Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 223/2023-60

Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 214 838,28 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 14 838,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 12. 2022 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 2. 12. 2022 do 30. 3. 2023, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 751,39 Kč, úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 206 704,78 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 6 333,50 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 56 715 Kč, k rukám advokáta tituly před jménem tituly před jménem Anonymizováno tituly za jménem, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 31. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalované zaplacení částky 14 838,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 12. 2022 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 2. 12. 2022 do 30. 3. 2023, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 751,39 Kč, úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 206 704,78 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 6 333,50 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 56 715 Kč, k rukám advokáta , tituly před jménem, , tituly před jménem, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 3. 2023 se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 214 838,28 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, uzavřel se žalovanou dne 21. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, tento úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se splátkami se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 11,99% a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka ji několikrát písemně upozornila a vyzvala k nápravě uhrazením dlužné částky v poskytnuté lhůtě. Následně v důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalované banka s účinností ke dni 31. 8. 2022 úvěr zesplatnila. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 31. 8. 2022, ve kterém byla rovněž vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2022, a to s účinností ke dni 1. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 13. 12. 2022. Za období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno. Žalobce tedy požadoval na žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 213 038,28 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 206 704,78 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 6 333,50 Kč, dále úroků z prodlení ve výši 7 751,39 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatků ve výši 1 800 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení úroků z úvěru ve výši 11,99% ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru 6 333,50 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, úroků z úvěru ve výši 11,99% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 206 704,78 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 15% ročně z částky v 214 838,28 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, tato výzva byla žalované odeslána doporučeně dne 21. 3. 2023.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, ačkoli byla řádně předvolána, soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti dle ust.

4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce právnická osoba., uzavřel s žalovanou dne 21. 4. 2022 smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 200 000 Kč, tento úvěr byl vedený na úvěrovém účtu č. č. účtu. Část úvěru ve výši 43 509 Kč byla určena na splacení konsolidovaného dluhu poskytnutého věřitelem právnická osoba, zbývající část úvěru byla určena k volnému použití žalované. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 291 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje 20. 5. 2022. adresa se splátkami úvěru se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 11,99% a poplatky (ceny) za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaná nehradila splátky úvěru řádně, z celkové čerpané výše úvěru neuhradila ničeho. Banka tedy úvěr s účinností ke dni 31. 8. 2022 zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2022 přešla pohledávka s účinností k 1. 12. 2022 ze společnosti právnická osoba. na žalobce, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2022. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 3. 2023.

5. Podle , (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

12. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovanou uzavřeli dne 21. 4. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr včetně sjednaných úroků a poplatku za čerpání úvěru v pravidelných měsíčních splátkách, které nehradila řádně a dostala se do prodlení s úhradou úvěru.

13. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároků žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobní tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobce a označil k nim důkazní prostředky.

14. Žalobce podáním ze dne 28. 11. 2023 uvedl, že jeho právní předchůdce právnická osoba., jako poskytovatel úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které získal při zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jejího příjmu, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tento úvěr je dostatečná. Žalobce ke svým tvrzením předložil dokument Posouzení úvěruschopnosti klienta, kde žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 14 131 Kč měsíčně, který doložila potvrzením o invalidním důchodu. Žalovaná dále uvedla výdaje 0 Kč a nájemné ve výši právnická osoba Kč. Banka dále prověřila žalovanou v registrech insolvenčního rejstříku a CCB. Žalovaná před poskytnutím úvěru splácela osobní úvěr ve výši 5 141 Kč měsíčně, který byl v rámci předmětné úvěrové smlouvy zkonsolidován. Z uvedeného předchůdce žalobce vyhodnotil, že příjem žalované je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.

15. Z výplatního dokladu předloženého žalobcem soud zjistil, že invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně v uvedené výši 14 131 Kč byl vyplácen důchodci jméno FO, nar. 21. 1. 2002, žalovaná zde byla uvedena pouze jako jiný příjemce. K doplňujícímu vyžádání soudu Česká správa sociálního zabezpečení Kolín zprávami ze dne 6. 12. 2023 a 8. 1. 2024 sdělila, že žalované byl přiznán invalidní důchod prvního stupně od 24. 12. 2017 a v předmětném období, tj. březen a duben 2022, činila jeho výše 5 307 Kč měsíčně.

16. K prověření úvěruschopnosti žalované tedy bylo zjištěno, že předchůdce žalobce zjišťoval výši příjmů a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do dokumentu Posouzení úvěruschopnosti klienta s tím, že uvedl zdroj zjištění – doklad o invalidním důchodu. Předchůdce žalobce si neověřoval výdaje žalované, stejně tak nedostatečně ověřil příjem žalované, když předložený doklad o výplatě invalidního důchodu nedokládá její příjem, ale invalidní důchod jejího dítěte. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované v poměru k výši poskytnutého úvěru (200 000 Kč). Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.

18. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

19. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.

20. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.

21. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).

22. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).

23. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

24. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

25. Smlouva o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.

26. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 200 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalované zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 200 000 Kč. Žalovaná je dále povinna zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky dle o.z. ve výši dle vl. nař. č. , jdoucí od 31. 3. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 14 838,28 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 2. 12. 2022 do zaplacení, dále úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 2. 12. 2022 do 30. 3. 2023, dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 751,39 Kč, úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 206 704,78 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 6 333,50 Kč od 2. 12. 2022 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. Žalobce byl v řízení procesně úspěšný ohledně částky 200 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 14 838,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 751,39 Kč a dalšího příslušenství byla jeho žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Procesní úspěch žalobce činil 93 %, neúspěšný byl ve výši 7 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v poměru 86 %. Žalobci vznikly náklady za právní zastoupení ve věci za 5 úkonů právní služby po 9 180 Kč dle vyhl.č. , 5 režijních paušálů po 300 Kč dle téže vyhl., 21 % DPH advokáta ve výši 9 954 Kč a 8 594 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 65 948 Kč, z toho 86 % představuje částku 56 715 Kč. Soud žalované uložil, aby náhradu nákladů řízení v uvedené výši zaplatila k rukám advokáta žalobce podle

28. Lhůtu k plnění soud žalované stanovil dle věta prvá

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.