Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 17/2024-63
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Podlešákovou v právní věci
žalobce:Anonymizováno,
se sídlem Anonymizováno,
zastoupen: JUDr. Ing. Karel Goláň Ph.D., advokát,
se sídlem Letenská 121/8, 118 00 Praha 1
proti
žalovanému:Anonymizováno,
bytem Anonymizováno,
o zaplacení částky 301 787,79 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 254,97 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 281 532,82 Kč, dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 11 156,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 301 787,79 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 287 900,79 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 10 449 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 254,97 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 281 532,82 Kč, dále zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 11 156,1 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 301 787,79 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 287 900,79 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 10 449 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 301 787,79 Kč s příslušenstvím představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba.
2. Žalobce uvedl, že před poskytnutím úvěru byla na základě informací poskytnutých žalovaným s odbornou péčí posouzena schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit. Žalovaný sdělil, že pobírá příjem ve výši 18 465 Kč měsíčně. Příjem byl ověřen na základě transakcí na účet žalovaného jakožto klienta. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru nebyl v insolvenčním řízení, bylo provedeno šetření v databázích, z něhož také nebyly zjištěny žádné překážky bránící poskytnutí úvěru. Jako své měsíční výdaje uvedl žalovaný v žádosti 0Kč a nájemné ve výši 2 200 Kč. Právní předchůdce žalobce stanovil výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů na částku 6 508 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jiné úvěry, a to kreditní kartu splátkovou s limitem 15 000 Kč (byla předmětným úvěrem zkonsolidována ), dále úvěr pro fyzické osoby se splátkou 6 647 Kč měsíčně (byl předmětným úvěrem zkonsolidován ), revolvingový úvěr s limitem 25 000 Kč (byl v rámci úvěrové smlouvy částečně doplacen, s tím, že jeho nový limit činil 5 000 Kč se splátkami ve výši 150 Kč).
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci zjistil tento skutkový stav: Žalovaný jakožto spotřebitel uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 411 565 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté prostředky spolu s poplatky ve sjednané výši a s úrokem ve výši 13,9% ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ( zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba., a žalovaným ). Před uzavřením smlouvy o úvěru byla posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným, který uvedl, že pobírá příjem ve výši 18 465 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl právním předchůdcem žalobce ověřen na základě transakcí na účet žalovaného jakožto klienta. Dále bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru nebyl v insolvenčním řízení, bylo provedeno šetření v databázích, z něhož také nebyly zjištěny žádné překážky bránící poskytnutí úvěru. Jako své měsíční výdaje uvedl žalovaný v žádosti 0Kč a nájemné ve výši 2 200 Kč. Právní předchůdce žalobce stanovil výdaje žalovaného na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů na částku 6 508 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jiné úvěry, a to kreditní kartu splátkovou s limitem 15 000 Kč, tato byla předmětným úvěrem zkonsolidována, dále úvěr pro fyzické osoby se splátkou 6 647 Kč měsíčně, tento byl předmětným úvěrem zkonsolidován, revolvingový úvěr s limitem 25 000 Kč který byl v rámci úvěrové smlouvy částečně doplacen, s tím, že jeho nový limit činil 5 000 Kč se splátkami ve výši 150 Kč (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta ). Z výpisů běžného účtu žalovaného předložených žalobcem bylo soudem zjištěno, že v období předcházejícím uzavření smlouvy o úvěru byly zůstatky na účtu žalovaného následující – v měsíci březnu 2018 počáteční zůstatek 2 036,77 Kč, konečný zůstatek 1588,99 Kč, v uvedeném měsíci byly také žalovaným čerpány tzv.Peníze na klik, v měsíci dubnu 2018 činil počáteční zůstatek na účtu 1588,99 Kč a konečný zůstatek 1611,84 Kč, v měsíci květnu 2018 činil počáteční zůstatek 1611,84 Kč a konečný zůstatek byl v záporném stavu, konkrétně minus 2,18 Kč, v období od 1.6. do datum, kdy byla uzavřena předmětná smlouva o úvěru vykazoval běžný účet žalovaného počáteční zůstatek minus 2,18 Kč a neprovedené inkaso ve výši 316 Kč pro nedostatečný zůstatek prostředků na účtu ( zjištěno z výpisů z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období březen 2018 až datum )Pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy k této ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ( zjištěno z dopisu ze dne datum adresovaného žalovanému ). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne datum a dokladu o odeslání ). Z titulu předmětné smlouvy o úvěru byla žalovaným podle tvrzení žalobce uhrazena částka celkem ve výši 391 310,03 Kč.
5. Podle § 86 odst. zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( odst.1 ). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodejemajetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy ( odst.2 ).
