Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 53/2023-47

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 70.164 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 2.811,60 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a částku 1.933,21 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 64.164 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.335,99 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do 31. 8. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.335,99 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.302,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.146,43 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 24.989,20 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 2.811,60 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a částku 1.933,21 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, zastavuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 64.164 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.335,99 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do 31. 8. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.335,99 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.302,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.146,43 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 24.989,20 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 3. 2020, resp. 8. 11. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba. a žalovaným. Tvrdí, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému na úvěru částku 15.000 Kč, resp. 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto částky spolu s dalšími částkami zaplatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, resp. 3.984 do 3. 5. 2021, resp. do 9. 1. 2021. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru pouze částku 14.000 Kč, resp. 25.000 Kč. Proto žalobce požaduje, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku jistiny ve výši 70.164 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.335,99 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.302,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.146,43 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 24.989,20 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení.

2. Původně bylo žalováno i o částku 2.811,60 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a částku 1.933,21 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, avšak žalobce vzal dne 15. 3. 2024 do těchto částek žalobu zpět, a proto bylo řízení co do nich zastaveno pro zpětvzetí této části žaloby žalobcem.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 2. 3. 2020 uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba s žalovaným smlouvou o úvěru ve výši 15.000 Kč, kdy tuto měl žalovaný zaplatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč do 3. 5. 2021 spolu s dalšími částkami, které vzhledem k právnímu hodnocení smlouvy soud dále nerozvádí. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že dne 8. 11. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce právnická osoba. s žalovaným smlouvou o úvěru ve výši 30.000 Kč, kdy tuto měl žalovaný zaplatit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč do 9. 1. 2021 spolu s dalšími částkami, které vzhledem k právnímu hodnocení smlouvy soud dále nerozvádí. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z informací od žalovaného a dokumentů tímto doložených (šlo o pracovní smlouvu a výplatní pásky). Žalovaný dosahoval příjmu 29.410 Kč, resp. 31.593 Kč měsíčně, tvrzené měsíční výdaje činily 3.000 Kč na bydlení v nájemním bydlení a 3.410 Kč na doprava, jídlo a osobní náklady, u první smlouvy pak další splátky 4.200 Kč, při půjčce na 50.000 Kč, kdy mu zbývalo doplatit 48.000 Kč. Byl svobodný, bezdětný. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. V řízení nebyly žalobcem tvrzeny jiné než výše uváděné výdaje, kdy tyto nebyly nijak doloženy. Z úřední činnosti soudu je známo, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy o úvěru na svém běžném účtu na zůstatku 454,11 Kč kde ni 31. 8. 2019, měl další splátky. V zákaznické kartě ze dne 2. 3. 2020 není o dalších splátkách ničeho uvedeno. Výdaje žalovaného nebyly při uzavírání obou smluv nijak doloženy. Postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce na žalobce bylo v řízení prokázáno.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

7. Podle věty prvé , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

9. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla "hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se "hojil" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

11. V případě posuzované smlouvy žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť nedoložil tvrzení a ani příslušné y prokazující skutečné výdaje žalovaného, přičemž toto má za následek, že v případě této smlouvy nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti vyplývající z , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, které ani nijak nedoložil, když se spokojil pro posouzení úvěruschopnosti s tvrzenými dalšími výdaji žalovaného 3.410 Kč měsíčně, což odpovídá tehdejší částce životního minima jednotlivce, jak je soudu známo z úřední činnosti. Již jen ze skutečnosti, že žalovaný bydlel, dle jeho tvrzení, v nájmu, lze jen stěží uvěřit výdaji za bydlení ve výši 3.000 Kč měsíčně. Navíc byl žalovaný na svém účtu takřka v mínusu. Bankovní výpisy však nebyly požadovány, stejně jako jakékoliv jiné y, prokazující výdaje žalovaného, a to při uzavírání úvěrových smluv s ním za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Takový postup žalobce nelze akceptovat.

12. Proto soud vyhodnotil smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatné, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu.

13. Nad rámec výše uvedeného lze poukázat i na právní názor Krajského soudu v adresa, který ve svém rozhodnutí ze 26. 1. 2021, č. j. spisová značka uvádí, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně vůbec nezjišťovala, zda a jaké má skutečné výdaje, příp. zda má jiné závazky. Okresní soud tak uzavřel, že úvěrová smlouva je proto ve smyslu , 87 , o spotřebitelském úvěru ve spojení s neplatná. Absentují rozhodné doklady, zda a v jaké výši žalovaný v domácnosti přispívá na nájem, energie, odpady, pojištění, telefon apod. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet úvěr a řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když za dané situace se nelze spoléhat pouze na prohlášení žalovaného o jeho výdajích, nýbrž je nutno zároveň vyžadovat jejich doložení příslušnými listinami.

14. S ohledem na skutečnost, že oba úvěry činily celkem 45.000 Kč a žalovaný na ně zaplatil žalobci částku celkem ve výši 39.000 Kč, je žalobce oprávněn, aby mu žalovaný zaplatil dlužnou částku nesplacených jistin celkem ve výši 6.000 Kč.

15. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z těchto smluv zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku 64.164 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26.335,99 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do 31. 8. 2023, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.335,99 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5.302,35 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9.146,43 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 24.989,20 Kč za dobu od 12. 7. 2023 do zaplacení. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byly vyhodnoceny jako absolutně neplatné, protože odporují zákonu.

16. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, toto mohlo toto být žalobci přiznáno podle a ve spojení s , v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období. Splatnost soud stanovil 15 dnů po datování výzev k plnění (obě dne 15. 8. 2023) žalovanému o zaplacení dlužných částek, kdy i sám žalobce v následných předžalobních výzvách stanovil žalovanému lhůtu 15 dnů k plnění ode dne zaslání výzev. S ohledem na to, že žalovaný netvrdil nic stran svých možností a schopností vrátit žalované částky žalobci, má soud za to, že 15 denní lhůta k plnění (v souladu s postupem žalobce) od výzvy žalobce k zaplacení, je v tomto případě v souladu se zákonem. Proto byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.000 Kč za dobu od 1. 9. 2023 do zaplacení.

17. O nákladech řízení soud rozhodoval podle a , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá výrazně menší polovině. Nikomu proto náhrada nákladů řízení nepřísluší, když žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu tyto vznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.