Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 250/2022-60
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 104 055,62 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 587,1 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 587,1 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 67 893,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 893,03 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 545 Kč od datum do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 10,9 % ročně z částky 94 480,13 Kč od datum do zaplacení, částku 3 838,9 Kč, částku 3 007,9 Kč, částku 183,69 Kč, částku 1 045 Kč, částku 1 500 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 587,1 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 587,1 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 67 893,03 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 67 893,03 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 2 545 Kč od , datum, do zaplacení, úrok z úvěru ve výši 10,9 % ročně z částky 94 480,13 Kč od , datum, do zaplacení, částku 3 838,9 Kč, částku 3 007,9 Kč, částku 183,69 Kč, částku 1 045 Kč, částku 1 500 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 055,62 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. Společnost právnická osoba. uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru Konsolidace půjček č. tel. číslo, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách po 2 348,18 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni datum, přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní (po částečném zpětvzetí žaloby a změně žaloby, která byla soudem připuštěna) požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 94 480,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 94 480,13 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 545 Kč od datum do zaplacení, částky 3 838,90 Kč (obchodní úrok), částky 3 007,90 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení z částky jistiny), částky 183,69 Kč (kapitalizovaný úrok z prodlení z částky obchodního úroku), částky 1 045 Kč (dílčí poplatky), částky 1 500 Kč (dílčí poplatky), úrok z úvěru ve výši 10,90 % ročně z částky 94 480,13 Kč od datum do zaplacení. Celkem žalovaný do podání žaloby uhradil 123 412,9 Kč.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o Konsolidaci úvěrů, která byla hodnocena individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenční rejstřík. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 96. Měsíční splátka činila 2 348,18 Kč (vč. pojištění pak 2 557,18 Kč). Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 10,90 %. Část poskytnutých prostředků byla účelově určených, a to na splacení závazku ve výši 2 000 Kč u společnosti právnická osoba., 132 879,64 Kč u společnosti právnická osoba. (předchůdkyně žalobkyně). Zbývající část jistiny měla být vyplacena na běžný účet žalovaného.
6. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo prokázáno, že společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 101.034,14 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do datum. Z podacího archu vyplývá, že tato zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.
7. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo prokázáno, že právnická osoba. prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu.
8. Výzvou ze dne datum a kopií podacího archu bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 108 771,57 Kč s příslušenstvím nejpozději do 7 dnů ode dne odeslání výzvy. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
9. Z výpisu z běženého účtu žalovaného bylo zjištěno, že v měsících rok měl mínusové zůstatky a utrácel více než na účet přicházelo finančních prostředků. Dále je s podivem, že žalobkyně předkládá výpis z účtu, který zjevně měla pro zkoumání úvěruschopnosti, který nese údaje i z doby po uzavření smlouvy. Z výpisu však soud zjistil, že zde chodila částka od společnosti právnická osoba. odpovídající průměru, který zjistila předchůdkyně žalobkyně.
10. Z Platební historie bylo zjištěno, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty, jak bylo uvedeno ve smlouvě, tedy v částce 2 0000 Kč a v částce 134 879,64 Kč, taktéž v částce 15 120,36 Kč, která byla vyplacena jako zbytková částka z celkových 150 000 Kč.
11. Ze žádosti o úvěr Konsolidace půjček soud zjistil, že žalovaný bydlela ve vlastním bydlení, měl učňovské vzdělání a byl zaměstnán ve společnosti právnická osoba. s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 798 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 35 000 Kč. Pokud se týká závazků, bylo zjištěno, že žalovaný měl jeden závazek u právnická osoba. ve výši právnická osoba Kč se splátkou 100 Kč měsíčně a dále měl závazek u společnosti právnická osoba. (předchůdkyně žalobkyně) ve výši 132 879,64 Kč se splátkou 2 146,67 Kč měsíčně.
12. Z vyjádření předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti bylo nad rámec tvrzení uvedených v žalobě zjištěno, že výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta, částkou normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu vedeného u předchůdkyně žalobkyně.
13. Z lustrace v CEE vyplývá, že žalovaný neměl exekuci, byť předložená listina nese datum datum (tedy nikoliv den, kdy byl úvěr sjednáván).
14. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
15. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru Konsolidace půjček ze dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému částku 150 000 Kč při úrokové sazbě 10,90 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 348,18 Kč (vč. pojištění pak 2 557,18 Kč). Žalovaný tyto finanční prostředky načerpal v souladu s dohodou. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba. zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr Konsolidace půjček, kde uvedl, že bydlí ve vlastním, má učňovské vzdělání a je zaměstnán ve společnosti právnická osoba. s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 798 Kč, což si předchůdkyně žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost a celkový čistý měsíční příjem domácnosti je 35 000 Kč. Závazky žalovaného byly zjištěny tak, že má závazek u právnická osoba. ve výši 2 000 Kč se splátkou 100 Kč měsíčně a dále má závazek u společnosti právnická osoba. (předchůdkyně žalobkyně) ve výši 132 879,64 Kč se splátkou 2 146,67 Kč měsíčně. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, započítala i životní minimum, normativní náklady na bydlení, jakož i splátky závazků (tyto však byly konsolidovány sjednávanou dohodou) a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, stejně tak nebyl z ničeho ověřen příjem domácnosti, jakož ani předchůdkyně žalobkyně nereflektovala na to, že na běžném účtu žalovaného jsou v období od rok mínusové zůstatky a že žalovaný utrácí více než dostává ve výplatě.
16. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum, který mu zaslala dne datum a ve kterém jej zároveň vyzvala k úhradě dluhu do datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 123 412,9 Kč. Společnost právnická osoba. následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum a v němž poskytla žalované lhůtu k úhradě dluhu 7 dnů od doručení dopisu.
17. Zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi právnická osoba. a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 150 000 Kč. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
18. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
19. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně sice soudu předložila výpisy z účtu žalovaného, ze kterých jasně vyplývají příjmy žalovaného ze zaměstnání (v tomto směru neměl soud stran postupu předchůdkyně žalobkyně výhrady) z těchto však vyplývá zejména to, že žalovaný zůstával opakovaně v mínusových částkách, utrácel více než vydělával. Pokud k tomuto žalobkyně nepřihlédla, nemohla postupovat s odbornou péčí. Nadto si žalobkyně zjevně ani nezjišťovala výdaje žalovaného, které by mohla ověřit z výpisů z účtu a omezila se pouze na životní minimum a normativní náklady na bydlení, jakož i na statistické údaje o výdajích domácností. Takový postup však nelze shledat jako správným, když povinností je přistupovat ke zkoumání individuálně. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 150 000 Kč a žalovaný jí vrátil 123 412,9 Kč a nadále jí tedy dluží 26 587,1 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení této částky a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání žalované pohledávky.
21. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do datum. V souladu s ustálenou rozhodovací praxí (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019109) došlo k doručení zásilky, odeslané dne datum, dne datum Od té doby měl žalovaný dostatečný prostor na to, aby dlužnou částku vrátil do lhůty uvedené v dopisu, tedy do dne datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 26 587,1 Kč, a to ode dne datum, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán a nesmí jej překročit. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 11,75 % ročně. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky
22. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud, aniž by přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) zjistil, že žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem, když žalobě bylo vyhověno co do částky 26 578,1 Kč s příslušenstvím a žaloba byla zamítnuta, co do částky 67 893,03 Kč s příslušenstvím. Žalovaný by tak měl nárok na úhradu části účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.