Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
57 C 18/2020-151
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci
žalobce: údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupen advokátkou údaje zástupce
sídlem adresa
proti
žalovanému: údaje žalovaného
bytem adresa
zastoupen advokátem údaje zástupce
sídlem adresa
o zaplacení 35 176 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 618 Kč s 10% úrokem z prodlení jdoucím od 25. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28 697 Kč s 10% úrokem z prodlení jdoucím od 25. 2. 2020 do zaplacení, 4 861,08 Kč a 90,85% úrok z částky 21 178,02 Kč jdoucí od 25. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 79 142 Kč, se zamítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 23 118,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 618 Kč s 10% úrokem z prodlení jdoucím od 25. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 28 697 Kč s 10% úrokem z prodlení jdoucím od 25. 2. 2020 do zaplacení, 4 861,08 Kč a 90,85% úrok z částky 21 178,02 Kč jdoucí od 25. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 79 142 Kč, se zamítá.III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení 23 118,26 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
1 Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou, uplatněnou u soudu dne 1.9.2020, zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že v minulosti uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 9102160417 (žalovaný smlouvu podepsal 5.10.2018), na jejímž základě žalovanému 9.10.2018 poskytl 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 140,06%, žalobci zaplatit formou 24 měsíčních splátek po 2 748 Kč, počínaje měsícem listopad 2018. Vrátit žalobci tak měl 65 952 Kč (24x 2 748 Kč). Schopnost žalovaného hradit úvěr žalobce ověřil z informací získaných od žalovaného, tedy z jím předložených dokladů (mzdové listy, zpráva od zaměstnavatele, výpis z účtu a jeho úvěrová historie byla ověřena v databázích SOLUS, NRKI) a zjistil, že má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal o bezúplatný odklad jedné splátky (viz. čl. 12) a jeho žádosti bylo vyhověno. Po dobu odkladu této splátky, tedy od 18.5.2019 do 17.6.2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. I přesto žalovaný řádně podmínky smlouvy neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, ve kterém si účastníci ujednali, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího ke zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení o délce 65 dnů s úhradou 14. splátky, splatné 18.12.2019 a ke zesplatnění celého úvěru tak došlo k 23.2.2020. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 32 976 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splácením vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 2 994 Kč, když podle smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení v délce 30 dnů a žalobci takto vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u 8., 11., 12., 13., 14. a 15. splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o 30 dnů (499 Kč x 6 = 2 994 Kč). Dále v důsledku tohoto prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč, když platí že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů a žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u 8., 9., 10., 11., 12., 13. 14. a 15. splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení se splacením od délce 15 dnů (200 Kč x 8 = 1 600 Kč). Tato povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu v celkové výši 25 721,32 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Nakonec si účastníci v bodě 6.5 smlouvy sjednali, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě od dne 25.2.2020 až do jejího úplného zaplacení. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení 30 315 Kč, což je částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 25 721,32 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši 21 178,02 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 543,30 Kč), smluvní pokutě v celkové výši 2 994 Kč a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s plněním ve výši 1 600 Kč, dále 4 861,08 Kč coby smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 25 721,32 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem 25.2.2020 do zaplacení, když žalobce požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby a nakonec úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 21 178,02 Kč jdoucí ode dne 25.2.2020 do zaplacení, v minimální roční úrokové sazbě 90,85%, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 79 142 Kč.
2 Žalovaný se žalobou nesouhlasil a namítal, že předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena s rozporu s dobrými mravy, když jen úroková sazba přesahuje mnohonásobně obvyklou bankovní úrokovou sazbu, která v době uzavření smlouvy činila 8,3%. Dále poukázal na to, že žalobce v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a též v rozporu s dobrými mravy řádně a kvalifikovaně neprověřil úvěruschopnost žalovaného a smlouva je tedy neplatná i s ohledem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobce provedeno formálně, když zájmem žalobce je, aby jeho dlužníci nebyli schopni splácet a jemu aby se díky sankcím tak několikanásobně zvýšil zisk. Žalobce si od žalovaného např. nenechal předložit výpis z bankovního účtu za období tří měsíců předcházejících dobu před uzavřením smlouvy a nezjistil si, zda proti němu není vedeno exekuční řízení. Žalobce by žalovanému neměl poskytnout úvěr už s ohledem na jeho výplatnice za měsíce srpen, září a říjen 2018 (čl. 80-81), ze kterých vyplývá, že žalovanému bylo v srpnu 2018 strhnuto na exekuci 8 550 Kč, z jeho čistého příjmu v září 2018 ve výši 16 952 Kč bylo strhnuto 7 613 Kč a ze jeho čistého příjmu v říjnu 2018 ve výši 12 047 Kč mu bylo strhnuto 5 764 Kč.
