Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 92/2024-42

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 24 870,46 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 575 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 485,17 Kč za období od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 575 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 295,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 526,06 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 370,46 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,71 Kč za období od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 295,46 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 575 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 485,17 Kč za období od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 575 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 295,46 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 526,06 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 370,46 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 342,71 Kč za období od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 295,46 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 11. 2023, doplněnou podáním ze dne 3. 5. 2024, domáhala zaplacení částky ve výši 24 870,46 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 26. 4. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. číslo. Žalovaný byl oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty, a to do výše úvěrového rámce, který činil 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky. Žalovaný načerpal celkem 38 714 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem 24 139 Kč. Úvěr ve výši 31 990 Kč byl žalovaným čerpán formou účelového nákupu zboží na splátky, konkrétně jízdního kola u prodejce právnická osoba Úvěr ve výši 6 724 Kč byl pak žalovaným čerpán formou hotovostního převodu na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, proto jej žalobkyně ke dni 24. 8. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného dopisem z téhož dne k úhradě celého úvěru. V rámci posouzení úvěruschopnosti hodnotila žalobkyně schopnost žalovaného splácet prostřednictvím registrů NRKI, SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a vypočetla zbývající MLS žalovaného ve výši 17 045 Kč tak, že od výše jeho příjmu, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy ve výši 23 000 Kč, odečetla životní minimum ve výši 4 250 Kč, splátky jiných úvěrů dle registru NRKI ve výši 425 Kč a splátky sjednaného úvěru ve výši 1 280 Kč. Dospěla proto k závěru, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalovanou částku ve výši 24 870,46 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 22 370,46 Kč, náklady na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 600 Kč, příslušenství pak představuje kapitalizovaný úrok ve výši 3 526,06 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 827,88 Kč od 8. 9. 2023 do 27. 11. 2023, běžící zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 870,46 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení a běžící úrok výši 15 % ročně z částky 22 370,46 Kč od 28. 11. 2023 do zaplacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán a žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a žalovaný uzavřeli dne 26. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. číslo, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky, úroková sazba činila 26,28 % ročně a RPSN 29,68 %. Dle textu smlouvy mohla žalobkyně v případě opoždění žalovaného se zaplacením splátky účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním a smluvní pokutu ve výši 500 Kč, a v případě, že výše dlužné splátky bude nižší než 500 Kč, smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné splátky. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 15 – 17 spisu, úvěrové podmínky v systému CEPR, výpis z OR žalobkyně v systému CEPR/. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne 26. 4. 2022, celkem načerpal částku 38 714 Kč a uhradil celkem 24 139 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 18 – 19 spisu/. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 38 714 Kč, kdy částku 31 990 Kč poukázala na bankovní účet prodejce/zprostředkovatele úvěru společnosti právnická osoba č. č. účtu na nákup zboží, konkrétně jízdního kola a částku 6 724 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu /viz zpráva Anonymizováno na č. l. 30 spisu, opis výpisu proplácení smlouvy na č. l. 37 spisu /. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila, že žalovaný bydlí u rodičů, je zaměstnaný u společnosti právnická osoba., je svobodný a nemá děti, jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Žalobkyně zkontrolovala registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a MVCR/viz potvrzení o provedení bonity na č. l. 10 spisu, posouzení úvěruschopnosti na č. l. 11 – 12 spisu, smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 15 – 17 spisu/. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 1 existující úvěr z kreditní karty s úvěrovým rámcem 15 000 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 38 – 39 spisu/. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 24. 8. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2023 /viz výzva ke splacení na č. l. 21 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 20 spisu, předžalobní výzva na č. l. 13 spisu včetně poštovního podacího archu na č. l. 14 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud návrhy žalobkyně na doplnění dokazování dotazem na prodejce právnická osoba a Anonymizováno., zda byly finanční prostředky ve výši 31 990 Kč poskytnuty žalobkyní na bankovní účet prodejce, a zda bylo zboží ze strany prodejce předáno žalovanému, zamítl pro nadbytečnost. Tato tvrzení byla prokázána již opisem výpisu proplacení smlouvy a dalšími listinami založenými ve spise, a proto k nim nebylo nutné provádět další důkazy.

6. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Žalobkyně, jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů, a žalovaný uzavřeli dne 26. 4. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru č. číslo, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky, úroková sazba činila 26,28 % ročně a RPSN 29,68 %. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný začal revolvingový úvěr čerpat dne 26. 4. 2022, celkem načerpal částku 38 714 Kč a uhradil celkem 24 139 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 38 714 Kč, kdy částku 31 990 Kč poukázala na bankovní účet prodejce/zprostředkovatele úvěru společnosti právnická osoba č. č. účtu na nákup zboží, konkrétně jízdního kola a částku 6 724 Kč na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Před poskytnutím úvěru žalobkyně stran úvěruschopnosti zjistila od žalovaného, že žalovaný bydlí u rodičů, je zaměstnaný u společnosti právnická osoba., je svobodný a nemá děti, jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 80 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 8 000 Kč. Žalobkyně zkontrolovala registry SOLUS, NRKI, CEE, ISIR a MVCR. Žalovaný měl ke dni podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru 1 existující úvěr z kreditní karty s úvěrovým rámcem 15 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru dopisem ze dne 24. 8. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 14. 9. 2023.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen „o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které by se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce, který činil 32 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Podle názoru soudu je však nutné na danou smlouvu nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, neboť žalobkyně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před poskytnutím samotného spotřebitelského úvěru ve smyslu a 2 s odbornou péčí. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v kartě klienta, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila pouze příjmy žalovaného, dále příjmy celé jeho domácnosti a výdaje domácnosti, nicméně výdaje žalovaného (s výjimkou zjištění jeho dosavadního splátkového zatížení), a to ani ty podstatné, zjišťovány nebyly. K ověření skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného potom nedošlo vůbec. Žalobkyně vycházela stran příjmů žalovaného pouze z jím uvedených údajů, do výdajů žalovaného potom zahrnula životní minimum a zjištěnou splátku dříve sjednaného úvěru z kreditní karty. Obdobně potom postupovala i při určení příjmů a výdajů domácnosti žalovaného, když opět vycházela pouze z jím tvrzených částek, dále z životního minima a minimálních nákladů na bydlení, také zde započetla splátky dříve sjednaného úvěru žalovaného z kreditní karty. Takový postup žalobkyně soud nemohl hodnotit jako souladný se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel získá nejprve údaje o příjmech a výdajích od spotřebitele a následně je náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně v daném případě zjistila (ale neověřila) příjmy žalovaného, ohledně výdajů ověřila pouze dosavadní splátkové zatížení žalovaného a další, a to ani ty nejpodstatnější jako jsou náklady na bydlení a na živobytí zjišťovány a ověřovány nebyly. Z hlediska těchto výdajových poměrů žalovaného neměla žalobkyně po ruce žádný, natož relevantní doklad. Pouhé doplnění statistických údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně sama vyhodnotila výdaje žalovaného v paušální částce životního minima, přičemž je třeba konstatovat, že tyto neodpovídají současným běžným výdajům na živobytí, když životní minimum představuje skutečně jen minimální společensky uznanou hranici peněžních příjmů k zajištění základní výživy a ostatních základních potřeb, které však neodráží individuální potřeby a nároky toho kterého jedince. Nelze proto uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána řádně.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti ).

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § a 87 a uzavřel, že výklad předmětného stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 38 714 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný již uhradil žalobkyni částku 24 139 Kč, má stále povinnost vrátit částku 14 575 Kč. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Žalovanému vznikla povinnost plnění ve shora uvedené výši provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, byla výzva k zaplacení – zesplatnění ze dne 24. 8. 2023, splatnost dluhu dle textu výzvy nastala dne 7. 9. 2023. Ode dne následujícího tedy náleží žalobkyni též nárok na úrok z prodlení dle o. z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s (výrok I. tohoto rozsudku).

19. Ve zbylém soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když na uzavřenou smlouvu je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, žalobkyně tak nemá nárok na sjednané úroky, smluvní pokuty, poplatky a ani na úrok z prodlení předcházející splatnosti bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ve spojení s tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesní úspěch účastníků byl téměř stejný (žalobkyně měla úspěch v rozsahu 49,55 % a žalovaný v rozsahu 50,45 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.