodnota byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2023 a z dopisu žalobkyně z téhož dne soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a že ji žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky 20 142,53 Kč do 15. 5. 2023; podle podacího archu byly tyto listiny odeslány žalované dne 2. 5. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 8. 2023 a z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě nesplaceného úvěru s příslušenstvím do 23. 8. 2023.
5. Pro nadbytečnost soud neprovedl důkaz potvrzením o provedení transakce, a to platby za postoupení pohledávek.
6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na jejímž základě jí poskytla úvěrový rámec ve výši 17 000 Kč a v níž se žalovaná zavázala splácet poskytnutou částku spolu s úrokem a souvisejícími poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Pro případ prodlení žalované si měly smluvní strany ujednat povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Úvěruschopnost žalované posoudila právní předchůdkyně žalobkyně na základě údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná vyčerpala celkem 28 445,08 Kč a uhradila celkem 20 862 Kč. Jelikož žalovaná neplnila své smluvní povinnosti, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr se stal okamžitě splatným. Poté byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 24. 4. 2020 do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí věřitelem poskytovatel nebo osoba, která nabyla pohledávku za spotřebitelem ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020 (dále jen „o. z.“) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Soud dospěl k závěru, že na závazkové vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na stránkách www.nsoud.cz, aplikovatelné i ve vztahu k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované uvedeným v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku, poplatcích, pojistném a smluvní pokutě, jak vyplývají ze smlouvy. (V podrobnostech soud odkazuje i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 12. 2020, č. j. 15 Co 341/2020-68, dostupný v databázi ASPI.)
10. Soud nepřihlížel k § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru týkající se uplatnění námitky neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy spotřebitelem, tj. žalovanou. Ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 Soudní dvůr EU uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady č. 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice č. 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Jelikož § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je v rozporu s uvedeným výkladem Soudního dvora EU a zdejší soud je tímto výkladem vázán, posoudil soud platnost uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti bez uplatnění námitky neplatnosti ze strany žalované.
11. Žalobkyně soudu nicméně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 28 445,08 Kč, z nichž žalovaná vrátila pouze částku 20 862 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru započetl na vyčerpanou jistinu úvěru ve výši 28 445,08 Kč, a tudíž žalovaná dluží na této jistině částku 7 583,08 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků žalobkyni vrátila. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že povinnost žalované k vrácení nesplacené části jistiny úvěru nadále trvá. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. S ohledem na výše uvedené je žalovaná povinna žalobkyni uhradit zbývající dluh na jistině úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, tj. částku 7 583,08 Kč. Pokud se jedná o dobu přiměřenou možnostem žalované k vrácení dlužné části jistiny ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení, právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu již v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 4. 2023 se lhůtou splatnosti do 15. 5. 2023, následně pak ještě předžalobní výzvou s datem plnění do 23. 8. 2023; žalovaná na tyto výzvy došlé do její dispoziční sféry nijak nereagovala a námitku nepřiměřenosti navrhované lhůty k plnění neuplatnila. Nelze tedy učinit jiný závěr, než že spor o přiměřenost uvedené doby nevyvolala, tudíž žaloba o určení doby plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nebyla potřebná a dluh se stal splatným nejpozději uplynutím uvedené doby (v podrobnostech viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).
12. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaná byla povinna vrátit neuhrazenou část jistiny úvěru v době přiměřené jejím možnostem podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru; jak je uvedeno výše, žalovaná nevyvolala spor o přiměřenost uvedené doby, a tudíž byla povinna uhradit dlužnou část jistiny na základě výzvy k zaplacení obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, podaném k poštovní přepravě dne 2. 5. 2023 s lhůtou splatnosti do 15. 5. 2023. Následujícím dnem po uplynutí této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu; soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné části jistiny úvěru ve výši 7 583,08 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. proto soud žalované uložil, aby žalovanou částku s příslušenstvím zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
13. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků, poplatků a smluvní pokuty soud s ohledem na výše uvedenou neplatnost smlouvy jako nedůvodnou zamítl. Ze stejného důvodu žalobkyni nenáleží ani zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z částky 7 583,08 Kč (v rámci požadované části jistiny úvěru ve výši 16 462,65 Kč) za období od 1. 4. 2023 do 15. 5. 2023, neboť z provedeného dokazování vyšlo najevo, že prokazatelně odeslanou výzvou k uhrazení dluhu byla žalovaná vyzvána k zaplacení zbývající části jistiny úvěru ve lhůtě do 15. 5. 2023, tedy prodlení žalované započalo až dnem následujícím, tj. 16. 5. 2023, a nikoliv již 1. 4. 2023.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze co do částky 7 583,08 Kč s příslušenstvím, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 11 629,04 Kč s příslušenstvím, a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši odpovídající míře jejího úspěchu v řízení. Jelikož však žalované žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.