3 Žalobce doplnil, že mu žalovaným pro posouzení jeho úvěruschopnosti byly předloženy výplatnice za měsíce červenec 2017 (čl. 46) srpen 2017 (čl. 15), červenec 2018 (čl. 49) a srpen 2018 (čl. 48), ze kterých zjistil, že žalovanému náležela čistá mzda ve výši 15 843 Kč, 17 889 Kč, 15 319 Kč a 17 889 Kč. Dále že při prověřování úvěruschopnosti vycházel z potvrzení od zaměstnavatele žalovaného, společnosti právnická osoba., adresa ze dne 2.10.2018, ze kterého zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za období od června 2 do srpna 2018 činil 15 526 Kč a v srpnu 2018 mu bylo vyplaceno 17 889 Kč, žalovaný byl v řádném pracovním poměru a nebyl ve zkušební ani výpovědní době. Dále vycházel z pracovní smlouvy žalovaného uzavřené se společností právnická osoba., adresa ze dne 20.2.2017, se kterou měl žalovaný uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu a částečným výpisem z bankovního účtu, na který mu měl být úvěr vyplacen. Žalobcem bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení.
4 Z vyjádření znalce z oboru ekonomika jméno FO ze dne 25.10.2018 bylo zjištěno, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální úroková sazba či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech stejná.
5 Z prohlášení klientů a informace pro klienty poskytované žalobcem ze dne 5.10.2018 (čl. 25) bylo zjištěno, že žalovaný svým podpisem stvrdil, že se se seznámil s veškerými informace podle § 92 zákona o spotřebitelském úvěru.
6 Ze společného prohlášení o poskytnutí osobního účtu k úvěru č. 9102160417 ze dne 5.10.2018 bylo zjištěno, že paní jméno FO, bytem adresa se souhlasem žalovaného vyslovila souhlas, aby žalobce vyplatil úvěr poskytnutý žalovanému na její účet č. č. účtu.
7 Z výpisu z účtu č. č. účtu paní jméno FO, vedeného u společnosti právnická osoba., ze dne 10.1.2018 bylo zjištěno, že 6.12.2017 bylo z účtu poukázáno 800 Kč jako běžné výživné na jméno FO.
8 Z hodnocení žalovaného coby klienta ke smlouvě o úvěru č. 9102160417 ze dne 5.10.2018 (čl. 27) bylo zjištěno, že žalovaný pro zprostředkovatele úvěru uvedl, že se jedná o nový úvěr u žalobce, jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti právnická osoba., adresa činí 14 500 Kč, výdaje 3 410 Kč a za bydlení zaplatí 2 000 Kč měsíčně. Je vyučen má vlastní bydlení a žije sám. Svým podpisem stvrdil, že poskytl úplné a pravdivě informace a je si vědom, že pokud neposkytl informace pravdivě, úplně nebo je na výzvu nevysvětlí či nedoplní, úvěr mu nebude poskytnut.
9 Z předsmluvního formuláře ze dne 5.10.2018 (čl. 29) bylo zjištěno, že žalovaný opět svým podpisem stvrdil, že se seznámil se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, se všemi možnými náklady a s následnými právními aspekty neplnění závazku.
10 Z oznámení o schválení úvěru (čl. 8), z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. 9102160417 ze dne 5.10.2018 (čl. 9 -11), jakož i ze souvisejících standardních informací pro daný úvěr soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit spolu s úroky ve výši efektivní úrokové sazbě 140,06 %. Celkovou částku 65 952 Kč se žalovaný zavázal zaplatit žalobci formou pravidelných 24 měsíčních splátek, po 2 748 Kč počínaje měsícem listopad 2018.
11 Žalovaný po shora provedeném dokazování doplnil, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, k pětiletému jméno FO a s paní jméno FO má tříleté dítě. Z účtu paní jméno FO posílal výživné na nezletilého jméno FO. Při vyplňování prohlášení o hodnocení klienta mu obchodník žalobce řekl, že by žalovaný se svými skutečnými majetkovými poměry na úvěr nedosáhl, a proto tyto údaje pozměnil např. v tom, že žalovaný žije sám a bydlí ve vlastním bydlení. Absenci údaje o srážkách ze mzdy, které mu byly prováděny, na výplatnici a ve zprávě od zaměstnavatele žalovaný vysvětlit nedovedl. Namítl, že si žalobce jeho otázku bydlení mohl ověřit nahlédnutím do katastru nemovitostí.
12 Ze zprávy společnosti právnická osoba., adresa bylo zjištěno, že žalovaný u společnosti pracoval od 21.2.2017 do 5.12.2018 a v měsících květnu až srpnu 2018 mu byly prováděny srážky ze mzdy ve výši 8 798 Kč, 2 762 Kč, 6 062 Kč a 8 550 Kč, což bylo uvedeno ve výplatnicích.
