Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 317/2023-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno 00 Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 819 672,23 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 750 764,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 68 908,2 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 84 265,23 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 819 672,23 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši 67 628 Kč vzniklým sazbou 11,99 % ročně z částky 818 772,23 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 819 672,23 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 818 772,23 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 26 813 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 750 764,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 68 908,2 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 84 265,23 Kč vzniklým zákonnou sazbou ročně z částky 819 672,23 Kč od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným úrokem ve výši 67 628 Kč vzniklým sazbou 11,99 % ročně z částky 818 772,23 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 819 672,23 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 11,99 % ročně z částky 818 772,23 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 26 813 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně (dále také „ČS“)se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 819 672,23 Kč z titulu smlouvy o úvěru, kterou se žalovaným uzavřela prostřednictvím internetového bankovnictví dne datum, jejíž součástí byly právnická osoba podmínky, na základě které ČS poskytla žalovanému částku 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit za to úrok 11,99 % ročně a dále poplatky dle ceníku, a to v měsíčních splátkách po 11 633 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila tak, že částku vyplatila na úhradu předchozího závazku žalovaného. Dne datum byl uzavřen dodatek ke smlouvě, který obsahoval změnu dne splatnosti měsíčních splátek. Žalovaný neplnil svůj závazek a dostal se s úhradou splátek do prodlení a ČS tudíž vzniklo právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle ceníku, což ČS udělala a prohlásila úvěr dne datum za okamžitě splatný. Žalovaný se počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu a dluží žalobkyni částku 819 672,23 Kč na jistině a poplatcích, 67 628 Kč na smluvním úroku (z 11,99 % ročně z jistiny datum do datum), částku 84 265,23 Kč na zákonném úroku z prodlení za dobu od datum do datum, smluvní úrok z jistiny od datum do zaplacení a úrok z prodlení 15 % ročně z jistiny od datum do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou, avšak žalovaný ničeho dalšího nezaplatil.

2. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru a rovněž z transakčních pohybů na osobním účtu žalovaného, přičemž v tomto směru je nutné přihlédnout ke skutečnosti, že úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem konsolidace v minulosti poskytnutých úvěrů, tj. úplné splacení předešlých úvěrů a jejich sloučení do jednoho nového úvěru. Žalobkyně porovnávala pravidelné měsíční příjmy žalovaného s jeho měsíčními náklady na živobytí a výši úvěrové splátky. Životní výdaje žalobkyně stanovila na základě uvedených dat a dle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů vč. normativních nákladů na bydlení, a to na částku 7 116 Kč. Dále v rámci interního systému zohlednila všechny interní i externí závazky žalovaného a prověřila veřejné registry a rejstříky, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík a registr klientských informací CBCB/CCB. Tímto zjistila, že žalovaný má u ní sjednán revolvingový úvěr s limitem 34 000 Kč s orientační splátkou 1 020 Kč a kontokorentní úvěr s limitem 10 000 Kč s orientační splátkou 300 Kč, jakož i jeden úvěr u jiného věřitele se splátkou 11 539 Kč, který však byl konsolidován poskytnutým úvěrem. Ze zjištěného žalobkyně dospěla k závěru, že je v možnostech žalovaného úvěr splatit, a proto byla žádost žalovaného o poskytnutí úvěru schválena

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Smlouvou o úvěru ze dne datum bylo prokázáno, že v dohodě ČS jako banka prohlásila, že poskytuje žalovanému jako úvěrovanému úvěr v celkové výši 800 000 Kč s tím, že jej žalovaný splatí nejpozději do datum v měsíčních splátkách po 11 633 Kč. Úroková sazba byla ujednána na 11,99 % ročně. Dle čl. 2.2 smlouvy bylo ujednáno, že finanční prostředky budou užity na splacení dluhu žalovaného vedeného na účtu č. č. účtu. Dodatkem ze dne datum se strany dohodly na tom, že splátka bude splatná k 16. dni v měsíci (nikoliv k 15. dni, jak si dojednaly původně).

6. Výzvou k úhradě dluhu ze dne datum bylo prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně rovněž žalovanému sdělila, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Dle připojené kopie poštovního podacího archu byla tato výzva předána k poštovní přepravě dne datum.

7. Z tabulky podkladů pro soudní řízení soud zjistil, že žalovaný načerpal částku 800 000 Kč dne datum a uhradil celkem 49 235,97 Kč.

8. Z y nazvané Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 12) soud zjistil, že ČS popsala, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného (viz žalobní tvrzení) a dále uvedla, že žalovaný uvedl příjem 27 896 Kč, což pracovník banky zkontroloval z příchozích transakcí na účtu žalovaného.

9. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

10. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru ze dne datum, ve znění dodatku ze dne datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 800 000 Kč při úrokové sazbě 11,99 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 11 633 Kč. ČS tyto finanční prostředky žalovanému dle dohody poskytla na úhradu jeho předchozího závazku. Před sjednáním dohody ČS zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky na základě informací sdělených žalovaným o tom, že má příjem 27 896 Kč, mezi výdaje neuvedl ničeho, pouze částku 0 Kč. Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v databázi CCB, jakož i ve vlastních systémech. Příjem si žalobkyně ověřila z výpisů z účtu žalovaného, které však k žalobě nepředložila. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, žalobkyně je pouze odhadla na základě vlastního ekonomického modelu, statistických dat a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas a na svůj dluh uhradil celkem částku 49 235,97 Kč. Zástupce žalobkyně dopisem ze dne datum vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené dohody a zároveň jej poučil, že pokud dluh nezaplatí má tento dopis brát jako předžalobní výzvu. Tato zásilka byla do poštovní přepravy dána dne datum.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které ČS poskytla žalovanému prostředky ve výši 800 000 Kč na splacení jeho předchozího závazku. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

16. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

17. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně si tyto sice měla ověřit z výpisů z účtu žalovaného, které však soudu nepředložila, ačkoliv v je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti. Z předložených důkazů dále vyplývá, že žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb, na které žalovaný měsíčně vynakládá prostředky. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ze kterých vychází interní ekonomický model předchůdkyně žalobkyně, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou, jak mu nyní ukládá (nad rámec i obecný právní předpis v o. z. stanoví, že je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětný úvěr je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalovanému povinnost vrátit zbytek neuhrazené jistiny Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 800 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 49 235,97 Kč, pročež jí stále dluží částku 750 764,03 Kč, kterou musí žalobkyni vrátit. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 49 235,97 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.

19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 750 764,03 Kč (67,65 % celku) a neúspěšná v částce 358 926,72 Kč (32,34 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35,32 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „ “). Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 32 788 Kč a dále z odměny za zastupování advokátem za 3 úkony právní pomoci po 11 580 Kč podle ve spojení s bodem 6. za přípravu a převzetí věci, předžalobní upomínku, sepis žaloby, tj. celkem 34 740 Kč, za každý z těchto úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč podle , tj. 900 Kč, a to vše navíc zvýšené o 21% DPH, tj. 7 485 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně činí 75 913 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 35,32 %, soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku 26 813 Kč.

21. Lhůtu k plnění soud v případě obou výroků rozsudku stanovil v souladu s věty před středníkem , když k jinému postupu neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.