Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 32/2024-42
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, 140 00 Praha
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 762 658,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, s 8,99 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši částka, k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, od , datum, do , datum, , s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 8,99 % ročním úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v celkové výši částka a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr, včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po částka, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, přičemž poslední splátka měla činit částka. Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. č. účtu. Při řádném splácení úvěru měl žalovaný nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění 8 posledních splátek. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 8,99 % ročně a současně se zavázal zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a Ceníkem. Žalovaný se dostával do prodlení s plněním splátek, opakovaně, naposledy s více než dvěma splátkami, splatnými do dne zesplatnění úvěru. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky po splatnosti, avšak tyto výzvy zůstaly ze strany žalovaného bez reakce. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil, žalobkyně prohlásila ke dni datum celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky ke dni zesplatnění ve výši částka. Ke dni datum dluží žalovaný žalobkyni jistinu ve výši částka, poplatky ve výši částka, kapitalizovaný smluvní úrok ke dni 31. 12. adresa ve výši částka a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni datum ve výši částka.
3. Usnesením, č. j. spisová značka ze dne datum byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku uhradil.
právnická osoba tomu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že k poskytnutí úvěru došlo na základě žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum skrze mobilní bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. Žalobkyně zkoumala zejména příjmy žalovaného, a to na základě porovnání příjmu uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru a průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši částka, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na bankovní účet žalovaného vedený u žalobkyně. Z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že částka částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále žalovaného prověřila, zda neprochází insolvenčním rejstříkem, přičemž žalobkyně konstatuje, že výsledek lustrace byl ve vztahu k žalovanému negativní. Žalobkyně současně prověřila, zda zaměstnavatel klienta neprochází insolvenčním řízením a také tento výsledek lustrace byl ve vztahu k zaměstnavateli žalovaného negativní. Dále žalobkyně prověřila splátkovou morálku a úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím výpisu z rejstříku CCB. Dále prověřovala žalovaného prostřednictvím interní evidence klientů tak, aby vyloučila možné negativní informace o daném klientovi, jako jsou záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučních řízeních či porušení AML pravidel ze strany žalovaného. Rovněž v tomto ohledu byl výsledek lustrace žalovaného negativní, tedy nebyly nalezeny žádné negativní informace o jeho osobě. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši částka. Žalobkyně tak stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.), v kombinaci s interními informacemi žalobkyně, včetně využití statistických údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, na částka. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu se stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí nákladů klienta. Žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné splátky, což si žalobkyně dotazem do CCB a lustrací vlastních systémů ověřila a zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti kontokorentní úvěr u žalobkyně s limitem částka a s orientační splátkou částka a úvěr pro fyzické osoby vedený mimo žalobkyni se splátkou částka (tento byl v rámci úvěrové žádosti zkonsolidován). Splátka nového úvěru tak po zhodnocení shora uvedených skutečností činila částka a nové splátkové zatížení žalovaného tak činilo částka. Revolvingové produkty nemají pevně stanovenou splátku a ta tak závisí mimo jiné na čerpání sjednaného úvěrového rámce či na smluvním nastavení, zda je rámec splatný ve splátkách či jednorázově. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů zbyla žalovanému částka ve výši částka k pokrytí životních nákladů. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr částku ve výši částka.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení s tím souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.
6. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovaným, elektronickým způsobem, Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému, na účet č. č. účtu, peněžní prostředky ve výši částka. Úvěr byl poskytnut pouze na sjednaný účel, tj. účelem úvěru bylo splacení dluhů, vyplývajících z poskytnutí úvěru, který pro žalovaného vedla žalobkyně na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr pravidelnými 120měsíčními splátkami po částka, počínaje dnem datum, přičemž při splnění všech podmínek činila poslední splátka částka a byla splatná dne datum. Při řádném splácení úvěr měl žalovaný nárok na odpuštění 8 posledních splátek. Celková splatná částka, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru činila částka, při řádném splácení úvěru a odpuštění splátek se celková splatná částka snížila a činila částka. Roční úroková sazba činila 8,99 %, RPSN činila 9,51 %. Banka byla oprávněna připisovat k jistině úvěru řádné úroky, které se stanou její součástí (budou tedy úročeny společně s jistinou). V případě porušení podmínek smlouvy, tj. dostane-li se klient do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo dostane se do prodlení se splacením více než 2 splátek, byla banka oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil celkem částku ve výši částka. Jelikož žalovaný neplatil splátky řádně a včas, žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek upomínkou ze dne datum. Žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, proto žalobkyně využila svého smluvního práva a úvěr ke dni datum zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný neuhradil žádnou částku. Celková částka částka se sestává z nesplacené jistiny ve výši částka, z poplatků ve výši částka, z kapitalizovaných smluvních úroků ve výši částka od datum do datum a z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši částka od datum do datum.
7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno předloženými důkazy. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, kdy vycházela z průměrného příjmu žalovaného ve výši částka, který odpovídal příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Pokud jde o celkové životní výdaje žalovaného, tyto nebyly zkoumány vůbec, kdy tyto žalobkyně sama stanovila podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na částku částka, přičemž sám žalovaný výdaje ve výši částka. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listin y, prokazující skutečné výdaje žalovaného (např. jeho životní náklady, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.
16. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
17. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaný od žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku částka. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva jsou jako celek neplatné z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky částka, která představuje 72,60 % uplatněného nároku (z částky částka), neúspěšná byla ohledně částky částka (částky částka + kapitalizovaného úroku ve výši částka + kapitalizovaného zákonného úroku ve výši částka), tedy z 27,40 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 45,20 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši částka dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po částka, náhrady hotových výdajů po částka za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka, vše navýšeno o 21 % DPH z částky částka, ve výši částka. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku částka a z této částky soud přiznal žalobkyni 45,20 %, tedy částku ve výši částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.