13 Z tabulky úrokové sazby databáze ARAD (čl. 65) soud zjistil aktuální výši úrokových sazeb poskytnutých bankami domácnostem v ČR v období od ledna 2017 do října 2020, které se pohybovaly od 10,24 % do 7,73%.
14 Ze zprávy právnická osoba., Praha 8 ze dne 28.8.2018 bylo zjištěno, že obvyklé úročení se v roce 2018 pohybovalo mezi 15-35%. právnická osoba. sdělila, že v lednu 2013 hotovostní neúčelový úvěr o objemu 35 000 Kč, na dobu splatnosti 48 měsíců poskytovali s průměrnou sazbou 18,9%.
15 Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16 Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).
17 Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povine vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
18 Soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která odpovídala i podmínkám zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobce coby úvěrující náležitě prověřil schopnost žalovaného coby úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, když nevycházel pouze z tvrzení žalovaného, uvedeného v hodnocení klienta z 5.10.2018, ale i z jeho výplatnic za měsíce červenec a srpen 2017 a červenec a srpen 2018 a ze zprávy od jeho zaměstnavatele, ze kterých nevyplývalo, že by žalovanému byly prováděny nějaké srážky ze mzdy, dále z jeho pracovní smlouvy, výpisu z bankovního účtu, na který mu měl být úvěr vyplacen a nakonec i z lustrace v insolvenčním rejstříku a databází SOLUS a NRKI. Žalobce neměl důvod si dále ověřovat, zda žalovaný má skutečně vlastní bydlení, když a priori nemohl předpokládat, že s ním žalovaný bude jednat nepoctivě. Žalovaný přiznal, že s jeho vědomím byly žalobci poskytnuty nepravdivé informace pro poskytnutí úvěru (což žalobce nemohl předpokládat), tedy jednal nepoctivě a v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 a 2 o. z., podle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Žalobce jakožto úvěrující svou smluvní povinnost splnil a žalovanému poskytl sjednanou částku 30 000 Kč a žalovaný žalobci vrátil 32 976 Kč. Soud se zabýval výší sjednaných úroků vzhledem k tomu, že žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč na dva roky za úrok 140,06% p. a. žalovaný měl z reálně poskytnuté částky 30 000 Kč vrátit 65 952 Kč, tedy částku navýšenou o 140,06 %, tedy částku více jak dvojnásobnou. Soud má za to, že tato úroková sazba byla oproti běžným sazbám poskytovaných bankami v daném období (viz. databáze ARAD) zcela nepřiměřená, a podle názoru soudu je takové ujednání o úrocích s ohledem na ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné, protože se příčí dobrým mravům. K této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Jedná se totiž o takovou výši úroků, která podstatně přesáhla úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, tedy výše úroků přesáhla obvyklou úrokovou míru podstatným způsobem. Proto soud žalobu v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení smluvních úroků, zamítl.
19 Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení 30 315 Kč, což je částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru ve výši 25 721,32 Kč (zbývající dlužná původní jistina úvěru ve výši 21 178,02 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 543,30 Kč), smluvní pokutě v celkové výši 2 994 Kč a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného s plněním ve výši 1 600 Kč, dále 4 861,08 Kč coby smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 25 721,32 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, počínaje dnem 25.2.2020 do zaplacení, když žalobce požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby a nakonec úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 21 178,02 Kč jdoucí ode dne 25.2.2020 do zaplacení, v minimální roční úrokové sazbě 90,85%, která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 79 142 Kč. Žalovaný žalobci uhradil 32 976 Kč, tedy poskytnutou částku přeplatil o 2 976 Kč. Žalobci, ale dle předmětné smlouvy o spotřebitelské úvěru náleží náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného s plněním ve výši 1 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 994 Kč, a žalovaný je tedy ještě povinen zaplatit žalobci 1 618 Kč (1 600 Kč + 2 994 Kč = 4 594 Kč – žalovaným zaplacených 2 976 Kč = 1 618 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobce coby věřitel dle §1970 o. z. právo a jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože soud shledal sjednané úroky neplatnými pro rozpor s dobrými mravy, byla i smluvní pokuta v kapitalizované výši 4 861,08 Kč z dlužné nové jistiny úvěru, která vychází ze smluvních úroků, zamítnuta.
20 Přestože žalovaný měl ve věci úspěch jen částečný, přiznal mu soud plnou náhradu nákladů řízení, protože měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části (§ 142 odst. 3 o.s.ř. ). Náklady řízení žalovaného v částce 23 118,26 Kč sestávají z odměny advokáta za právní zastoupení za pět úkonů právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (5x 2 540 Kč a 5x 300 Kč) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , náhrady cestovného advokáta osobním automobilem zn. Renault Megane z obec do Rychnova nad Kněžnou a zpět dne 3.5.2021 a 14.6.2021 za 3 306 Kč, náhrady za ztrátu času na cestě za 16 půlhodin po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 4 012,26 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí.