Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 329/2023-20

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno 00 Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 11 929,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 929,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 034,28 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 11 929,50 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 670,20 Kč vzniklým sazbou 15 % ročně z částky 9 969,50 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 929,50 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 969,50 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 351 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 1 929,50 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 034,28 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 11 929,50 Kč od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 670,20 Kč vzniklým sazbou 15 % ročně z částky 9 969,50 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 929,50 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 969,50 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 351 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 929,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že tuto částku jí žalovaný dluží z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru evidované na úvěrovém účtu č. hodnota, kterou se žalovaným uzavřela dne datum a na základě které mu poskytla úvěr do výše limitu 10 000 Kč, oproti závazku žalovaného tento úvěr splácet spolu s úrokem 16,90 % ročně, nicméně žalovaný, ačkoliv úvěr čerpal, nesplácel splátky včas a úvěr se tak v souladu se smluvními podmínkami stal splatným ke dni datum, kdy dlužná částka činila 12 583 Kč. Žalobkyně několikrát upozornila žalovaného na povinnost dluh zaplatit, ale žalovaný nic nezaplatil. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 9969,5 Kč; poplatků 1 960 Kč; kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1670,2 Kč (z jistiny v sazbě 16,90% za dobu od uzavření smlouvy do datum); kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1034,28 Kč (z neuhrazených částek po splatnosti za dobu od uzavření Smlouvy do 22 .5. 2023).

2. Před podáním žaloby zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Dále žalobkyně v rámci interního systému zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, ze kterých nevyplývaly takové skutečnosti, které by odůvodňovaly to, aby žalobkyně žalovanému úvěr neposkytla, stejně tak nevyplývalo, že by žalovaný měl více dluhů, které není schopen splácet, či že jeho platební morálka neodpovídá požadavkům. Schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr posuzuje žalobkyně v každém případně individuálně a vynakládá aktivní činnost za účelem zjištění, zda dosavadní, ale i předpokládané majetkové a osobní poměry žadatele odpovídají tomu, aby při vynaložení této odborné péče žalobkyně úvěr žadateli poskytl. Výdaje stanovila dle dat uváděných žalovaným a podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a normativními náklady na bydlení. V případě žalovaného výdaje stanovila na 6 435 Kč. Z rejstříku CCB žalobkyně zjistila, že žalovaný měl kontokorentní úvěr v ČS s limitem 5 000 Kč, kreditní kartu ve stejné společnosti s limitem 16 000 Kč. Žalovaný tak dle propočtů žalobkyně disponoval volnými prostředky 22 783 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně, a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Písemnou dohodou ze dne datum se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli, že žalobkyně se mu zavazuje poskytnout úvěr do výše 10 000 Kč a v souvislosti s tím vést kartový účet žalovaného a žalovaný se zavazuje poskytnutý úvěr splatit a zaplatit úroky 16,90 % ročně a další ceny (smlouva o úvěru a záznam o poskytnutí vysvětlení a předsmluvních informací). Žalovaný následně průběžně vyčerpal dne datum jednorázově částku 10 000 Kč (podklady pre súdné konanie). K úhradě celé částky byl žalovaný vyzván také dopisem ze dne datum, který byl zároveň upomínkou před podáním žaloby (výzva k úhradě dluhu ze dne datum). Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky na základě informací sdělených žalovaným o tom, že má příjem 23 913,33 Kč, mezi výdaje neuvedl ničeho, pouze částku 0 Kč (žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech, čímž zjistila, že žalovaný má dva splátkové závazky u právnická osoba, a to konkrétně kontokorent a kreditní kartu (výpis z CCB). Z provedeného dokazování, a to ani z tvrzení žalobkyně, nevyplynulo, jakým způsobem si ověřila příjem žalovaného, když k žalobě připojila výpisy z účtu, avšak za dobu následující po uzavření dohody. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu, statistických dat a normativních nákladů na bydlení.

5. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k čerpání úvěrový rámec 10 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

10. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

11. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost s odbornou péčí. Pokud se týká příjmů, k těmto žalobkyně nedoložila ničeho kromě žádosti o úvěrový produkt, které soud považoval za pouhé tvrzení žalovaného, které nebylo ničím ověřeno, byť žalobkyně tvrdila, že uvedený příjem porovnávala. Žalobkyně pak zcela rezignovala na jakékoliv zjišťování a ověřování skutečných výdajů žalovaného, když se spolehla pouze na statistické údaje a údaje o životním minimu na jednotlivce. Zbývá ještě dodat, že jelikož byla smlouva uzavřena za účinnosti , tak v je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti.

12. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce v souladu s za absolutně neplatnou, protože v souladu s o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka a úvěr jsou v rozporu se zákonem. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá již např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18. Dnes je tato skutečnost již výslovně zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

13. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému celkem částku 10 000 Kč a žalovaný jí vrátil na jistině částku 0 Kč, pročež jí z tohoto důvodu dluží částku 10 000 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení uvedené částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

14. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč (57,8 % celku) a neúspěšná v částce 7 314,01 Kč (42,2 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 15,6 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „“) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 1. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, činí 2 252 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 15,6 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 351 Kč. Lhůtu k plnění soud v případě obou výroků rozsudku stanovil v souladu s věty před středníkem , když k jinému postupu neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.