Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 18/2021-132

Potvrdené rozhodnutím 29 Cdo 958/2022
„29 Cdo 958/2022-368 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně H. L., zastoupené Mgr. Bc. Rudolfem Vinšem, advokátem, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, proti žalované H. O., zastoupené JUDr. Romanem Poláškem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 2022/12, PSČ 120 00, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 17 C 18/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021, č. j. 61 Co 186/2021-219, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 61 Co 186/2021-262, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 2021, č. j. 61 Co 186/2021-219, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2021, č. j. 61 Co 186/2021-262, se mění takto: 1/ Rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. července 2021, č. j. 17 C 18/2021-132, se potvrzuje.2/ Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 18 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalované."

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

proti

žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]

pro určení vlastnictví k nemovitým věcem

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované určení vlastnického práva k pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku p.p. [číslo] pozemku p.p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], části [územní celek], obci [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované, k rukám zástupce žalované, náhradu nákladů řízení v částce 26.875,99 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované určení vlastnického práva k pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], k pozemku p.p. [číslo] pozemku p.p. [číslo] vše v [katastrální uzemí], části [územní celek], obci [obec], se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované, k rukám zástupce žalované, náhradu nákladů řízení v částce 26.875,99 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala určení vlastnického práva k nemovitým věcem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Namítala, že byla podrobena insolvenčnímu řízení, ve kterém byly v rozporu s z. č. (dále jen„ IZ“) insolvenčním správcem prodány nemovité věci ve vlastnictví žalobkyně před právní mocí usnesení o zjištění úpadku žalované (výjimky z uvedeného zákazu nebyly dány). Žalobkyně se v incidenčním řízení u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, kterou byl realizován prodej nemovitých věcí žalobkyně mimo dražbu. Žaloba byla sice neúspěšná s odkazem na právní moc usnesení o úpadku, která byla (nesprávně) oznámena v insolvenčním rejstříku. V řízení o žalobě na obnovu řízení (po zrušení právní moci na usnesení o úpadku a po zrušení rozhodnutí o úpadku) byla žalobkyně neúspěšná (řízení o žalobě bylo zastaveno pro ukončení insolvenčního řízení), podala však ve věci dovolání. Pokud se žalovaná dovolává dobré víry nabyvatele nemovitých věcí, taková námitka jí nepřísluší. Ochrana dobré víry je poskytována nabyvateli nemovité věci od nevlastníka, nikoli v případě neplatného nabývacího titulu (v tomto případě kupní smlouvy). Pokud by snad i nabyvateli nemovité věci podle neplatné smlouvy byla poskytována ochrana, stal by se institut vydržení, příslušející ostatním dobrověrným nabyvatelům nemovitých věcí, nadbytečným.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Namítala, že nemovité věci nabyla v rámci insolvenčního řízení, které se týkalo žalované, od insolvenčního správce, který byl uveden v insolvenčním rejstříku jako osoba oprávněná k realizaci prodeje nemovitých věcí žalobkyně (mimo dražbu). S ohledem na souhlas zajištěných věřitelů (v rámci insolvenčního řízení) s prodejem nemovitých věcí mimo dražbu nemohla žalovaná předpokládat, že právní moc na usnesení o úpadku žalobkyně je vyznačena chybně; ke zrušení právní moci na usnesení o úpadku došlo s velkým časovým odstupem od realizace prodeje nemovitých věcí. Žalovaná se dovolávala rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 6. 2019, sp. zn. , ze kterého je zřejmé, že dobrá víra dobrověrného nabyvatele ve vztahu k předmětu nabytí se posuzuje k okamžiku nabytí vlastnického práva.

3. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně byla do 29. 7. 2015 zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitých věcí: pozemku st.p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. č. st. 23, jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku p. [číslo] p. [číslo] v k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek]; vlastnické právo žalobkyně minimálně do uvedené data zpochybňováno není a je potvrzováno i výpisem z katastru nemovitostí (č.l. 5).

4. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně byla od 31. 5. 2013, kdy byl u Krajského soudu v Plzni podán insolvenční návrh, podrobena insolvenčnímu řízení; usnesením uvedeného soudu z 28. 8. 2013, č.j. -15 byl zjištěn úpadek žalobkyně, na její majetek byl prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena AP insolvence, v. o. s. (jak je též zřejmé z kopie usnesení na č.l. 9); do 6. 5. 2020 byl v insolvenčním rejstříku uveden u uvedeného usnesení údaj o právní moci (k 11. 10. 2014), ke zrušení právní moci došlo až na základě usnesení Krajského soudu v Plzni z 2. 4. 2020, č.j. -105 s tím, že odvolání žalobkyně proti usnesení o zjištění úpadku bylo následně po zrušení právní moci na uvedeném usnesení předloženo Vrchnímu soudu v Praze (to je zřejmé též ze záznamu o zrušení právní moci na usnesení o zjištění úpadku z č.l. 11)

5. Mezi účastníky je nesporné, že usnesení o zjištění úpadku žalobkyně ad 4. odůvodnění bylo usnesením Vrchního soudu v Praze z 10. 6. 2020, č.j. -42 zrušeno (č.l. 14).

6. Mezi účastníky je nesporné, že kupní smlouvou z 28. 7. 2015 měl insolvenční správce v insolvenčním řízení, které se týkalo žalobkyně, v úmyslu převést vlastnické právo k nemovitým věcem žalobkyně (ad 3. odůvodnění) na žalovanou a z katastru nemovitostí jsou zřejmé právní účinky vkladu práva podle této smlouvy k 29. 7. 2015; žalovaná je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník uvedených nemovitých věcí (na základě uvedené kupní smlouvy); kupní smlouva z 27. a 28. 7. 2015 (č.l. 6) uvedené skutečnosti potvrzovala. Uzavření kupní smlouvy předcházel souhlas zajištěných věřitelů se zpeněžením předmětných nemovitých věcí ad 3. odůvodnění mimo dražbu (uvedený postup vycházel z ujištění insolvenčního soudu insolvenčnímu správci přípisem z 23. 7. 2015 z č.l. 82, že usnesení o prohlášení konkursu nabylo právní moci a podání žalobkyně /dlužnice/ z 1. 6. 2015 na této skutečnosti nic nemění). Žalobkyně k tomu namítala, že pokud jde o zajištěné věřitele, ti ve skutečnosti, s ohledem na nedostatek přezkumného jednání (žalobkyně o něm nevěděla a neměla možnost využít jakékoli námitky proti přihlášeným pohledávkám) zajištěnými věřiteli nebyli. Soudy i v tomto případě porušily práva žalobkyně v insolvenčním řízení a k jejím námitkám, které se týkaly nedostatku jejího předvolání k jednání a vyloučení možnosti námitek proti přihlášeným pohledávkám, nepřihlížely. Pokyn k prodeji byl dán osobami, které byly považovány v insolvenčním řízení za zajištěné věřitele.

7. Insolvenční řízení ad. 4. odůvodnění (týkající se žalobkyně) bylo pravomocně ukončeno usnesením Krajského soudu v Plzni z 4. 11. 2020, č.j. -75 o zastavení řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (rozhodnutí bylo soudem II. stupně potvrzeno).

8. Řízení vedené Krajským soudem v Plzni po sp. zn. o žalobě pro zmatečnost (podané žalobkyní, jak je zřejmé též z č.l. 17, kde je založena kopie uvedené žaloby) bylo pravomocně skončeno zastavením řízení podle usnesení Vrchního soudu v Praze z 22. 2. 2021, č.j. -293 (z důvodu, že podle nejsou důvody pro pokračování v řízení o žalobě na neplatnost kupní smlouvy po skončení insolvenčního řízení). Uvedené rozhodnutí bylo napadeno dovoláním (žalobkyně).

9. Ještě před vyhlášením rozhodnutí ve věci bylo usnesením Nejvyššího soudu z 19. 7. 2021, č.j. -321, č.l. 127A rozhodnuto o odkladu právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze z 22. 2. 2021, č.j. -293 o zastavení řízení o žalobě na obnovu řízení ve věci řízení o neplatnosti předmětné kupní smlouvy (projednávané Krajským soudu v Plzni sp. zn. ).

10. Podle názoru soudce bylo též právně významné, že žalovaná měla v souvislosti s nabytím uvedených nemovitých věcí informace, že insolvenční správce je oprávněn kupní smlouvou z 27. a 28. 7. 2015 nemovité věci (za žalobkyni) převést na žalovanou, protože v insolvenčním rejstříku byly zveřejněny informace, které se týkaly oprávnění insolvenčního správce vystupovat za žalobkyni.

