Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 99/2023-18

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Jméno zainteresované osoby 0/0 ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 20 710,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 215,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 215,57 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 494,81 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 17 899,54 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 710,38 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 494,81 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 % náhrady nákladů řízení, to je částku 199 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 215,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 215,57 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 8 494,81 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 17 899,54 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 710,38 Kč od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 494,81 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 % náhrady nákladů řízení, to je částku 199 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně, jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba. (na základě fúze sloučením s nástupnickou společností právnická osoba), se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 710,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 40 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 10,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru, a to ve 17 splátkách po 2 846 Kč. Část vyplacené částky byla určena k doplacení zůstatku úvěru, který měla žalovaná u žalobkyně (sjednán dne datum pod č. hodnota) a jehož zůstatek činil 15 319,99 Kč, zbytek částky, tj. 24 680,01 Kč, byl poskytnut žalované dne datum. V části V. smlouvy si strany ujednaly možnost žalobkyně zesplatnit úvěr v případě, že žalovaná poruší svou povinnost splátky splácet řádně. Žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila svou povinnost a 2 měsíce neuhradila splátku (splátka za rok a rok) a s první splátkou byla v prodlení déle než 3 měsíce, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum, což oznámila žalované dopisem ze stejného data a vyzvala ji k doplacení dlužné částky v celkové výši 20 710,38 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 17 899,54 Kč, dlužného smluvního úroku 614,84 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč (3krát 500 Kč za pozdní úhradu splátek za měsíce červenec až září rok), 696 Kč za dlužné pojistné. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou znovu k úhradě dlužné částky, ta však již nic nezaplatila a proto se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky, jakož i příslušenství v podobě úroku 10,99 % ročně z částky 17 899,54 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 710,38 Kč od datum do zaplacení.

2. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že údaje sdělené žalovanou ověřila z nezávisle ověřitelných údajů. Příjmy jsou verifikovány výpisy z bankovního účtu, případně daňovými přiznáními, výměry důchodu apod. Pro ověření výdajů žalobkyně využívá státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády, nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na den datum se nedostavila a ani soudu nesdělila, jaký důvod jí v tom brání. K jednání se taktéž nedostavila žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně. S ohledem na splnění všech zákonný předpokladů, soud provedl jednání v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba., poskytující službu Zonky, se zavázala poskytnout ihned po podpisu smlouvy a provedené kontrol poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou 10,99 %. Část úvěru byla účelově určená ke splacení předchozího úvěru u žalobkyně (ze dne datum pod č. hodnota) a zbylá část pak byla bezúčelová. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku splácet v 17 měsíčních splátkách po 2 846 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu.

6. Splátkovým kalendářem bylo zjištěno, že žalovaná uhradila žalobkyni celkem 27 784,43 Kč.

7. Z přehledu tvrzených příjmů soud zjistil, že žalovaná uvedla, že má příjem 12 000 Kč, dále má důchod 8 000 Kč, přičemž celkové výdaje jsou 3 600Kč, z toho 2 000 Kč dává na bydlení.

8. Z důkaz s názvem „MW“ soud zjistil, že žalovaná dále uvedla, že je svobodná, nemá děti a bydlí u rodičů. Měsíční příjem si žalobkyně dle této y ověřila výpisem z účtu a zjistila, že skutečný příjem žalované činí 8 173 Kč.

9. Z výpisu z účtu žalované, který byl dle data v záhlaví vytvořen datum, soud zjistil, že se jedná o výpisy za období od datum do datum. Disponibilní zůstatek na účtu činil 45 Kč. Z účtu rovněž vyplývá, že žalovaná měla pravidelný příjem od ČSSZ ve výši 8 173 Kč. Pokud soud provedl přezkum trvalých příkazů zjistil, že tyto byly v celkové výši 4 047 Kč. Jiné pravidelné výdaje nelze z účtu vyčíst.

10. Z důkazu s názvem „UW2“ soud zjistil, že žalovaná měla v době sjednávání smlouvy o úvěru sjednán již jeden úvěr u žalobkyně, kde jí zbývalo doplatit 15 320 Kč, dále měla aktivní kreditní kartu u společnosti Jméno zainteresované osoby 0/0, kde zbývalo doplatit asi 12 917 Kč. Uvedené shrnuje i CNCB.

11. Potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že částka 24 680,01 Kč byla žalované převedena dne datum.

12. Z dopisu nazvaného Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění zbytku závazku a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 10 dnů. V dopise je zároveň uvedeno, že žalovaná uhradila 7 splátek. Dle připojené kopie poštovního podacího archu bylo oznámení žalované odesláno dne datum.

13. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s poučením, že pokud dlužnou částku neuhradí bude žalobkyně dluh vymáhat soudní cestou. Upomínka byla dle aplikace pošty odeslána dne datum

14. Z ostatních předložených důkazů soud již více s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjišťoval. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne datum prostředky komunikace na dálku dohodly, že právnická osoba. poskytne žalované ihned po uzavření dohody částku 40 000 Kč z níž část byla doplatkem předchozího úvěru žalované ze dne datum a zbytek částky 24 680,01 Kč vyplatila dne datum žalované, a to vše oproti závazku žalované částku 40 000 Kč vrátit spolu s úrokem 10,99 % , a to v 17 měsíčních splátkách po 2 846 Kč. Předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila dne datum, ale žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, pročež právnická osoba. přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k uhrazení zbytku dluhu dopisem ze dne datum do 10 dnů. Tento dopis byl žalované odeslán dne datum. Do té doby žalovaná na svůj dluh uhradila částku celkem 27 784,43 Kč. Po tomto datu žalovaná již nic nezaplatila. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, ta to však neučinila.

15. Před uzavřením dohody zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že příjmy a výdaje žalované porovnala s nejrůznějšími daty. Příjem žalované z důchodu ve výši 8 173 Kč si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za období od datum do datum. Na konci uvedeného období měla žalovaná na účtu disponibilní zůstatek 45 Kč. Výpisem z účtu dále bylo prokázáno, že zde jsou trvalé příkazy v celkovém objemu 4 047 Kč měsíčně. Jiné pravidelné výdaje nelze z účtu vyčíst, přičemž k trvalým příkazům bylo třeba připočíst 2 000 Kč jako náklady na bydlení u rodičů a nové splátkové zatížení 2 846 Kč. Celkové náklady, které si však Benxy nijak neověřila mohly dosahovat částky asi 8 893 Kč (vč. nové splátky), tedy více než důchod žalované. Žalovaná byla v té době svobodná a neměla vyživovací povinnost. Výdaje sdělené žalovanou předchůdkyně žalobkyně porovnala s výší existenčního minima a s normativními náklady na bydlení. K tomu předchůdkyně žalobkyně zkoumala závazky žalované a zjistila, že měla aktivní kreditní kartu u společnosti Jméno zainteresované osoby 0/0, kde zbývalo doplatit asi 12 917 Kč. V neposlední řadě nahlédla předchůdkyně žalobkyně do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 40 000 Kč. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem ( ).

21. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. tehdy společnost právnická osoba., nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to zejména pokud se týká jeho výdajové stránky. Pokud se týká příjmů pak tyto si Anonymizováno řádně ověřila prostřednictvím výpisů z účtu žalované, na který přicházely platby důchodu od ČSSZ Pokud se však týká výdajů, těmito se předchůdkyně žalobkyně nezabývala dostatečně, neověřovala si vůbec žalovanou sdělené výdaje, a to jak ostatní výdaje, tak výdaje na bydlení, nýbrž je pouze srovnala s životními a existenčním minimem a normativními náklady na bydlení. Výdaje pak nejsou jednoznačně patrné ani na výpisech z účtu, alespoň ne všechny, jelikož se zde s jistotou nacházejí trvalé příkazy. Metodiku posouzení výdajů společnosti Benxy pak lze považovat za dobrou, nicméně jen doplňkovou. Existenční minimum totiž rozhodně nelze aplikovat na každou osobu a nelze v žádném případě zobecňovat, že takové náklady má každá osoba bez toho, aby náklady byly zkoumány individuálně v každém jednotlivém případě. Zejména bylo přehlédnuto, že na účtu nebyl ani dostatek prostředků pro splátku. Jestliže společnost Anonymizováno tyto skutečnosti věděla a více se nezabývala všemi výdaji žalované, tak nepostupovala s odbornou péčí. I kdyby připočetla existenční minimum a normativní náklady na bydlení k celkovému součtu trvalých příkazů a nového splátkového zatížení, musela by dojít k závěru, že žalovaná nedisponuje prostředky v takové výši, aby byla schopná pravidelně splácet. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala plnění žalované v částce 40 000 Kč. Žalovaná jí vrátila 27 784,43 Kč, pročež žalobkyni stále dluží částku 12 215,57 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byl vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zápůjčky a vyzvala ji k úhradě celého zbytku do 10 dnů. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. ), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné částky lhůtu 10 dnů, tj. do datum, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby si žalovaná zajistila finanční prostředky a tyto předala (zaslala žalobkyni). Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 12 215,57 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 093,09 Kč (54 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 11 963,6 Kč (46 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 8 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle (dále jen „ “) a na věc aplikoval citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle bodu 2. částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1 036 Kč, činí 2 488 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 8 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 199 Kč.

25. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle věty před středníkem , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.