Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 58/2023-49

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Kohoutkovou ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, AnonymizovánoAnonymizovánoD. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno státní příslušník bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 25 381 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 982,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 099 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 982,90 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 16 417,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 334,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 425,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 883,68 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok 25,77 % ročně z částky 15 866,58 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 981 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 986,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 098,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 609,06 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok 21,27 % ročně z částky 3609,06 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 982,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 099 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 982,90 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 16 417,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 334,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 425,97 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 883,68 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok 25,77 % ročně z částky 15 866,58 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 981 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 986,48 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 098,24 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 609,06 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrok 21,27 % ročně z částky 3609,06 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 31. 1. 2023 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 6. 12. 2018, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ IČO, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalobce uvádí, že do okamžiku postoupení pohledávky na žalobce žalovaný uhradil pouze částku 16 417,10 Kč, žaloba dále obsahuje rekapitulaci dluhu z tohoto spotřebitelského úvěru. Dále se žalovaný domáhá zaplacení částky 4 981 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne 24. 8. 2018, kterou rovněž žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČ IČO; na základě této smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč, žalovaný uhradil částku 53 719 Kč. Žaloba rovněž obsahuje specifikaci dluhu a příslušenství. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 na žalobce.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. V dané věci bylo rozhodnuto podle § 115a bez nařízení jednání.

4. Žalovaný je Anonymizováno státním příslušníkem s bydlištěm na území ČR na adrese adresa, adresa (platnost pobytu od 12. 10. 2022 dle lustrace v ISZR). V dané věci je dána příslušnost zdejšího soudu k rozhodnutí věci dle čl. 17 odst. 1 písm. b) dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne 6. 12. 2018 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právnická osoba, jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, kdy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru byla sjednána na 60 týdnů, každá splátka činila 600 Kč; nad rámec sjednané jistiny bylo mezi stranami sjednáno zaplacení úroku 4 000 Kč, administrativního poplatku 4 000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Společně se smlouvou byla sepsána karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr dne 6. 12. 2018, v rámci které bylo zjištěno, že čistý příjem žadatele je 24 180 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček 2 908 Kč a další výdaje 5 000 Kč. Součástí listinného materiálu nejsou žádné jiné doklady předložené spotřebitelem k posouzení jeho úvěruschopnosti.

6. Dne 24. 8. 2018 byla sepsána smlouva o spotřebitelském úvěru mezi společností právnická osoba, jako poskytovatelem úvěru a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 78 týdnů, kdy výše splátky byla sjednána na 727 Kč s tím, že poslední splátka má činit 721 Kč. Mezi stranami byl dohodnut úrok 5 100 Kč, administrativní poplatek 6 000 Kč a odměna za hotovostní inkaso splátek 15 600 Kč. Rovněž s tímto spotřebitelským úvěrem byla sepsána karta zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr dne 24. 8. 2018, v rámci kterého bylo zjištěno, že čistý příjem spotřebitele má činit 32 900 Kč, výdaje na bydlení činí 3 500 Kč, osobní výdaje 3 700 Kč, vyživovací povinnost 3 800 Kč a další výdaje 5 500 Kč. Rovněž u této karty zákazníka nejsou připojeny žádné listinné důkazy, které by prokazovaly příjmy a výdaje posuzovaného spotřebitele.

7. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 na právnická osoba. - žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022. Žalovanému byla dále doručována předžalobní výzva datovaná 12. 1. 2023.

8. Usnesením ze dne 9. 8. 2023, č. j. –36 byl žalobce vyzván, nechť ve lhůtě 20 dnů doplní žalobu v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve vztahu k oběma úvěrovým smlouvám. V rámci písemného podání žalovaného ze dne 15. 9. 2023 bylo zjištěno, že v kartě zákazníka ze dne 6. 12. 2018 byl uveden čistý příjem žalovaného ve výši 24 180 Kč, v kartě zákazníka ze dne 24. 8. 2018 byl uveden čistý příjem spotřebitele 32 900 Kč, žalobce dále rozepisuje jednotlivé měsíční výdaje žalovaného, které byly zjištěny již ze zákaznických karet. Žalobce však soudu nedokládá žádný relevantní (písemný) důkaz, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného.

9. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru , 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle z. č. o spotřebitelském úvěru platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle z. č. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

14. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nejprve to byla smlouva ze dne 24. 8. 2018, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 30 000 Kč v hotovosti; dle žalobních tvrzení žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 53 719 Kč. Dále byla s žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne 6. 12. 2018, kdy bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč v hotovosti. Na tuto smlouvu pak žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení částku 16 417,10 Kč. Jak vyplynulo z odůvodnění shora, před uzavřením jakékoliv smlouvy o úvěru bylo povinností poskytovatele úvěru řádným způsobem ověřit úvěruschopnost žalovaného. Ani v případě smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2018, ani v případě smlouvy ze dne 6. 12. 2018, nepostupoval právní předchůdce žalobce dle zákonných ustanovení, tj. a násl. o spotřebitelském úvěru. V rámci řízení bylo pouze tvrzeno, jaký je příjem a výdaje žalovaného jakožto spotřebitele. Tyto skutečnosti nebyly žádným způsobem prokázány. V rámci karty zákazníka ze dne 24. 8. 2018 je uvedeno, že jako dokument k ověření finanční situace žadatele posloužil výpis ze živnostenského rejstříku. U této informace je otázkou, jakým způsobem tedy vůbec byla prokazována finanční situace žalovaného. I pokud by soud připustil, že příjem žalovaného v částce 32 900 Kč v kartě zákazníka ze dne 24. 8. 2018 byl uveden na základě nějakého reálně existujícího relevantního dokladu, pak je otázkou, jak je možné, že v kartě zákazníka ze dne 6. 12. 2018 je uveden příjem žalovaného ve výši 24 180 Kč (dle daňového přiznání). Nelze logicky odůvodnit, že během jednoho kalendářního roku se příjem spotřebitele dramaticky sníží z částky 32 900 na částku 24 180 Kč, přičemž jediným dokladem, který ověřuje výši příjmu žadatele o úvěr je daňové přiznání ze stejného kalendářního roku. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval v souladu se zákonnými ustanoveními, ani s platnou judikaturou a obě smlouvy o úvěru byly vyhodnoceny jako neplatné. Úvěry, které byly žalovanému poskytnuty v částce 30 000 Kč a 20 000 Kč tak lze vyhodnotit pouze jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2018 se do dispozice žalovaného dostala částka 30 000 Kč, a žalovaný uhradil (dle žalobních tvrzení) částku celkem 53 719 Kč, lze dospět k závěru, že bezdůvodné obohacení v částce 30 000 Kč bylo již v minulosti zcela žalovaným uhrazeno. Z tohoto důvodu pak soud výrokem III. veškeré žalobní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2018 zamítl.

15. Pokud se jedná o nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 12. 2018, který - jak je již uvedeno shora - byl vyhodnocen rovněž jako neplatný, a na jehož základě se do dispozice žalovaného dostala částka 20 000 Kč, žalovaný dle žalobních tvrzení uhradil celkem 16 417,10 Kč, pak žalovanému zbývá k úhradě částka 3 982,90 Kč z titulu bezdůvodného obohacení (požadováno bylo 20 400 Kč, uhrazeno bylo 16 417,10 Kč, částka 3 982,90 Kč je rozdílem mezi těmito částkami). Soud proto výrokem I. vyhověl žalobě co do zaplacení částky 3 982,90 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 2. 11. 2022 do zaplacení a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 099 Kč (zákonný úrok z prodlení byl kapitalizován za dobu od 31. 1. 2020 do 1. 11. 2022 z přiznané částky 3 982,90 Kč). Ostatní nároky žalobce uvedené ve výroku II. tohoto rozsudku byly zamítnuty jako nedůvodné za situace, kdy smlouva o úvěru ze dne 6. 12. 2018 byla vyhodnocena jako neplatná.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle za situace, kdy úspěch žalobce byl nižší, než jeho neúspěch. Za tohoto stavu věci tak bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to i vzhledem k procesní nečinnosti žalovaného.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.