Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 156/2023-40
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hradilovou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 60 180 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 554,20 Kč a s úrokem z prodlení z částky 26 400 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 33 780 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 243,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 468,83 Kč a úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 26 400 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 3 554,20 Kč a s úrokem z prodlení z částky 26 400 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 33 780 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 243,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 8 468,83 Kč a úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 35 000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2023 se žalobce vůči žalované domáhá zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru za dohodnutých podmínek. Sjednané podmínky byly žalovanou stranou porušeny. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 35 000 Kč, dlužný poplatek ve výši 25 180 Kč, kapitalizované úroky a kapitalizované úroky z prodlení a úroky a úroky z prodlení.
2. Účastníci souhlasili s postupem podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě listinných důkazů obsažených ve spise.
3. Žalobce v prvé řadě ve věci prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČ IČO ze dne 1. 6. 2023.
4. Ze smlouvy číslo hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 9. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako dlužníkem spotřebitelem. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 35 000 Kč, který žalovaná v plném rozsahu vyčerpala. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v pravidelných týdenních splátkách spolu s úrokem ve výši 5 950 Kč, s poplatkem za zpracování ve výši 7 000 Kč a poplatkem za službu hotovostního inkasa 19 950 Kč a pojištěním 880 Kč v 80 týdenních splátkách po 860 Kč do data 7. 4. 2022. Ve smlouvě je dále uvedena sjednaná výše úroku z úvěru, a to ve výši 20,74 % ročně. Žalovaná uhradila na tuto smlouvu celkově částku 8 600 Kč.
5. K zjištění úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce vycházel z informací žalované při poskytnutí úvěru. Žalovaná při poskytnutí úvěru uvedla, že pobírá tzv. mateřskou ve výši 16 550 kč měsíčně. Za bydlení vydá 1 000 Kč, výdaje osobní odhaduje na 7 800 Kč. Žije v nájemním bytě s partnerem, má dvě děti.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ustanovení § 588 odst. 1 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
13. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že právní předchůdce žalobce byl podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.
14. Ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato právní norma zpracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Je tedy transpozicí směrnice 2008/48/ES. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinnosti s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě před tím, než bude smlouva uzavřena a zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy. Účelem je tedy ochrana spotřebitele před jeho nadměrným a neúnosným zadlužováním. Právní úprava ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, ani článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES, nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat, ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen splácet úvěr či nikoli. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti se vyjadřoval i Soudní dvůr Evropské unie se závěrem, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli. Poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou informace dostatečné. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, je nutné zohlednit i případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikovaná jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. I Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
15. S ohledem na shora provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobce, resp. právní předchůdce žalobce povinnost uloženou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnil, když řádně nezjistil pravidelné výdaje žalované. Spokojil se toliko s uvedenými příjmy žalované, nezjišťoval skutečné náklady bydlení a životní potřeby žalované, neověřil a nezjišťoval případné další výdaje na straně žalované, zejména pak s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaná měla jediný příjem v podobě sociální dávky při péči o nezletilé dítě, má v péči dvě děti a výše celkového zatížení uzavřené úvěrové smlouvy činila 68 780 Kč. Pokud by právní předchůdce žalobce přistupoval k uzavření smlouvy v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, musel by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný s výší požadovaného úvěru při neznalosti výdajové stránky, vyhodnotit požadavek žalovaného jako spotřebitele tak, že dle ustanovení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru není oprávněn v tomto konkrétním případě úvěr žalovanému poskytnout. Právní předchůdce žalobce porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušil její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které nadměrně zadlužují. Porušením této povinnosti uložené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru porušil zároveň veřejný pořádek, tedy ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností. Přesto právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru uzavřel. Právě na takovéto jednání cílí ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu ustanovení § 580 a § 588 občanského zákoníku ve spojení s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné.
16. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. V předmětné věci tedy bylo prokázáno, že smlouva o úvěru ze dne 23. 9. 2020 je absolutně neplatnou. Vzhledem k tomu, že na tuto smlouvu žalovaná v průběhu trvání smlouvy uhradila částku 8 600 Kč, soud dále vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci pouze částku 26 400 Kč, když z původní poskytnuté jistiny 35 000 Kč uhradila žalovaná částku 8 600 Kč, to vše ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve zbylém rozsahu vyjma úroku z prodlení z částky 8 600 Kč dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (kapitalizovaný úrok za období od 8. 4. 2022 do 1. 6. 2023 ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky činí 3 554,20 Kč a dále též v roční výši 11,75 % ročně ode dne 2. 6. 2023 do zaplacení), nárok žalobce pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není. Ve zbývajícím rozsahu proto byly nároky žalobce zamítnuty.
18. Z procesního hlediska má ve věci převažující úspěch žalovaná ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. (z celkově žalované částky 60 180 Kč bylo přiznáno plnění ve výši 26 400 Kč). Vzhledem k tomu, že žalované prokazatelně náklady řízení nevznikly, rozhodl soud dále tak, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu písemně ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí a exekuci.