Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 136/2023-41
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 55 688 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni:
- částku 39 038 Kč
- spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 781,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,
- s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 23 781,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,
- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 342,88 Kč,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni:- částku 39 038 Kč- spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 781,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,- s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 23 781,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 342,88 Kč,se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 14. 9. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 55 688 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba, IČO IČO) s žalovaným dne 29. 12. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru č. tel. číslo. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 23 396 Kč. Poplatek se skládal z úroku (zápůjční úroková sazba ve výši 49 % ročně), částky za zpracování úvěru, doručení a flexibilní splácení a administrativní náklady. Celkovou částku ve výši 53 396 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 4 450 Kč, přičemž výše měsíční splátky odpovídá 4 450 Kč a poslední splátka pak částce 4 446 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, pracovní smlouvy, výpisy z bankovního účtu). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Na pohledávku předchůdkyně žalobkyně žalovaný zaplatil toliko částku 13 350 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s placením jednotlivých splátek vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v sazbě 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky ohledně nichž byl žalovaný v prodlení a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 342,88 Kč a sankčních poplatků ve výši 900 Kč. Pohledávka včetně příslušenství vyplývající z této smlouvy byla ze strany předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to s účinností ke dni 1. 2. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Proto se touto žalobou žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 55 688 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 23 781,49 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 342,88 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
4. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč. V žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 16 659 Kč, kdy zdrojem příjmu bylo zaměstnání na pozici dělník u společnosti jméno FO a. s. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost. Účelem poskytnutého úvěru mělo být refinancování. Ohledně závazků žalovaný uvedl, že jiné zápůjčky u jiné společnosti nemá. Měsíční výdaje žalovaný vyčíslil na částku 3 500 Kč. V části „Ověřené dokumenty“ jsou uvedeny výpisy z bankovního účtu za měsíc říjen a listopad 2019, pracovní smlouva, dvě výplatní pásky za měsíc říjen a listopad 2019 a nájemní smlouva.
5. Ze smlouvy o úvěru č. tel. číslo ze dne 29. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně poskytnutou jistinu úvěru spolu s poplatkem 21 848 Kč, který sestává z úroku ve výši 8 544 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 13 304 Kč a dalších poplatků za komfortní či flexibilní splácení. Žalovaný měl podle smlouvy zaplatit částku celkem 53 396 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách, přičemž výše splátek činí 4 450 Kč a poslední splátka 4 446 Kč. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 201,01 %. Smlouva obsahuje rovněž ujednání, že v případě nezaplacení jakékoli splátky je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky, a to za každý den prodlení.
6. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru byly zjištěny údaje ohledně výše úvěru, splácení úvěru, podmínek čerpání, dlužných částek, či nákladů spotřebitelského úvěru.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. hodnota – Seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru písemností odeslanou dne 11. 2. 2022.
8. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, že byl žalovaný vyzván k plnění před podáním žaloby. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 23. 8. 2023.
9. S ohledem na právní závěr předestřený níže soud z dalších důkazů pro nadbytečnost ničeho dalšího nezjišťoval.
10. Po provedeném dokazování soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru. Předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovanému byly vyplaceny finanční prostředky ve výši 28 000 Kč, 2 000 Kč bylo použito na refinancování zůstatku dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce č. tel. číslo. Žalovaný se zavázal tyto prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s dohodnutými poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný předchůdkyni žalobkyně zaplatil na tyto pohledávky 13 350 Kč. Předmětná pohledávka byla smlouvou postoupena ve prospěch žalobkyně.
11. Po zjištění shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k následujícímu právnímu posouzení věci.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
22. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, kdy má za to, že žalobkyně prokázala postoupení pohledávek, které jsou předmětem tohoto řízení, z původního věřitele, tj. předchůdkyně žalobkyně na současnou žalobkyni. Rovněž bylo prokázáno oznámení postoupení žalovanému. Žalobkyně tak bezesporu je osobou aktivně legitimovanou k vymáhání této pohledávky.
23. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu podle § 2395 o. z., když se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalovanému v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a současně žalovaný předmětné smlouvy neuzavíral v postavení podnikatele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě občanského zákoníku také ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto úhlu pohledu se v případě uzavřené smlouvy jedná v souladu s ustanovením § 2 ZSU o smlouvu o spotřebitelském úvěru.
24. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejich schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí.
25. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Věřitel je povinen pečlivě zjišťovat, zda je spotřebitel schopen úvěr splácet, ale také je povinen požadovat doklady k jeho tvrzením. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Důležité je také využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Věřitel musí taktéž ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost spotřebitelem uváděných údajů, nedostojí povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele.
26. Neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud přihlédne k neplatnosti tohoto právního jednání, aniž by se musel spotřebitel této neplatnosti dovolávat. Jedná se tak o neplatnost absolutní. Závěrem o neplatnosti relativní by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), a to za situace, pokud by případná neplatnost smlouvy závisela na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZSU, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49).
27. V tomto případě předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy. Předchůdkyně žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného uvedených v jeho žádosti o úvěr. V této žádosti je sice uvedeno a žalobkyně v řízení uváděla, že si předchůdkyně žalobkyně vyžádala některé doklady k ověření příjmů žalovaného, respektive měla je k dispozici při uzavírání této smlouvy, tyto však soudu žalobkyně ani na výzvu nepředložila. Mělo se konkrétně jednat o výpisy z bankovního účtu, výplatní pásky žalovaného, jeho pracovní smlouva a smlouva nájemní. Žalobkyně také uvedla, že její předchůdkyně nahlédla při uzavírání smlouvy do veřejných registrů. Toto však žalobkyně rovněž nedoložila. Soud nemá za prokázáno, že byla původním věřitelem zjišťována úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím například do centrální evidence exekucí, registru dlužníků apod. Pokud se týká výdajů, chybí ze strany předchůdkyně žalobkyně jejich zevrubnější zjištění a především ověření. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených v žádosti o úvěr, kde žalovaný v kolonce „celkové měsíční výdaje“ uvedl částku 3 500 Kč. Z této částky není jasné, zda se jedná o nájemné či náklady na inkaso energií či jaká část této sumy připadá na bydlení. Předchůdkyně žalobkyně tak nezjistila, jaké má žalovaný reálné náklady na bydlení, případně jejich skutečnou výši. Předchůdkyně žalobkyně se bez dalšího spokojila s informací o velmi nízkých, až nereálných měsíčních výdajích, které v sobě měly zahrnovat rovněž náklady na nájemní bydlení a náklady na výživu dvou osob, když žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že má jednu vyživovací povinnost. Žalobkyně podle názoru soudu řádně neověřila výdaje na bydlení, které žalovaný specifikoval na velmi nízkou částku. K platbám energií či případným úhradám nákladů na bydlení si žalobkyně nevyžádala žádné potvrzení, a tedy tyto výdaje neprověřila. Ačkoli žalobkyně uváděla, že měsíční příjem žalovaného mu umožňoval stanovené měsíční splátky hradit, bez ověření jeho skutečných příjmů a výdajů nebylo možné tento závěr učinit. Takové ověření příjmů a výdajů předchůdkyně žalobkyně nemůže dle názoru soudu v tomto případě obstát.
28. Žalobkyně byla před jednáním vyzvána a během jednání poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně toho, jakým způsobem a s jakými konkrétními závěry zjišťovala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr (a to nad rámec tvrzení obsažených v žalobě) a předložení důkazů k prokázání těchto svých tvrzení, a to předložení zejména výpisů z bankovního účtu žalovaného, pracovní smlouvy, výplatních pásek žalovaného a nájemní smlouvy, k prokázání řádného zkoumání příjmů a výdajů žalovaného. Žalobkyně ničeho dalšího netvrdila, dokumenty prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti nepředložila.
29. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako neplatnou v celém rozsahu pro neposouzení schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet a nároky z ní bylo nezbytné vypořádat podle ust. § 2991 a násl. o. z. jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Pro vypořádání těchto nároků je nutná kvantifikace bezdůvodného obohacení. V případě neplatné úvěrové smlouvy při vzájemně poskytnutých stejnorodých (peněžitých) plnění představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka úvěru přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění. Je-li soudem vyhodnocena uzavřená smlouva jako neplatná, nelze z neplatného ujednání požadovat další plnění – například úrok, smluvní pokutu apod.
30. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalobkyni vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, tedy plnila, aniž by existoval platný závazek, má tak právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni dohromady zaplatil částku 13 350 Kč, nadále tak žalobkyni dluží 16 650 Kč, které je dle § 2993 o. z. žalobkyni povinen vrátit (výrok I.). Tato částka odpovídá majetkovému prospěchu žalovaného na úkor žalobkyně.
31. Co se týká splatnosti nároku soud vyšel z ustanovení § 87 ZSU, která je úpravou speciální k úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSU (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud. Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., soud rozhodl o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení.
32. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba s ohledem na předestřený právní závěr soudu zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byla žalobkyně úspěšná pouze částečně. Její žalobě bylo vyhověno pouze co do částky 16 650 Kč, ačkoli se domáhala zaplacení částky celkem 55 688 Kč s příslušenstvím. Již z tohoto pohledu je zřejmé, aniž by soud zohledňoval či kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku, že procesně úspěšnější byl v tomto řízení žalovaný. Žalovanému, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
34. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně.
Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.