Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 336/2023-22
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce: právnická osoba., se sídlem adresa, IČO: IČO, zastoupený tituly před jménem. jméno FO, tituly za jménem., advokátem, AK adresa, proti žalovanému: jméno FO, narozený datum, hlášen k pobytu na adrese adresa, o zaplacení částky 26.888,- Kč s příslušenstvím, takto:
takto:
I. Žalovaný jméno FO je povinen zaplatit žalobci částku 5.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 15.2.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 21.888,- Kč, pro úrok ve výši 1.357,82 Kč a 15% ročně z částky 9.918,59 Kč od 2.4.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.140,74 Kč a 15% ročně z částky 10.547,60 Kč od 2.4.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný , jméno FO, je povinen zaplatit žalobci částku 5.000,- Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 15.2.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 21.888,- Kč, pro úrok ve výši 1.357,82 Kč a 15% ročně z částky 9.918,59 Kč od 2.4.2023 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 1.140,74 Kč a 15% ročně z částky 10.547,60 Kč od 2.4.2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 26.888,- Kč se zákonnými úroky ve výši 1.140,74 Kč, úroky ve výši 1.357,82 Kč, s úroky ve výši 15% ročně z částky 10.547,6 Kč od 2.4.2023 do zaplacení a s úroky ve výši 15% ročně z částky 9.918,59 Kč od 2.4.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 30.6.2021 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000,-Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 1.444,- Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru a to: úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7.350,- Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394,- Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2.700,- Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27.888,- Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992,- Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 30.8.2022. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas. Poslední příslušnou splátku žalovaný uhradil dne 21.11.2021 ve výši 2.000,- Kč. Právnímu předchůdci žalobce následně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila jistinu ve výši 9.918,59 Kč, úrok ve výši 629,01 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4.714,45 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 894,10 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1.731,85 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.918,59 Kč dále úrokem ve výši 15% ročně a to od 31.8.2022. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalovaného (hradit splátky řádně a včas) vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.4.2023 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 28.4.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 9.918,59 Kč, úroku ve výši 629,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 4.714,45 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 894,10 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1.731,85 Kč, smluvní pokuty ve výši 9.000,- Kč, úroku vyčísleného od 31.8.2022 do 1.4.2023 ve výši 1.357,82 Kč, vyčísleného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.140,74 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku ve výši 15% z částky 9.918,59 Kč od 2.4.2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% z částky 10.547,60 od 2.4.2023 do zaplacení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
V podání ze dne 21.2.2024 žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného a byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 30.6.2021. Žalovaný uvedl, že je od 1.3.2019 zaměstnán u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou, výše měsíčního příjmu činí 27.393,- Kč a výše měsíčních výdajů činí 23.158,- Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v pronájmu a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného věřitel ověřil z předložené pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které věřiteli před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl a které si věřitel ověřil, s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná (právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, kdy v případě uvedení nepravdivých údajů by mohlo jít o trestný čin úvěrového podvodu dle ust. § 211 tr. zákoníku). Žalovaný po uzavření smlouvy uhradil celkem 10.000,- Kč.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.4.2023 společnost právnická osoba. převedla pohledávky specifikované v Příloze č.1 a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalobce dále do ložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v Příloze č. 1 a to pod číslem hodnota. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11.5.2023.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listině označené jako žádost o úvěr žalovaný (jméno FO) uvedl své osobní údaje (je ženatý, bydlí v nájmu, nemá žádné vyživované dítě do 26 let, vzdělání střední s maturitou, má osobní bankovní účet), sociální status zaměstnán od 1.3.2019, příjmy žadatele – mzda 27.393,- Kč, celkové měsíční výdaje 23.158,- Kč (bydlení, energie 9.000,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 7.000,- Kč, srážky ze mzdy na výživné 7.158,- Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z občanského průkazu, z pracovní smlouvy a výplatní pásky. Žádost o úvěr je dne 30.6.2021 podepsaná žalovaným a je uveden zástupce právního předchůdce žalobce.
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 30.6.2021 a předpisu splátek má soud za prokázané, že dne 30.6.2021 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 15.000,-Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.444,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 27.888,- Kč, které žalovaný splatí v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Strany se dohodly, že v případě porušení povinnosti dlužníka zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení z příslušné dlužné částky. Nezaplacením jakékoliv splátky řádně a včas se stává okamžitě splatnou dlužníkem dosud neuhrazená část celkové dlužné částky, nedohodnou-li se dlužník a věřitel písemně jinak.
Podle přehledu splátek byla zaplacena dne 1.7.2021 částka 2.000,- Kč, dne 18.8.2021 částka 2.000,- Kč, dne 20.9.2021 částka 2.000,- Kč, dne 14.10.2021 částka 2.000,- Kč, dne 21.11.2021 částka 2.000,- Kč.
Právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 11.5.2023, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.4.2023 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 31.7.2023 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 30.418,39 Kč nejpozději do 15.8.2023. Výzva byla odeslána dne 1.8.2023.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 30.6.2021 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 15.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 1.444,- Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350,- Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.394,- Kč a za hotovostní inkaso plateb v bydlišti poplatek ve výši 2.700,- Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 27.888,- Kč v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1.992,- Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem částku 10.000,- Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 11.5.2023 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka.
Žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, nemá žádné vyživované dítě do 26 let, vzdělání má střední s maturitou, má osobní bankovní účet, sociální status zaměstnán od 1.3.2019, příjmy žadatele – mzda 27.393,- Kč, celkové měsíční výdaje 23.158,- Kč (bydlení, energie 9.000,- Kč, doprava, jídlo, osobní náklady 7.000,- Kč, srážky ze mzdy na výživné 7.158,- Kč). Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného věřitel ověřil z předložené pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující jednak příjmy (pracovní smlouvy, výplatní pásky), ale také výdaje žalovaného, i když z žádosti o úvěr vyplývá, že pracovní smlouva a výplatní pásky předloženy být měly. Předchůdce žalobce neprověřil tvrzení žalovaného o jeho bydlení (zda je nájemní smlouva uzavřena na dobu určitou či neurčitou, jaká výše je vynakládána na nájemné a jaká na energie, případně další poplatky související s bydlením) a ani se nepozastavil nad rozporem v tvrzení žalovaného, že nemá žádné vyživované dítě do 26 let, a přitom mu bylo z výplatní pásky sráženo výživné ve výši 7.158,- Kč. Předchůdce žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úrokem a dalšími doplatky v celkové výši 27.888,- Kč splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by jejich relevantní způsob ověření byl soudu prokázán. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně, a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000,- Kč, kdy žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 15.000,- Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 10.000,- Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.000,- Kč (částka poskytnutá 15.000,- Kč – částka žalovaným zaplacená 10.000,- Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění, a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 13.2.2024. Nárok se stal splatným 14.2.2024 a žalovaný se dostal do prodlení od 15.2.2024. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 15.2.2024 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobce v řízení požadoval zaplacení částky 26.888,- Kč. Pro částku 5.000,- Kč byl žalobce v řízení úspěšný a pro částku 21.888,- Kč byl žalobce v řízení neúspěšný. Žalobce dosáhl úspěchu v řízení ve výši 18,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 81,5%. Poměr úspěchu tedy činí 63% ve prospěch žalovaného. Podle obsahu spisu žalovanému náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.