Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 340/2023-46
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 8. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 300,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2023 do 7. 7. 2023, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Co do částky 19 061,26 Kč se řízení zastavuje.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 8. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 300,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 18. 3. 2023 do 7. 7. 2023, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Co do částky 19 061,26 Kč se řízení zastavuje.
1. Žalobou podanou u soudu dne 25. 7. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že společnost právnická osoba., sídlem adresa, IČO IČO, uzavřela dne 20. 12. 2021 se žalovaným pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal je společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč a smluvním úrokem vrátit do 19. 1. 2022. Společnost právnická osoba. dne 24. 11. 2016 (dle obchodního rejstříku dne 12. 1. 2017) zanikla výmazem z obchodního rejstříku v důsledku fúze sloučením s Anonymizováno právnická osoba. (po změně obchodní firmy právnická osoba.), sídlem adresa, IČO IČO, která se stala její všeobecnou právní nástupkyní. Pohledávky založené smlouvou o úvěru společnosti právnická osoba., na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, kterou jako postupitelka uzavřela dne 7. 6. 2022 se žalobcem jako postupníkem, a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023, postoupila žalobci, který se tak stal jejich věřitelem. Žalobce má proto za žalovaným pohledávku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků (jistiny) ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 18. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 14 061,26 Kč (jedná se o součet neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru 10 921 Kč, smluvních úroků ve výši 2 259,66 Kč a nákladů na vymožení pohledávky 880,60 Kč) a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 300,55 Kč. Mimo to žalobce požadoval dál smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za prodlení žalovaného s úhradou úvěru, vypočtenou za období od 20. 1. 2022 do 15. 9. 2022. Žalovaný na tento dluh neuhradil ničeho, a to ani po výzvě právního zástupce žalobce ze dne 28. 6. 2023.
2. Na výzvu soudu k doplnění žaloby ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce reagoval podáním ze dne 25. 1. 2024, jímž vzal částečně žalobu zpět co do částky 19 061,26 Kč, představující kapitalizovaný úrok ve výši 14 061,26 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
5. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 20. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostně na jeho účet. Žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč a úrokem uhradit do 19. 1. 2022. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný nehradil úvěr řádně a dostal se tak do prodlení. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 3. 2023 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba., na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 30. 3. 2023.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
13. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 20. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit do 19. 1. 2022.
14. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného reagoval částečným zpětvzetím žaloby. Žalobce (jeho právní zástupce) se z jednání nařízeného na 27. 2. 2024 omluvil a soud ho tedy nemohl poučit dle ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. o povinnosti tvrdit a prokázat shora uvedenou skutečnost.
15. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smluvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
18. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
19. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 poslední věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
20. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím,
že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
21. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom
smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit
úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).
22. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
25. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 10 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 10 000 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci kromě této dlužné částky i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí od 8. 7. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku ohledně příslušenství pohledávky (po učiněném zpětvzetí žaloby) soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
26. Protože žalobce vzal ohledně částky 19 061,26 Kč žalobu zpět, soud postupem dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. v této části nároku řízení zastavil.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný (žaloba byla vzata zpět nikoliv pro chování žalovaného a v části příslušenství byla zamítnuta), ale žádné náklady mu nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
28. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.