11. Soud neprovedl některé důkazy, které označila žalovaná: informací o řízení V -366/2021 (č.l. 62), usnesením Vrchního soudu v Praze z 10. 2. 2021, č.j. -83 o odmítnutí odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení insolvenčního řízení (pro zpětvzetí návrhu) z č.l. 79, usnesením insolvenčního soudu z 20. 5. 2015, č.j. KSPL 15510/2013-B-22 o nařízení prohlídky předmětných nemovitostí (č.l. 81), soupisem předmětných nemovitostí do majetkové podstaty (č.l. 83), znaleckým posudkem na předmětné nemovité věci (č.l. 84), návrh na vydání výtěžku z 29. 7. 2017 (č.l. 90), žádost o pokyn ke zpeněžení a souhlasy s ním (č.l. 91 p.v., - č.l. 103 p.v.), listin k pojištění (č.l. 104 – 105 p.v.), listin z nákladům v souvislosti s realizací zpeněžení (č.l. 106 – 107 p.v.), usnesením Vrchního soudu v Praze z 22. 5. 2018, č.j. -102 o potvrzení usnesení Krajského soudu v Plzni o souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení (č.l. 108), protože důkazy se týkaly skutečností, které nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné (a dílem se týkaly též skutečností, které byly mezi účastníky nesporné).

12. Skutečnosti mezi účastníky nesporné soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci samé.

13. Soud posoudil věc po právní stránce takto: Podle zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku, který do ní náleží, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpeněžení se k tomuto účelu považuje i využití bankovních kont dlužníka a jeho peněžní hotovosti. Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dlužníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen. Podle ke zpeněžení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlášení konkursu, nejdříve však po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku.

14. Podle majetkovou podstatu lze zpeněžit prodejem majetku mimo dražbu. Podle o způsobu zpeněžení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.

15. Podle prodej mimo dražbu může insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu může insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrožených zkázou nebo znehodnocením, jakož i věcí běžně zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku. Podle platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout jen žalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do 3 měsíců ode dne zveřejnění smlouvy v insolvenčním rejstříku. Platnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo dražbu, lze napadnout žalobou podanou u insolvenčního soudu i po uplynutí lhůty podle věty první, nebyl-li nabyvatel v dobré víře (věta druhá byla doplněna s účinností od 1. 7. 2017).

16. Podle Jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. právnická osoba může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

17. Podle z. č. (dále jen „o. z.“) není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

18. Podle , písm. d) z. č. k osobě se zapisuje poznámka o vyrozumění insolvenčního soudu o vydání rozhodnutí o úpadku a o rozhodnutí o prohlášení konkursu.

19. Podle neplatnost kupní smlouvy může být vyslovena pouze v incidenčním řízení. Pokud takové řízení bylo pravomocně skončeno (řízení o žalobě na obnovu řízení bylo pravomocně zastaveno), pak podle soudní judikatury – usnesení Nejvyššího soudu z 13. 8. 2018, sp. zn. nalézací soud uvedenou otázku řešit v tomto řízení (mimo rámec incidenčního řízení), ani jako předběžnou. Lze souhlasit se žalobkyní, že na posuzovanou situaci uvedené rozhodnutí (uvedený závěr) nedopadá. Už i proto, že ochranný účel normy ( ) směřuje jinam (vizte níže). Žalobkyně je v situaci, kdy se jí nedostalo ochrany v řízení dle , ač je zřejmé, že úpadek byl formou konkurzu řešen neoprávněně (rozhodnutí o úpadku nikdy nenabylo právní moci). Žalobkyně pak musí mít možnost, aby své námitky (odmítnuté v incidenčním řízení nejprve s ohledem na nesprávnou představu o právní moci usnesení o úpadku a o prohlášení konkurzu a následně v řízení o žalobě na obnovu řízení z procesních důvodů, v důsledku zastavení insolvenčního řízení pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) mohla uplatnit. Jen těžko lze připustit, že by pro případ zastavení insolvenčního řízení (pro zpětvzetí insolvenčního návrhu) byla žalobkyně vyloučena z možnosti žádat přezkum smlouvy, kterou pozbyla vlastnické právo, a posouzení jejích důsledků. Pokud tuto možnost nedává, aniž by z vyplývalo, že na takovou možnost pomýšlel a ochranu z nějakého důvodu vyloučil, je třeba možnost posouzení důsledků smlouvy, která byla uzavřena insolvenčním správcem, připustit i mimo rámec incidenčního sporu.

