Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 318/2023-39

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 107 982,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 226 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 756,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 107 982,94 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 7 905 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve adresa doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 080 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 77 226 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 30 756,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 107 982,94 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 7 905 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve , adresa, doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 080 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 107 982,94 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na podkladě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 110 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců a uvedená částka spolu s úrokem měla být uhrazena v 72 měsíčních splátkách po 4 758 Kč. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému dvě písemné upomínky, v nichž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, žalovaný však tento splatný závazek neuhradil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě zbytku dluhu. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala dle podepsané přílohy smlouvy „Posouzení úvěruschopnosti“, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů a dále si vyžádala kromě dokladů totožnosti i kompletní výpis z bankovního účtu za poslední 3 kalendářní měsíce a dodatečný doklad o příjmech – tři výplatní pásky. Dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu ze SOLUS, kde neměl žalovaný negativní záznam. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 37 263 Kč a nákladů na bydlení 3 000 Kč. Žalobkyně taktéž zjistila, že žalovaný má úvěr u spoelčnosti právnická osoba ve výši 5 000 Kč a Anonymizováno ve výši právnická osoba Kč. Běžné výdaje pak vychází ze statistiky ČNB. Dále žalobkyně využila tzv. skóringový systém, který vyhodnocuje údaje spotřebitele. Žalobkyně má za to, že ke dni poskytnutí úvěru neexistovala důvodná pochybnost, že žalovaný nebude úvěr splácet. Žalovaný na svůj dluh uhradil 14 274 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalovanému upomínku, avšak ani poté žalovaný nic nezaplatil

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s takovým rozhodnutím ve věci souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání projevila souhlas již v žalobě.

3. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z listin, které předložila žalobkyně a zjistil z nich následující skutečnosti. Z y s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, a to tak, že částka 39 338 Kč bude vyplacena na účet žalovaného (č. č. účtu), částka 52 162 Kč bude vyplacena na závazek žalovaného u žalobkyně ze smlouvy č. hodnota a částka 18 500 Kč bude započítána na náklady žalobkyně. Úvěr byl sjednán na dobu 72 měsíců. Úrokovou sazbu si strany ujednaly na 25,55 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 splátkách po 4 758 Kč. Žalovaný pak tuto smlouvu podepsal prostřednictvím sms kódu a rovněž žalobkyni zaslal z označeného účtu verifikační platbu. Z přílohy č. hodnota vyplývá, že žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, stejně tak, že je zaměstnán. Dále je v Příloze č. hodnota uvedeno, že příjem žalovaného činí 37 263 Kč a jeho výdaje na bydlení činí 3 000 Kč, avšak z ničeho nevyplývá, zda tuto částku uvedl žalovaný, nebo byla nějak ověřena. V příloze č. hodnota je dále uvedeno, že žalovaný měl v době sjednávání úvěru splacené úvěry u společnosti Zaplo, Cool Credit a Viva Credit.

4. Detaily pohybů na účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum na účet žalobkyně přišla částka 1 Kč z účtu žalovaného č. č. účtu s VS: var. symbol. Dne datum odeslala na účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě, částku 39 338 Kč. Stejného dne byla částka 52 162 Kč zaslána na účet č. č. účtu pod VS: var. symbol, jako doplatek úvěru.

5. Z výpisu z insolvenčního rejstříku k žalovanému bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v insolvenci. Z výpisů z účtu č. č. účtu na jméno žalovaného vyplývá, že v měsících srpen až září rok na účet žalovanému přicházely platby od zaměstnavatele, nicméně na tento účet chodily i platby od osoby jméno FO. Z účtu nejsou patrné pravidelné výdaje žalovaného, na účtu byl v měsíci září zůstatek 73,97 Kč, v měsíci červenec záporný zůstatek a v měsíci srpnu sice kladný zůstatek nicméně na účet přišla např. platba 200 000 Kč od již zmíněného jméno FO. Z výplatních pásek žalovaného za měsíce červenec až září rok soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného činil 37 263 Kč.

6. Z dopisu ze dne datum s názvem Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně sdělil žalovanému, že s ohledem na neplnění pravidelných měsíčních splátek nezbylo žalobkyni nic jiného, než přistoupit k zesplatnění jistiny úvěru a vyčíslit svůj nárok. Celkovou dlužnou částku, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 119 422,94 Kč a žalovaný ji měl uhradit do datum‘. Dle připojené kopie poštovního podacího lístku byl dopis přijat k přepravě dne datum.

