Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 101/2023-24
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Vlčkovou ve věci
žalobkyně: jméno zainteresované osoby, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 12 916,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 008 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 008 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 956,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 964,55 Kč od 4. 2 2023 do 2. 6. 2023 a z částky 3 956,55 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, jako i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 733,51 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a částku 1 951,69 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 008 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 008 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 956,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 964,55 Kč od 4. 2 2023 do 2. 6. 2023 a z částky 3 956,55 Kč od 3. 6. 2023 do zaplacení, jako i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 802,06 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 9 733,51 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a částku 1 951,69 Kč, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 964,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 964,55 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 802,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 733,51 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a částky 1 951,69 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 21. 5. 2021 s jejím právním předchůdcem - společností právnická osoba. smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 15 000 Kč a naopak se zavázal splatit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v celkové výši 12 888 Kč do 21. 7. 2022 ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla poskytovatelem posuzována na základě skutečností, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, jako jsou jeho finanční situace, údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výše měsíčních příjmů a výdajů. Žalovaný zaplatil na svůj dluh 7 992 Kč, což odpovídá čtyřem uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou částky 19 896 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 10 964,55 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 8 931,45 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 21.07.2022. Ode dne 22.07.2022 je tedy žalovaný v prodlení s úhradou shora uvedené částky. Tato pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 1. 2. 2023. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 24. 7. 2023, č. j. 40 C 101/2023-10, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a o.s.ř., souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučen, že nevyjádří-li se do 7 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 17. 8. 2023 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Listinami označenými jako Žádost o úvěr ze dne 21. 5. 2021, Smlouva o úvěru č. číslo ze dne 21. 5. 2021 a Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba. jako právní předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 21. 5. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli celkem částku 27 888 Kč, z toho 15 000 Kč jako samotný úvěr a 12 888 Kč jako náklady spotřebitelského úvěru, jenž byly představovány součtem kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, poplatku za poskytnutí úvěru, poplatku za vyhodnocení úvěrového rizika a inkasního poplatku, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 992 Kč. Strany si přímo ve smlouvě dále sjednaly, že pokud žalovaný poruší svoji povinnost platit měsíční splátky řádně a včas, je povinen zaplatit bance smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, přičemž smluvní pokuta je splatná dne následujícího po dni takového prodlení. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) předmětného úvěru činila 272,44 %. Z žádosti o úvěr ze dne 21. 5. 2021 pak vyplývá, že žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy uvedl ohledně svých osobních a majetkových poměrů, že je starobní důchodce a jeho jediným příjmem je starobní důchod ve výši 18 452 Kč měsíčně. Je rozvedený, bydlí v nájmu, nežije ve společné domácnosti s jinou osobou a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že jeho celkové měsíční náklady činí 8 188 Kč (z toho na bydlení a energie vynakládá 3 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 860 Kč a na splátky jiných půjček 1 328 Kč). Žalovaný měl spolu s žádostí o úvěr věřiteli předložit tři výpisy ze svého bankovního účtu, výměr a blíže nespecifikované ústřižky (tyto listiny nebyly soudu předloženy). Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil celkem podle žalobních tvrzení 7 992 Kč, když tato částka nebyla v řízení nijak rozporována.
5. Listinou označenou jako Rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, listinou označenou jako Dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023, je v řízení prokázáno, že společnost právnická osoba. postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 3. 2. 2023 vyplývá, že žalobkyně uhradila společnosti právnická osoba. cenu za postoupení pohledávek.
6. Předžalobní upomínkou ze dne 24. 5. 2023 a podacím archem ze dne 29. 5. 2023 bylo dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do dne 2. 6. 2023 s tím, že jde o dluh ze smlouvy č. číslo uzavřené mezi žalovanou a právnická osoba. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou.
7. Dle tohoto skutkového stavu učinil soud závěr, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta peněžitá částka ve výši 15 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Na tuto smlouvu se proto uplatní i právní úprava zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
15. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Z předložené žádosti o úvěr sice vyplývá, že žalovaný měl právní předchůdkyni žalobkyně poskytnout tři výpisy z účtu a další listiny k prokázání své úvěruschopnosti, ovšem žalobkyně žádnou z těchto listin soudu nepředložila, a tedy neprokázala že před uzavřením úvěrové smlouvy došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak vyžaduje ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. Nezbývá proto než konstatovat, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, což má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
16. Kromě toho soud shledává i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy – a to její zjevný rozpor s dobrými mravy, spočívající v nepřiměřené výši nákladů, souvisejících s úvěrem, k jejichž úhradě byl žalovaný smluvně zavázán. Formálně sjednaná úroková sazba ve výši 15 % p.a. se sice nejeví jako nepřiměřeně vysoká, ovšem to už neplatí pro další náklady související s úvěrem, kdy žalovaný byl kromě smluvního úroku povinen zaplatit také „úplatu za poskytnutí úvěru“ ve výši 7 350 Kč (tj. téměř 50% jistiny úvěru), náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. To ostatně reflektuje i roční procentní sazba nákladů (RPSN) na předmětný úvěr, která v tomto případě činila 272,44 %. Ze statistických údajů ČNB přitom vyplývá, že v květnu 2021 činila průměrná úroková sazba u bankovních úvěrů na spotřebu domácností 7,36 % p.a. a průměrná sazba RPSN u bankovních spotřebitelských úvěrů činila 7,66 %. Jak vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, „v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky.“ V případě posuzované smlouvy soud dospěl k závěru, že výše úvěrových nákladů mnohonásobně přesahuje obvyklou míru nákladů spotřebitelských úvěrů, stanovenou zejména s přihlédnutím k úrokovým sazbám uplatňovaným v rozhodném období bankami při poskytování úvěrů nebo půjček a je natolik vysoká, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Takový rozpor zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 580 o. z.
17. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru si účastníci musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., podle kterého se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, přičemž žalovaný jí vrátil částku 7 992 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 7 008 Kč se tedy žalovaný na úkor žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil, a proto je povinen jí takto získané bezdůvodné obohacení vydat. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro absolutní neplatnost smlouvy nebyl žalovaný závazky ze smlouvy vázán. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k vrácení poskytnuté částky předžalobní výzvou, která mu byla odeslána dne 29. 5. 2023 prostřednictvím České pošty, a kterou žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do 2. 6. 2023. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne 2. 3. 2023 a k jeho doručení došlo nejpozději třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019109), tj. dne 1. 6. 2023. Pokud žalovaný svůj dluh ve stanoveném termínu neuhradil, od následujícího dne se dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. je tedy žalovaný povinný zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z částky 7 008 Kč ve výši 15 % ročně od 3. 6. 2023 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení odpovídá nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
18. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, přičemž tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.
19. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 7 008 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 12 916,24 s příslušenstvím, přičemž ve zbytku byla její žaloba zamítnuta, tj. mimo jiné i pro kapitalizovaný úrok ve výši 9 733,51 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 802,06 Kč. Soud přitom v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, přihlédl při posuzování úspěchu a neúspěchu v řízení právě k tomuto příslušenství, přitom i bez další kapitalizace požadovaných úroků ke dni rozhodování soudu je zřejmé, že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
20. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 12 916,24 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 1 000 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.