20. Podstata sporu je v tom, zda důsledky postupu insolvenčního správce podle , , odst. 2, , po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku a o prohlášení konkursu na majetek žalobkyně a po vyznačení právní moci tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku zaslouží ochrany (ve smyslu ochrany dobrověrného nabyvatele dle čl. 1 Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě, který byl publikován pod č. 209/1992 Sb.), nebo zda má přednost ochrana vlastnického práva žalobkyně jako osoby, která byla v rozporu se zákonem postižena důsledky insolvenčního řízení (byl jí prodán majetek) ve smyslu d (č. ) a Dodatkového protokolu k Evropské úmluvě. Je zřejmé, že zachování obou práv není možné, protože se tato práva vzájemně vylučují. Lze souhlasit se žalobkyní, že soudní judikatura, která se týká dobré víry, se soustřeďuje na nabytí nemovité věci od nevlastníka (rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 6. 2019, sp. zn. , který se týkal úpravy účinné od 1. 1. 2014, a dále rozhodnutí, která se týkala úpravy účinné do 31. 12. 2013: rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 3. 2016, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 11. 5. 2011, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 17. 4. 2014, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 27. 8. 2015, sp. zn. , který má ostatně obecněji formulovanou právní větu ohledně jakéhokoli nabytí vlastnického práva v dobré víře) a na důsledky zrušení vztahu z nabývacího titulu po realizaci vkladu vlastnického práva k nemovité věci (nejčastěji v důsledku odstoupení) jako jsou rozsudek Nejvyššího soudu z 14. 6. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 1. 2008, sp. zn. , nález Ústavního soudu z 16. 10. 2007, sp. zn. (uvedená rozhodnutí se týkají právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, ale jsou s ohledem na obecnost svých závěrů použitelné i na novou právní úpravu); rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na www.concourt.cz. Dlužno dodat, že z uvedených rozhodnutí bylo možné dovozovat obecnou platnost právního principu ochrany dobré víry.

21. Naproti tomu důsledky neplatnosti nabývacího titulu a důsledky zdánlivého nabývacího titulu byly zpravidla řešeny v rámci institutu vydržení (za všechny např. již překonané usnesení Nejvyššího soudu z 1. 6. 2011, sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu z 1. 6. 2011, sp. zn. ). Ochrana dobré víry dobrověrného nabyvatele nemovitých věcí a vydržení však stojí vedle sebe s tím, že jejich smysl i dopad do právních vztahů jsou odlišné, vizte nález Ústavního soudu z 17. 4. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 4. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 6. 2016, sp. zn. .

22. Jsou zde mimořádné okolnosti případu, které důsledky logického závěru o neplatnosti smlouvy kupní jako nabývacího titulu (pro porušení , ) pro žalovanou eliminují. V obecné rovině je na straně dobrověrného nabyvatele významný zájem na zachování a nesnížení důvěry jednotlivců v akty veřejné moci (nález Ústavního soudu z 17. 4. 2014, sp. zn. , použitelný i v právních poměrech po 1. 1. 2014), a to zejména v souvislosti s úkony v insolvenčním řízení. V poslední době došlo k explikaci zásady, že i v konkurzním řízení dle z. č. má své místo dobrá víra nabyvatele věcí z podstaty, pokud v souvislosti s jejich nabytím došlo k porušení zákona (např. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. 4. 2019, sp. zn. a nepřímo též usnesení Nejvyššího soud z 25. 3. 2019, sp. zn. ) právě s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 3. 2016, sp. zn. . Obecnost zásady ochrany dobré víry, jak se podává z výše uvedených rozhodnutí, vede k závěru o použitelnosti uvedených závěrů o dobré víře i pro insolvenční řízení dle . Ostatně postavení dlužníka v insolvenčním řízení je v souhrnu silnější (spojené s více právy a zárukami), než je postavení nabyvatele věcí z podstaty. Ochrana dobré víry přichází v úvahu zejména tehdy, jsou-li přítomny mimořádné okolnosti případu, které se jeví být závažnější, než ochrana zájmu chráněného zákazovou normou. Nejvyšší soud ve svém rozsudku z 27. 8. 2019, sp. zn. připomněl, že zájem na restituci majetku (vyjádřený blokačním paragrafem z. č. ) může s ohledem na konkrétní okolnosti případu ustoupit zájmu na ochranu dobré víry nabyvatele nemovitých věcí. Rovněž v posuzovaném případu vznikly mimořádné (individuální) okolnosti, které žalovanou vedly k důvěře v (konkrétní) výsledky insolvenčního (konkursního) řízení. Z insolvenčního rejstříku (stejně jako z katastru nemovitostí) nevyplývaly žádné pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního správce (s vědomím soudu a s vědomím zajištěných věřitelů). Není důvod pro to, aby dobrá víra žalované ve správnost postupu státu (a jím pověřených osob), a to navíc za situace, kdy alternativní způsoby řešení zpeněžení majetku (soudní dražba, popř. dokonce veřejná dobrovolná dražba) vedou k ochraně dobré víry nabyvatele (byť tam zpravidla půjde o nabývání věci od nevlastníka), doznala v posuzované věci újmy.