6. Podle § 87 odst. 1 zák. č. č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v právnická osoba ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 .
8. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
9. Soud se ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení zabýval z úřední povinnosti tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s žalovaným řádně posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Předně je nutné zohlednit, že právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu s žalovaným v době, kdy žalovaný již měl několik dalších závazků. Na posouzení věci nic nemění skutečnost, zda byly závazky předmětným úvěrem zkonsolidovány, neboť i přes konsolidaci došlo k dalšímu dluhovému zatížení žalovaného. O to důkladněji bylo proto podle názoru soudu nutné zkoumat, zda majetková situace žalovaného skutečně další dluhové zatížení umožňovala. Soud má za to, že nikoli. V daném případě právní předchůdce žalobce neověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdce žalobce sice ověřil výši měsíčního příjmu žalovaného, nezabýval se však dostatečně ověřováním měsíčních výdajů žalovaného. Za situace, kdy žalovaný měl příjem ve výši cca 18.500 Kč měsíčně, tedy příjem nijak vysoký, byl již zavázán k úhradě několika závazků a z výpisů z účtu žalovaného pocházejících z období předcházejícího uzavření smlouvy o úvěru vyplývalo, že stavy peněžních prostředků jsou buď v řádech velmi nízkých kladných zůstatků nebo dokonce na konci měsíce května 2018 vykazoval účet žalovaného záporný zůstatek, s tím, že v měsíci červnu 2018, kdy došlo k uzavření předmětné smlouvy o úvěru, je z výpisu z účtu žalovaného navíc zjevné, že pro nedostatek prostředků na účtu zůstalo neprovedeno inkaso v poměrně nízké výši (316Kč), nebylo podle názoru soudu na místě konstatovat, že je žalovaný schopen dalšího dluhového zatížení. Na tom nic nemění skutečnost, že žalovaný následně poskytnuté prostředky úvěru po určitou dobu splácel a celkově zaplatil 391 310,03 Kč.
10. S ohledem na výše uvedené nelze podle názoru soudu jinak než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je nutné smlouvu o úvěru posoudit jakožto neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak vzniklo ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru bezdůvodné obohacení, které představují peněžní prostředky poskytnuté právním předchůdcem žalobce žalovanému, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky, je žalovaný povinen žalobci vydat, tj. zaplatit. V rozsahu, v jakém jej dosud nezaplatil. Pohledávka ze shora specifikované smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena, z čehož je nutné dovodit aktivní legitimaci žalobce ohledně požadavku na vrácení poskytnutých prostředků. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum peněžní prostředky ve výši 411 565 Kč, když žalovaný z titulu této smlouvy podle tvrzení žalobce uhradil částku celkem ve výši 391 310,03 Kč, proto je povinen zaplatit žalobci již pouze zůstatek poskytnuté jistiny, tj. částku 20 254,97 Kč. Co do částky 20 254,97 Kč tedy bylo podané žalobě vyhověno. Žalovaný tvrzení žalobce ohledně výše poskytnutých peněžních prostředků nevyvrátil, zůstal ve věci zcela nečinný. Co do zbylé žalobcem požadované částky ( tj. pro sjednané poplatky a úroky ) byla podaná žaloba s ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány.
11. Ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne datum je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný zůstal ve věci nečinný, své aktuální majetkové poměry nesdělil. I přes pasivitu žalovaného je soud povinen v souladu se zákonem uložit povinnost plnění v době přiměřené možnostem spotřebitele. Soudu tedy nezbylo jinak, než aby vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalovaného, tj. poměrů zjištěných právním předchůdcem žalobce před uzavřením smlouvy s žalovaným ze dne datum. Za situace, kdy byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 18 500 Kč měsíčně, při zohlednění výše zjištěných výdajů i toho, že v mezidobí od uzavření smlouvy obecně podstatně vzrostly výdaje spojené se zajištěním běžných životních potřeb, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci poskytnuté a dosud nesplacené prostředky ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tuto dobu soud v daném případě považuje za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomuto soud ještě dodává, že pakliže smyslem zákonných ustanovení upravujících zkoumání úvěruschopnosti a stanovení doby plnění, má být ochrana spotřebitele, lze mít za to, že žalovaný ( spotřebitel ) bude schopen hradit spíše splátky nízké a nikoli splátky v řádech tisíců či dokonce desetitisíců korun měsíčně.
12. S ohledem na konstatování neplatnosti smlouvy a stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nelze konstatovat, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ocitl v prodlení, proto byla podaná žaloba zamítnuta i co do žalobcem požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když procesně úspěšnějším účastníkem byl žalovaný a měl by proto proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal ve věci zcela nečinný, žádné náklady mu v řízení nevznikly, a proto bylo soudem rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku shora.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.