Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 278/2023-42
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. jméno FO Adresa zainteresované společnosti 0/1
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 27 021 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci počínaje dnem datum do úplného zaplacení s tím, že v případě nesplacení byť jedné splátky, stává se splatným celý zbytek dluhu.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 621 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 921 Kč od datum do zaplacení a částku 1 100 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 300 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy 15. dne v měsíci počínaje dnem , datum, do úplného zaplacení s tím, že v případě nesplacení byť jedné splátky, stává se splatným celý zbytek dluhu.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 19 621 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 921 Kč od , datum, do zaplacení a částku 1 100 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 27 021 Kč, kterou má žalovaná dlužit žalobkyni na základě mezi nimi dne datum uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 22 100 Kč oproti závazku žalované poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v podobě poplatku za poskytnutí úvěru a poplatky za další objednané volitelné služby, čemuž žalovaná nedostála a ačkoliv čerpala částku 20 000 Kč, zaplatil 0 Kč. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.hodnota.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, tak, že zjistila celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni a předložil jí 3 výpisy z bankovního účtu za období od listopadu rok do ledna rok, žalobkyně si dále ověřila, zda se žalovaná nenachází v CEE, ISIR, kontrolovala registr neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“. Žalovaná následně správnost svých údajů potvrdila a došlo k podepsání úvěrové smlouvy, nadto se žalovaná identifikovala zasíláním ověřovacího poplatku 1 Kč prostřednictvím bankovního účtu. Mezi doplňkovými službami žalovaná využila službu „Klidné spaní“ za 440 Kč, službu „Presto“ zpoplatněnou částkou 165 Kč, informační servis za 116 Kč a dále požádala o odklad splátek o čtyřikrát, čímž splatnost úvěru nastala dne datum. Žalovaná dluží žalobkyni na jistině 20 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru 5 200 Kč, na poplatku za službu „Klidné spaní“ 440 Kč, za službu Presto 165 Kč, za službu informační servis 116 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 921 Kč. Žalovaná dále dluží žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z jistiny do zaplacení, nicméně žalobkyně ji uplatňuje jen za 90 dní, tj. za dobu od datum do datum, tj. ve výši 1 100 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, ta však již nic dalšího neuhradil.
2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s ní nesouhlasí, protože jednak žalobkyně neposoudila její úvěruschopnost a jednak žalobkyni zaplatila celou jistinu již před podáním žaloby k čemuž předložila potvrzení o provedených platbách. V rámci své obrany žalovaná dále namítala nepřiměřenou výši RPSN a nepřiměřené (lichvářské úroky) a výši smluvní pokuty. Žalobkyně v neposlední řadě namítala, že sjednané poplatky jsou fakticky úrokem.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se nedostavila žalobkyně a její zástupce, kteří svou nepřítomnost řádně omluvili a souhlasili s tím, aby jednání proběhlo v jejich nepřítomnosti.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci. Žalobkyně a žalovaná se dne datum dohodly, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalované částku do výše 22 100 Kč prostřednictvím bankovního převodu na účet žalované, a to na základě žádosti podané prostřednictvím klientské sekce na internetových stránkách žalobkyně. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni s příslušenstvím v podobě poplatku za službu Klidné spaní 110 Kč měsíčně, poplatku za službu Presto ve výši 165 Kč a poplatku 29 Kč za informační SMS servis, jakož i poplatku za sjednání úvěru ve výši 5 530 Kč, tudíž měla žalobkyni vrátit celkem částku 27 934 Kč, a to do dne datum (smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně svou povinnost splnila a částku 20 000 Kč zaslala žalované na její účet dne datum (výpis z účtu č. l. 21), žalovaná vrátila částku celkem 13 700 Kč (potvrzení o provedených platbách č. l. 35-39, přičemž bankovní účet příjemce se shoduje s bankovním účtem žalobkyně uvedeným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a dále variabilní symbol se shoduje s číslem smlouvy, které uvedla žalobkyně). Pro úplnost soud dodává, že 5 plateb žalovaná poukázala žalobkyni ve dnech datum, datum, datum, datum a datum, tedy před podáním žaloby, která byla soudu odeslána dne datum. Před uzavřením smlouvy žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala dotazem na její příjmy a výdaje. Žalovaná dosahovala příjmů ve výši 34 751 Kč a výdaje představovaly částku 10 000 Kč na půjčky, 3 000 Kč na bydlení, 2000 Kč na nezbytné výdaje a 1 000 Kč na zbytné výdaje (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Dle listin y s názvem CreditwrthinessMethodology žalobkyně úvěruschopnost posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů, kromě toho nahlíží do nejrůznějších dostupných databází (CEE, IR, registr hledaných osob, registr neplatných dokladů, katastrální rejstřík apod.). Pracovník ke všem příjmům žadatele kontroluje, zda byly doloženy odpovídají doklady (bankovní výpisy, daňové přiznání, potvrzení zaměstnavatele atd.) a v případě výdajů pracuje nejen s informacemi klienta, ale i faktickým dopočítáváním výdajů, komparuje je s obvyklými minimálními výdaji, jak s nimi pracuje zákon č. 440/2006 Sb. , zohledňuje i počet členů domácnosti. Žalobkyně k prokázání ověření úvěruschopnosti předložila také výpisy z bankovního účtu žalobkyně za měsíce listopad rok až leden rok z nichž soud zjistil, že zjištěný příjem uvedený shora si žalobkyně řádně ověřila, žalovaná byla zjevně zaměstnaná v základní a mateřské škole, pokud se však týká dalších informací na výpisech, tyto žalobkyně nereflektovala. Každý měsíc se žalobkyně nacházela v mínusovém konečném zůstatku, navíc se na výpisech objevují příjmy a splátky spotřebitelských úvěrů. Žalovaná v uvedených měsících čerpala spotřebitelské úvěry minimálně ve výši 40 500 Kč (položky „THEPAY“, „dodatečná půjčka od ZAPLO“, „ZAPLO finance“). Na výpisech z účtu se pak nenacházejí pravidelné výdaje, výdaje za potraviny apod., ale převažují výběry z bankomatu, ze kterých nelze dovozovat výdaje žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky do 3 dnů, přičemž dopis byl odeslán téhož dne.
