Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

119 C 13/2023-36

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 24 802 Kč s příslušenstvím a 8 503 Kč

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 090 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 802 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, částky 8 503 Kč a úroku ve výši 65,99 % ročně z částky 18 825,83 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 601 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 090 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 712 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 802 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, částky 8 503 Kč a úroku ve výši 65,99 % ročně z částky 18 825,83 Kč od 30. 5. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 68 601 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 24 802 Kč s příslušenstvím a částky 8 503 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 20 000 Kč dne 24. 3. 2017. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 90,1 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 1 191 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2017. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě výše uvedených údajů a provedeného tzv. scoringu klienta, bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný po uzavření smlouvy požádal v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Žádosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně vyhověno. Došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 6. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 24. 9. 2017 do 23. 10. 2017 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze následující splátky: částka ve výši 1 191 Kč dne 11. 5. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 23. 5. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 22. 6. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 21. 7. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 23. 8. 2017, částka ve výši 2 382 Kč dne 19. 12. 2017, částka ve výši 1 191 Kč dne 19. 12. 2017, částka ve výši 1 191 Kč ze dne 1. 3. 2018 a částka ve výši 1 191 Kč dne 16. 3. 2018. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 1 497 Kč a dále zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 1 400 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží jistinu úvěru v celkové výši 21 905,36 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 21 905,36 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 30. 5. 2018 do zaplacení. Žalobkyně touto žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení této žaloby, tj. ke dni 2. 5. 2023, tedy smluvní pokutu ve výši 8 503,00 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 18 825,83 Kč ode dne 30. 5. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud nařídil jednání ve věci na datum, ke kterému se žalovaný nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: podle úvěrové smlouvy č. hodnota, uzavřené žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku žalobkyni vrátit formou 48 měsíčních splátek po 1 191 Kč a zaplatit jí vedle poskytnutých prostředků také obchodní úrok a poplatky, což má soud za prokázané z úvěrové smlouvy. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, dále z dokladů zaměstnavatel žalovaného o výši mzdy žalovaného, zjišťované za období od prosince 2016 do února 2017 ve výši cca 14 500 Kč měsíčně, dále z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 3. 2017 do 16. 3. 2017, z nichž vyplynulo, že počáteční stav byl mínus 10 132 Kč a konečný stav 4 057,18 Kč, a dále podrobila žalovaného důslednému credit scoringu (což bylo prokázáno u k tomu doloženou, z níž bylo zjištěno, že i žalobkyně vyhodnotila tohoto klienta kódem příznaku 16, čemuž odpovídá to, že klientova smlouva je samotnou žalobkyní hodnocena jako špatná (jde o negativní příznak). Jaká byla výdajová stránka žalovaného, zda žalovaný řádně hradil své výdaje vůči jiným svým věřitelům, např. za bydlení, za energie, atd.. žalobkyní zkoumáno nebylo. Dále bylo z odkladu splátek k žádosti žalovaného zjištěno, že žalovaný měl povolen odklad splátek v době, jak je tvrzeno žalobkyní v žalobě v bodě 1. tohoto odůvodnění. Výzvou k zaplacení dlužné částky a předžalobní výzvou vzal soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě jeho dluhu.

5. Soud při ústním jednání dne datum poučil žalobkyni o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve smyslu ustanovení , 3 ve vztahu k unesení břemene tvrzení a důkazního břemene týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však nic dalšího nad rámec shora uvedeného k prověření úvěruschopnosti žalovaného nedotvrdila a z toho důvodu ani neoznačila žádné další důkazy, a to přestože, byla výslovně poučena o tom, že toto může vést k jejímu procesnímu neúspěchu v této věci.

6. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovaný ničím nerozporoval to, že od žalobkyně převzal datum částku 20 000 Kč na svůj účet a z této částky dosud zaplatil žalobkyni 11 910 Kč a dluží tak na jistině žalobkyni částku 8 090 Kč.

7. Na základě shora uvedeného zjištění z listinných důkazů a nesporných tvrzení učinil soud skutkový závěr o tom, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva a dne datum byly na účet žalovaného zaslány prostředky žalobkyně ve výši 20 000 Kč. Z této částky žalovaný dosud vrátil žalobkyni 11 910 Kč v období od 11. 5. 2017 do 16. 3. 2018, od té doby již nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalovaný svůj dluh nesplácel dohodnutým způsobem, tj. v pravidelných 48 měsíčních splátkách 1 191 Kč měsíčně, proto došlo k zesplatnění celého úvěru žalovaného. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalovaného, avšak nikoli dostatečným způsobem, když soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila výdajovou stránku žalovaného, současně pak nemá ani za prokázané, že by příjmy žalovaného ve výši před uzavřením smlouvy cca 14 500 Kč měsíčně dostačovaly ke splácení úvěru, když sama žalobkyně v tzv. credit scoringu dospěla k závěru, že klientovou smlouvu hodnotí jako „špatnou“. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala ani příjmové poměry, ani výdajové poměry na straně žalovaného, ani jaké jsou jeho majetkové a jiné poměry, které by ospravedlnily závěr, že žalovaný je tzv. úvěruschopný z hlediska odborného posouzení žalobkyně.

8. Podle ust. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle , 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z nedostatečných informací a dokladů, na základě nichž sama dospěla k závěru, že smlouva s žalovaným je riziková, což se po několika měsících potvrdilo, když žalovaný uhradil v řádném termínu pouze prvních 5 splátek, poté požádal o odklad a pak už uhradil pouze 4 splátky a následně již nehradil ničeho. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. I. Obecná část ( - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.

13. Podle ( ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Smlouva je neplatným právním jednáním podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně netvrdila ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 , které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle věty první ve spojení s o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud nevrátil 8 090 Kč, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí 8 090 Kč.

15. Z ustanovení věty třetí rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 8 090 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na úrok z prodlení dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Soud zohlednil, že celý dluh ze Smlouvy měl být uhrazen původně do 48 měsíců, které již uplynuly, výše dluhu představuje 8 090 Kč, přičemž poměry žalovaného nebylo možné zjistit, když se žalovaný, ač řádně předvolán, k jednání nedostavil. Soud proto vyšel z toho s ohledem na okolnosti případu, že je namístě za podpůrné aplikace věty první před středníkem uložit žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky do 3 dnů od právní moci rozsudku jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

17. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost úvěrové smlouvy, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou a těmi, které byly k zaplacení přiznány žalobkyni (viz výrok I. a výrok II. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Protože žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, dle obsahu spisu prokazatelně nevznikly žádné náklady spojené s tímto řízením, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.