Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 189/2023-22
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Zdeňkem Klouzkem ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, AnonymizovánoAnonymizováno s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.DAnonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 31 274,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 19 274,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 493,26 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, zamítá.
III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 161,86 Kč zamítá.
IV. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 599,96 Kč zamítá.
V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 832,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 19 274,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 493,26 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 12. 7. 2023 do 16. 11. 2023, zamítá.III. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 161,86 Kč zamítá.IV. Žaloba se co do zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 599,96 Kč zamítá.V. Žaloba se co do zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 832,46 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení zamítá.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 31 274, 89 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný uzavřel dne 21. 4. 2022 se společností právnická osoba., IČ IČO, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal smluvní úrok, odměnu poskytnutí úvěru, odměnu za administrativní činnost a za hotovostní inkaso splátek. Celkově měl zaplatit částku 27 888 Kč. Vrátil však jen částku 3 000 Kč. Zbytek ani přes výzvu neuhradil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.
3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 4. 2022 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se ho zavázal uhradit společně se smluvním úrokem ve výši 761 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru za uzavření Smlouvy ve výši 7 350 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 077 Kč a odměnou za hotovostní inkaso ve výši 2 700 Kč. Celkem měl tedy zaplatit částku 27 888 Kč. Tuto částku měl hradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena do 21. 6. 2023. Dle smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 8. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, s účinností od 7. 8. 2023, došlo k postoupení pohledávek mimo jiné i za žalovaným. Žalovanému bylo zasláno oznámení o postoupení předmětných pohledávek ze dne 15. 8. 2023 a stejně tak mu byla zaslána i předžalobní výzva ze dne 1. 11. 2023, přičemž měl dlužnou částku zaplatit do 16. 11. 2023.
4. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením úvěrových smluv řádně úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v zákaznické kartě žalovaného. Soud poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že pokud žalobkyně řádně neprokáže, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a na základě jakých konkrétních informací a dokumentů posoudila nejenom příjmy, ale i výdaje žalovaného, mohou být předmětné spotřebitelské smlouvy posouzeny jako neplatné. Ze zákaznické karty vyplněné před podpisem Smlouvy vyplývá, že žalovaný byl v té době zaměstnán u společnosti právnická osoba., výše jeho měsíčních příjmů byla celkem 20 692 Kč, jeho měsíční výdaje činily 9 373 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaný má exekuce od roku 2014 a měl ji i v době uzavírání Smlouvy, což si právní předchůdkyně žalobkyně vůbec nezjistila a při posuzování úvěruschopnosti to nezohlednila.
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem.
6. Na předmětnou Smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť Smlouvu uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému částku 15 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2020 č. j. 22 Co 295/2019 -86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalovaného, dochází k absolutní neplatnosti uzavřené smluvy, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (právní předchůdkyně žalobkyně) je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověřuje. Zaměstnání sice v době uzavírání Smlouvy žalovaný měl, ale jeho příjem byl nízký. Úřední činností soudu bylo navíc zjištěno, že žalovaný měl již v době, kdy mu byly poskytovány předmětné finance, problémy se splácením svých závazků. V době uzavření Smlouvy na něj navíc byla nařízená exekuce, což právní předchůdkyně vůbec nezohlednila. Soud dále poukazuje i na nepřiměřená ujednání o dalších platbách spojených s poskytnutím předmětných úvěrů, neboť v případě předmětné Smlouvy došlo k navýšení jistiny o 85, 92 %. Soud považuje náklady úvěru za nepřiměřeně vysoké a v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že docházelo k hotovostnímu inkasu splátek, je třeba pohlížet na veškerá vedlejší ujednání tak, že plnily funkci úroků, které byly sjednány v rozporu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí např. Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy.
11. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Vrátil však jen 3 000 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 000 Kč od 17. 11. 2023 do zaplacení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení do dne 16. 11. 2023. Protože žalovaný svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. V ostatních nárocích soud žalobu v této části zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky.
12. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze, a to písemně do 15 dnů ode dne jeho doručení.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněný právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.