23. Pro potřebu ochrany dobré víry žalované svědčí i ustanovení § 984 odst. 1 o. z. (a to potvrzuje v poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 i judikatura: rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 5. 2012, sp. n. ), protože v katastru nemovitostí se zapisují poznámky o insolvenčním řízení a o konkursu na majetek dlužníka (v tomto případě šlo o žalobkyni) dle z. č. Ochrana dobré víry v údaje v katastru (ze kterých bylo možné dovodit správnost zastoupení žalobkyně insolvenčním správcem) svědčí závěru pro uznání vlastnického práva žalované před ochranou porušených práv žalobkyně. Pokud žalovaná nemohla mít k datu podání návrhu na vklad vlastnického práva pochybnosti o existenci pravomocného rozhodnutí o úpadku žalované (a o způsobu řešení insolvence konkursem) a o tom, že za žalobkyni vystupuje insolvenční správce v souladu s pokyny soudu a věřitelů, je na místě poskytnout jejímu vlastnickému právu ochranu, byť se dodatečně ukázalo, že právní moc byla na rozhodnutí o úpadku a o konkursu vyznačena nesprávně. Pokud je soudy poskytována ochrana i při nabytí od nevlastníka (byť za určitých podmínek), měla by být poskytnuta ochrana i při nabytí od vlastníka věci, který byl zastupován osobou určenou státní mocí v souvislosti s insolvenčním řízením.

24. Lze přisvědčit žalobkyni, že žaloba na neplatnost kupní smlouvy, která byla uzavřena insolvenčním správcem v rámci zpeněžení majetku dlužníka v souladu s , musí mít věcnou náplň (ochranný účel normy musí dojít naplnění). Uvedený incidenční spor míří na ochranu dlužníka v případě excesu insolvenčního správce, nebo skutečností známých v době zveřejnění kupní smlouvy (které mají vliv na platnost smlouvy). Důvodem pro určení neplatnosti zpravidla nebude (a nebylo to zřejmě úmyslem zákonodárce) to, že na rozhodnutí o úpadku a o konkursu byla chybně vyznačena právní moc (jen těžko lze dospět k závěru, že ustanovení má řešit důsledky nesprávného úředního postupu v podobě vyznačení právní moci na rozhodnutí). Je pravda, že podle citovaného ustanovení není při včas podané žalobě dobrá víra nabyvatele podstatná. Není však účelem uvedeného ustanovení, aby došlo k určení neplatnosti smlouvy a vyloučení důsledků (ne) platnosti uvedené smlouvy s velkým časovým odstupem (po skončení řízení o této žalobě v důsledku nesprávného závěru o právní moci usnesení o úpadku a o konkursu), aniž by to bylo důsledkem dlouhého aktivního soudního řízení o incidenční žalobě. Podstatné ale je, že i v případě vyslovení neplatnosti kupní smlouvy by musela být z výše uvedených důvodů stanovena priorita ochrany dobré víry žalobkyně jako nabyvatelky nemovitých věcí (v rámci insolvenčního řízení).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26.875,99 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle , a ., , d), g), odst. 2 písm. c) , advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v a. t. (převzetí zastoupení, písemné podání ve věci, účast na dvou jednáních soudu, jedno z nich trvalo po dobu delší dvou hodin) a z částky 1.550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v a. t. (odvolání proti nařízení předběžného opatření) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3.361,56 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 26. 5. 2021 náhrada 1.680,78 Kč za 176 ujetých km v částce 1.080,78 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 6,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 7. 2021 náhrada 1.680,78 Kč za 176 ujetých km v částce 1.080,78 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 6,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22.211,56 Kč ve výši 4.664,43 Kč. Soud nepovažoval upřesnění označení listin podáním z 20. 5. 2021 za účelně vynaložený úkon právní služby, protože tímto podáním žalovaná pouze odstraňovala nedostatky předcházejícího věcného vyjádření k žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.