7. S ohledem na právní závěr, který bude rozveden níže soud z dalších předložených důkazů již pro nadbytečnost ničeho nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně zaslala žalovanému návrh smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota. Žalovaný tento návrh akceptoval, což stvrdil elektronickým podpisem na dohodě, jakož i zasláním verifikační platby ve výši 1 Kč. Žalobkyně před poskytnutím prostředků posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky jednak na základě informací sdělených žalovaným o tom, že je svobodný, zaměstnaný a nemá vyživovací povinnost. V příloze smlouvy jest taktéž uvedeno, že žalobkyně pracovala s příjmem žalovaného 37 263 Kč a výdaji 3 000 Kč. Při stanovení nákladů bylo vycházeno z metodických pokynů ČNB. Dále žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet podle výpisu z insolvenčního rejstříku, ve kterém žalovaný neměl aktuální záznam. Dle výpisu z běžného účtu vedeného na jméno žalovaného, na který žalobkyně poskytla finanční prostředky, bylo zjištěno, že jeho konečné zůstatky by nepostačovaly na úhradu splátky dle sjednané dohody, zůstatek byl buď záporný, nebo nedostatečný. Pravidelné výdaje nebyly možné z účtu ověřit. Z těchto všech skutečností žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný je schopen poskytnuté finanční prostředky splácet a rozhodla se žalovanému finanční prostředky ve výši 110 000 Kč poskytnout, a to tak, že částku 18 500 Kč započte na své náklady, částku 52 162 Kč vyplatí na úhradu předchozího závazku a částku 39 338 Kč skutečně vyplatila na účet žalovaného. V oznámení o zesplatnění úvěru ze dne datum, které zástupce žalobkyně odeslal téhož dne byl žalovaný vyzván, aby celkovou dlužnou částku z uvedené dohody zaplatil do datum a zároveň byla upozorněn, že v opačném případě, žalobkyně zahájí vymáhání pohledávky soudní cestou.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 39 338 Kč bezhotovostním převodem a dále finanční prostředky 52 162 Kč, které byly dle smlouvy zaslány na úhradu jeho předchozího závazku, částku 18 500 Kč si žalobkyně započetla na náklady. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

9. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně si k posouzení úvěruschopnosti vyžádala pouze výpisy z nejrůznějších databází a tři výpisy z účtu za období od července do září rok, který sice obsahoval příjem od zaměstnavatele, ostatně jako výplatní pásky za stejné období, ale v žádném případě nedokládaly pravidelné výdaje žalovaného. Lze nicméně konstatovat, že ověření příjmů žalovaného bylo dostačující. Konkrétní výdaje žalovaného si však žalobkyně nezjišťovala, natož aby si je jakkoliv ověřila. Soud má za to, že nelze vycházet z pouhých statistických dat, ale je potřeba tyto data doplnit o alespoň přehledný výčet výdajů klienta, aby si tak žalobkyně udělala obrázek, že takové výdaje běžné jsou. Nelze odhlédnout ani od toho, že deklarované výdaje 3 000 Kč na bydlení, jsou vzhledem k běžným nájmům, nebo úhradám za vlastní bydlení, nepřiměřeně nízké. Jestliže měl žalovaný u žalobkyně veden již jeden spotřebitelský úvěr a další úvěry u nebankovních společností i v minulosti, měla žalobkyně přistoupit ke zkoumání bonity žalovaného o to více zodpovědněji. Na možný problém s úvěruschopností žalovaného měly žalovanou upozornit výpisy z účtu, na kterých nebyl na konci měsíce zůstatek v takové výši, aby z něj byl žalovaný schopen uhradit ujednanou splátku. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora právnická osoba ze dne datum ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu . Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku celkem 91 500 Kč a žalovaný jí vrátil 14 274 Kč. Soud nepřihlížel k částce 18 500 Kč, kterou žalobkyně vůbec žalovanému nevyplatila, jelikož dohoda, podle které si žalobkyně tuto částku mohla započítat na své náklady, byla absolutně neplatná. Do sféry žalovaného se tak dostala pouze částka 91 500 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 77 226 Kč (91 500 mínus 14 274) a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

11. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 77 226 Kč (67,52 % celku) a neúspěšná v částce 37 147,16 Kč (32,48 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,04 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „ “). Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 4 320 Kč a dále doplatku poplatku 1 080 Kč (tj. celkem 5 400 Kč) a dále z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní pomoci po 5 420 Kč podle ve spojení s bodem 5. za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby, tj. celkem 16 260 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle , tj. 900 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně činí 22 560 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 35,04 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 7 905 Kč.

13. Lhůtu k plnění soud v případě obou výroků rozsudku stanovil v souladu s věty před středníkem , když k jinému postupu neshledal podmínky.

14. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 107 982,94 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 4 320 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. a), tj. 5 400 Kč, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 1080 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.