5. Zjištěný skutkový stav soud následně posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě, které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku až do výše 22 100 Kč převodem na její bankovní účet, oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s poplatky. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky poskytla žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě zákona č. 89/2012 S., občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU “). Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
6. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se týká příjmů, zde soud má za to, že s přihlédnutím k výši příjmů žalované, postupovala žalobkyně správně, když příjem vypočetla na základě údajů e výpisech z účtu žalobkyně, kde ji přicházela mzda. Pokud se týká výdajů, tak zde žalobkyně pochybila, když se spokojila s tvrzeními žalované, aniž by k nim měla objektivní podklady. Žalobkyně sice nahlédla do výpisů z účtů žalobkyně za poslední tři měsíce, ale vůbec nereflektovala, že žalovaná v uvedeném období opakovaně čerpala spotřebitelské úvěry, a to i přes výši jejich příjmů. rovněž záporný zůstatek na účtu žalované, bez dalších informací, značí, že žalovaná nebyla schopná vyjít s vydělanými prostředky, a ačkoliv si opakovaně půjčovala finanční prostředky, vždy na konci měsíce byla v mínusovém zůstatku. Uvedené nepřeklene ani to, že žalobkyně dopočítává výdaje z životního a existenčního minima a nahlíží do nejrůznějších databází, neboť výdaje je nutné zkoumat zvlášť v každém jednotlivém případě a nelze vycházet z pouhých statistických dat, nebo nahlédnutím do databází, jejichž výstup nenapovídá skoro nic o skutečných výdajích. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU , protože soud je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU .
7. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované částku 20 000 Kč a žalovaná jí vrátila 13 700 Kč, pročež jí stále dluží částku 6 300 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Na tomto místě soud upozorňuje žalobkyni, že tvrzení o tom, že na žalovaný dluh nebylo hrazeno ničeho (což vyplývá z výčtu dlužné částky v žalobě) hraničí se zásadami slušnosti, když v tomto případě žalobkyně snad jen pochybením opomněla v žalobě zmínit, že žalovaná na svůj dluh plnila dokonce částku 13 700 Kč, tedy více než polovinu poskytnuté jistiny.
8. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení a dalšího příslušenství, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Stejně tak rozhodl i Krajský soud v Ostravě v rozhodnutí ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 -160. Proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta.
9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 větou za středníkem o. s. ř. o. s. ř. a plnění žalobkyni rozložil do pravidelných měsíčních splátek po 1 000 Kč s přihlédnutím k finanční situaci žalobkyně, která sice dosahuje příjmů asi 30 000 Kč měsíčně nicméně stále hradí další splátky a po jejich zaplacení a úhradě běžných výdajů ji s manželem na útratu a ostatní životní potřeby zbývá částka 15 000 Kč. Rozložení plnění do splátek pak nebude nepřiměřeně zasahovat do práva žalobkyně na úhradu dluhu, když s ohledem na výši dlužné částky bude pohledávka uhrazena do 7 měsíců. Soud navíc k ochraně práv žalobkyně stanovil ztrátu výhodu splátek, což znamená, že pokud se žalovaná dostane s byť jedinou splátkou do prodlení, stane se celý zbývající dluh okamžitě splatným.
10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Z výroků I. a II., bez toho aby soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ), je zřejmé, že úspěšnější byla žalovaná, která by tak měla právo na úhraduAnonymizovánočásti nákladů řízení, ta však žádné nepožadovala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.