Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 201/2023-43
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Vandou Vincíkovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 17 630,47 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 619,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 619,02 Kč od 19.3. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 12 011,45 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 948,13 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 2 943,4 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 5 830,42 od 28.4.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 619,02 od 28. 4. 2023 do 18. 3. 2024 a ve výši 0,25% úroku z prodlení ročně od 19. 3. 2024 z částky 5 619,02 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 619,02 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 619,02 Kč od 19.3. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V částce 12 011,45 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 948,13 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 2 943,4 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 5 830,42 od 28.4.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 619,02 od 28. 4. 2023 do 18. 3. 2024 a ve výši 0,25% úroku z prodlení ročně od 19. 3. 2024 z částky 5 619,02 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala proti žalované návrh na zaplacení částky 17 630,47 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně půjčil žalované dne datum částku 15 000 Kč. Tuto částku si žalovaná převzala při podpisu smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit společnosti částku 15 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč, celkem částku 27 888 Kč, ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Na svůj dluh žalovaná naposledy uhradila splátku dne 28. 5. 2021. Poté se žalovaná dostala do prodlení se splácením, nehradila řádně a včas sjednané splátky a právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních podmínek vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která ke dni datum činila na dlužném úvěru částku ve výši 5 619,02 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku ve výši 4 268,97 Kč, celkem 9 887,99 Kč. Dále byla žalované za opožděné úhrady stanovena smluvní pokuta ve výši 7 742,48 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností právnická osoba., IČO IČO, uzavřela dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 11. 5. 2023. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje zaplacení celkové částky 17 630,47 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku ze dne 7. 7. 2023, na kterou tato nijak nereagovala, proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila k soudu.
2. Žalovaná se k jednání, které se konalo dne datum nedostavila, ač byla řádně vyrozuměna obsílkou, doručenou jí dne 18. 3. 2024 a soud pak ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl bez účasti žalované.
3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena dne datum mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, bylo zjištěno, že smlouva je podepsaná žalovanou, výše požadovaného úvěru činila 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet ve 14 splátkách po 1 992 kč měsíčně, počínaje od měsíc, rok. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaná předložila svůj občanský průkaz k prokázání své totožnosti. Dále je zde uveden jako pracovní poměr „právnická osoba“, žalovaná prohlásila, že nemá sjednaný úvěr zajištěný nemovitostí k bydlení, předložila výplatní pásky a platební rozpis, jako měsíční příjmy uvedla žalovaná jako čisté státní příspěvky částka, jako své výdaje uvedla žalovaná na bydlení a energie částku částka, na dopravu, jídlo apod. částku částka a srážky ze mzdy ve výši částka. Dále bylo zjištěno, že žalované byla zaslána výzva k plnění podle § 142 o. s. ř. ze dne 7. 7. 2023.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalobkyní soud zjistil, že mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne 11. 5. 2023.
5. Soud vyzval žalobkyni k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Svým podpisem žalovaná prohlásila a stvrdila, že údaje, které právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Tato svá tvrzení doložila „Žádostí o úvěr“. Zástupce žalobkyně byl při jednání vyzván ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o úvěru, zejména s ohledem na zkoumání úvěruschopnosti žalované. Zástupce žalobkyně uvedl, že kromě skutečností uvedených v doplnění žaloby, žádné další skutečnosti netvrdí a důkazy nenavrhuje.
6. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal dne datum částku 15 000 Kč žalované, naopak dle názoru soudu nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, když soud tuto smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
10. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
11. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady, uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele„ , konkrétně výplatními páskami. Teprve následně po vyhodnocení získaných informací byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru. V žádosti žalovaná uvedla, že výše jejích měsíčních příjmů činí celkem částka a výše jejích měsíčních výdajů částka. Dále uvedla, že má Anonymizováno. Žalovaná prohlásila a svým podpisem stvrdila, že uvedené údaje jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na tyto informace dospěl právní předchůdce žalobkyně k názoru, že je žalovaná schopna splácet úvěr ve výši 15 000 Kč s měsíční splátkou 1 992 Kč. Ohledně výdajů žalované žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalované, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, soud toto považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalované poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
12. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, z této částky zbývá neuhrazená výše jistiny 5 619,02 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalované, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne datum (kdy byla žalované doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila), následující den, tj. datum, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne datum do prodlení.
13. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 5 619,02 Kč, a to včetně úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky podle § 1970 o. z. jdoucích od 19. 3. 2024, když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.
14. Ohledně částky 12 011,45 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 948,13 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 2 943,4 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 5 830,42 od 28.4.2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 619,02 od 28. 4. 2023 do 18. 3. 2024 a ve výši 0,25% úroku z prodlení ročně od 19. 3. 2024 z částky 5 619,02 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, náklady řízení nepožadovala a soud tedy rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení v této věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř.).