Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 78/2023-56
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9003,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 390 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost Anonymizováno (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 290 Kč, a to nejpozději do datum. Žalovaný však úvěr nesplatil, neuhradil ničeho. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný.
3. K nařízenému jednání se účastníci nedostavili, žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný nikoli. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 13 091,77 Kč, a to do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému, tj. žalovanému.
5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o věřiteli a o poskytovaném spotřebitelském úvěru, předpokládané zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
6. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota byly zjištěny parametry úvěru, tj. výše úvěru 10 000 Kč, úroková sazba 36 % ročně, jednorázová výše splátky 13 091,77 Kč, splatnost 30 dnů. Dále byly zjištěny údaje, které právní předchůdkyně evidovala o žalovaném, a to čistý příjem ve výši 33 255 Kč ze zaměstnání u právnická osoba, výdaje ve výši 17 000 Kč, z toho 12 000 Kč na bydlení.
7. Z potvrzení o platbě, vystaveného právnická osoba. dne datum bylo zjištěno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. č. účtu byla dne datum provedena platba ve výši 10 000 Kč ve prospěch účtu č. č. účtu.
8. Z upomínek ze dne datum a datum bylo zjištěno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán o úhradu dlužné částky.
9. Z výzvy k úhradě ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby informován o postoupení pohledávky a zároveň vyzýván k úhradě dlužné částky.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, dohodou o úplatě a potvrzením o provedení transakce bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru žalobkyni.
12. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzýván k úhradě dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
14. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “).
15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z. , zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú. “), neboť žalovaný při uzavírá smlouvy měl postavení spotřebitele.
16. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
18. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř. , aby předložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smluv se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, který deklaroval příjem ze zaměstnání a své měsíční výdaje. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně resp. její právní předchůdkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015 -39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022 ).
19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do 28.5.2022 obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb. , kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021 . Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listin y základních práva a svobod.
20. V posuzované případě se žalobkyně resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně resp. její právní předchůdkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú. , když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
21. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaný v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
22. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 10 000 Kč, které žalovaný nevrátil. Co do částky 10 000 Kč proto bylo žalobě vyhověno a ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.
23. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť žalovaná při jednání požádala o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, čemuž soud s ohledem na to, že žalovaná splácí více dluhů, vyhověl.
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , podle kterého měli účastníci ve věci zhruba stejný úspěch a neúspěch, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.