Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 254/2023-25
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 210 615,03 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 206,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 187 206,33 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 408,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 404,61 Kč od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 298,61 Kč od datum do datum, úrok ve výši 17,99 % ročně z částky 210 615,03 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 210 615,03 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 408,70 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 419 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 206,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 187 206,33 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 23 408,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 404,61 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 298,61 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 17,99 % ročně z částky 210 615,03 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 210 615,03 Kč od , datum, do , datum, , zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 408,70 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 21 419 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 210 615,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., dne datum, smlouvu o úvěru na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, kdy se žalovaný zavázal tento úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 637 Kč, tedy společně s úrokem a poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, a uhradil toliko 12 793,67 Kč, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr za zesplatněný ke dni datum. Žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného opětovně vyzývaly k úhradě dluhu, naposledy pak výzvou před podáním žaloby ze dne datum. Žalovaný však již ničeho dále neuhradil. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých jí žalovaným, odhadu z historických dat ČSÚ a potvrzení o výši příjmu žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z informací poskytnutých žalovaným a z odhadu vytvořeného z historických dat ČSÚ (potvrzení o výši příjmu, žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Dne datum právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru ze dne datum č. hodnota včetně VOP a Ceníku), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 200 000 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o úrok a poplatky pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 673 Kč. Žalovaný svůj závazek nesplnil a nehradil sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradil toliko částku ve výši 12 793,67 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak přistoupila k zesplatnění zbytku dluhu (rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne datum). Žalovaný byl opakovaně o úhradu dluhu upomínám, naposledy pak výzvou ze dne datum před podáním žaloby (upomínky, předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího archu) žalovaný však ani přes tuto výzvu žalobkyni již neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému toto oznámila dopisem (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení ze dne datum). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 200 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze z informací poskytnutých žalovaným a z historických dat ČSÚ. Žalobkyně doložila, že zjišťovala příjmovou stránku žalovaného, kdy předložila doklad o výši jeho příjmů vytavený zaměstnavatele. K výdajové stránce žalovaného pak žalobkyně toliko odkazuje na údaje uvedené žalovaným, který své náklady uvádí ve výši 0 kč a nájemné ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně následně výdaje žalovaného přepočetla dle svého modelu, nicméně reálné výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný ji vrátil pouze 12 793,67 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 187 206,33 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, který mu byl doručován dne datum prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. datum a sedmidenní lhůta od odeslání výzvy (uvedená v této výzvě) uplynula dne datum. (soud považuje stanovenou lhůtu za dostatečnou, neboť jde o plnění na bankovní účet). Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny vč. příslušenství 208 276,82 Kč (187 206,33 Kč + 21 070,49 Kč), tj. úspěch ve výši 75 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 68 080,43 Kč (23 408,70 Kč + 5 404,61 Kč + 5 298,61 Kč + 29 987,53 Kč + 1 298,31 Kč + 2 682,67 Kč), tj. neúspěch 25 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 50 %.
11. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 425 Kč a jednak částkou 36 865 Kč jako odměnou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 9 180 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše pak včetně 21 % DPH (počítáno ze základu 28 440 Kč) ve výši 5 973 Kč. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 838 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 50 % jí náleží částka 21 419 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.