Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 365/2023-27

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, titul sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená datum bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 93 251,79 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 79 302,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 188,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 006,02 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 251,79 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 4,40 % ročně z částky 93 251,79 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 786 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 79 302,87 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 188,53 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 006,02 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 93 251,79 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 4,40 % ročně z částky 93 251,79 Kč od 20. 12. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 786 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 93 251,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 6. 12. 2018 smlouvu o úvěru „název“ č. číslo, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 124 886 Kč. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 4,40 % ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby a případně poplatek za pojištění schopnosti splácet úvěr. Celkovou výší úvěru včetně příslušenství byla žalovaná povinna splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 546 Kč. Žalovaná nesplácela řádně a včas. V důsledku závažného porušení smluvních povinností právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný ke dni 9. 6. 2022. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalované. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalované půjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Žalovaná v době poskytnutí úvěru měla příjem ve výši 8 000 Kč a další příjem v domácnosti činil 12 000 Kč. Výdaje domácnosti byly ve výši 11 300 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 6. 2023 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná do podání žaloby celkem uhradila 45 583,13 Kč. Zbývající část dluhu, představovanou podanou žalobou, žalovaná neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

2. Žalovaná podala proti elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, ve kterém uvedla, že v době poskytnutí úvěru pobírala rodičovská příspěvek a příspěvek na dítě a že právní předchůdce žalobkyně zcela neověřoval její reálné možnosti splácet poskytnutý úvěr.

3. Z jednání konaného 7. 3. 2024 se žalovaná řádně a včas omluvila, přičemž nežádala odročení jednání. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, setrval na podané žalobě v celém rozsahu.

4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 6. 12. 2018,u označenou jako akceptace návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „název“ ze dne 6. 12. 2016, obchodními podmínkami, sazebníkem, produktovými obchodními podmínkami, oznámením o okamžité splatnosti úvěru ze dne 9. 6. 2022, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2023 včetně přílohy č. 1 (seznam pohledávek), výpisem žalobkyně z obchodního rejstříku, výpisem z úvěrového účtu, výpisem z účtu, odeslanými údaji, informacemi o spotřebitelském úvěru, doplněním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – název, oznámením o postoupení pohledávky žalované vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 6. 12. 2018 smlouvu o úvěru nazvanou jako „název“ č. číslo, podle které právnická osoba poskytl žalované bezhotovostní úvěr ve výši 124 886 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4,40 % ročně. Žalovaná byla povinna dle smlouvy splácet poskytnutý úvěr v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 546 Kč. Žalovaná splátky úvěru nehradila řádně a včas proto původní věřitel využil svého oprávnění ze smlouvy, a proto úvěr ke dni 9. 6. 2022 zesplatnil. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána dotazem na její příjmy a výdaje. Z prohlášení žalované (doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru) bylo zjištěno, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené s čistým měsíčním příjmem ve výši 8 400 Kč, další příjmy domácnosti ve výši 12 000 Kč, přičemž pravidelné měsíční výdaje domácnosti činily 11 300 Kč (4 500 Kč na bydlení a 6 800 Kč domácnost). V době poskytnutí úvěru byla žalovaná vdaná, žila v nájmu a jejich domácnost se skládala ze dvou členů. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.6. 2023 s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná do podání žaloby celkem uhradila 45 583,13 Kč. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 6. 10. 2023 a odeslána 9. 10. 2023.

5. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 124 886 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

9. V daném konkrétním případě pak žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce vycházel z částečně podložených informací od žalované, kdy vycházel z tvrzení a údajů poskytnutých žalovanou a dále z registru SOLUS a dotazů u NRKI a BRKI. Z těchto údajů žalobkyně zjistila, že žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené s podporou ve výši 8 000 Kč měsíčně a dalším tvrzeným a blíže nespecifikovaným a stejně tak neověřeným příjmem domácnosti ve výši 12 000 Kč. U výdajů žalovaná uvedla částku 11 300 Kč se stávající z 4 500 Kč na bydlení a 6 800 Kč domácnost. Již z tohoto pohledu je zřejmé že právní předchůdce žalobkyně nikterak blíže neověřoval žalovanou poskytnuté údaje, které byly neúplné a nedoložené. Samotná pochybnost vyvstává nejen na příjmové straně žalované (neschopnost splácet poskytnutý úvěr), ale také na straně výdajové, když žalovaná uvedla že bydlí v nájmu a platí pouze částku ve výši 4 500 Kč která je v rozporu s běžným (průměrným) nájemným v té době. Při porovnání pravidelných měsíčních příjmů žalované, s odhlédnutím od neověřených ostatních příjmů, s měsíčními výdaji je nutno konstatovat, že žalovaná není schopna jakýkoliv úvěr splácet. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 6. 12. 2018 neplatná. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18.

10. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 6. 12. 2018 žalované peněžní prostředky ve výši 124 886 Kč. Žalovaná dosud uhradil toliko 45 583,13 Kč. Vzhledem k této skutečnosti soud vyhověl podané žalobě co do částky 79 302,87 Kč a ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, když nároky žalobkyně vycházejí z úvěrové smlouvy, která je neplatná.

11. Žalobou požadované příslušenstvím představované smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. -160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení jistiny ve výši 79 302,87 Kč, což představuje 64 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka jistiny včetně příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí po kapitalizaci příslušenství celkem 44 455,67 Kč (30 506,75 Kč jistina a příslušenství ve výši 6 188,53 Kč, 6 006,02 Kč, 13 323,12 Kč a 4 989,08 Kč), což představuje 36 % z celkového předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 28 %.

14. S ohledem na výše uvedené soud přiznal procesně úspěšnější žalobkyni náhradu nákladů řízení, kdy sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle ve spojení s částku 4 860 Kč (za pět úkonů právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně, tj. za přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, vyjádření k odporu a účast u jednání dne 7. 3. 2024). Za těchto pět úkonů jí náleží odměna ve výši 24 300 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč dle , 4 (5 x 300 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 25 800 Kč) ve výši 5 418 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 731 by činily 34 949 Kč při plném procesním úspěchu. Jelikož měla žalobkyně úspěch ve výši toliko 28 %, náleží jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 9 786 Kč.

15. Za úkon právní služby ze dne 12. 1. 2024 (doplnění žaloby) a ze dne 12. 1. 2024 (vyjádření k ) soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. , soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě a dále když se žalobkyně vyjádřila toliko k procesnímu stanovisku soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.