Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 39/2022-34
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 149 136,29 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 145 566,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 145 566,77 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 569,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 19,2 % ročně z částky 148 236,29 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 222,84 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 875,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 148 236,29 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 569,52 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 430,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 145 566,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 145 566,77 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí.II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 569,52 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 19,2 % ročně z částky 148 236,29 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 18 222,84 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 875,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 148 236,29 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 569,52 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 430,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 149 136,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., dne datum smlouvu o úvěru (Expres půjčka). Na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 19,2 % ročně, a to v měsíčních splátkách ve výši 3 523,71 Kč. Jelikož žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků, předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dne datum. Před poskytnutím úvěru byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI, dále doložil potvrzení o příjmu a žalovaný dodal informace o svých příjmech a výdaje právní předchůdkyně žalobkyně odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Podle žalobkyně nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni dle smlouvy ze dne datum, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 4 433,23 Kč a ve zbytku dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne datum žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru Expres půjčka), na jejímž základě mu poskytla úvěr ve výši 150 000 Kč (smlouva o úvěru Expres půjčka, platební historie, výpis z úvěrového účtu žalovaného). Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku v měsíčních splátkách ve výši 3 523,71 Kč (smlouva o úvěru Expres půjčka). Právní předchůdkyně žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, a to nahlédnutím do veřejných rejstříků a databází a dále vycházela z informací poskytnutých žalovaným. Při předání byly zjišťovány příjmy a výdaje, avšak nedostatečně. Žalovaný měl dosahovat čistého příjmu 25 000 Kč, což je pouze tvrzení žalovaného, které z ničeho nevyplývá. Průměrná čistá mzda byla za 3 měsíce ve výši 17 852 Kč (potvrzení o výši příjmů za období 07-09/rok). Výdaje byly určeny jen odhadem dle historických dat ČSÚ a nebyly ničím dokladovány. Žalovaný měl již závazky v celkové výši 5 512 Kč (vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti). Nový závazek měl žalovaný hradit ve výši 3 523,71 Kč. Zbývá tedy částka necelých 9 000 Kč za všechny běžné životní náklady (ubytování, jídlo, hygiena, oblečení, obuv, telefon, internet, doprava do zaměstnání, zájmy) pro žalovaného. O výdajích žalovaného nic žalobkyně nevěděla. Žalovaný svůj závazek nesplnil a zaplatil pouze částku 4 433,23 Kč (platební historie, výpis z úvěrového účtu žalovaného). Dopisem ze dne datum mu bylo oznámeno prohlášení úvěru za splatný (oznámení o zesplatnění úvěru). Dopisem ze dne datum mu bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek – seznam pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne datum (podací lístek, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla právním předchůdcem žalobkyně jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 150 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumal její právní předchůdce před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z příslušných registrů a dále vycházel z informací poskytnutých žalovaným, přičemž neověřoval příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů měla právní předchůdkyně žalobkyně potvrzení o výši příjmu za 3 měsíce. Věřiteli nestačí pouze prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, pokud si je neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. Nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí, když žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného vůbec. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumal úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože právní předchůdce žalobkyně neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušil tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena platně úvěrová smlouva, nemůže si žalobkyně nárokovat nic jiného, než to, co by jí příslušelo z titulu bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaná zaplatila částku 4 433,23 Kč, soud jí zavázal zaplatit žalobkyni částku 145 566,77 Kč (výrok I.) a ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul (výrok II.). Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne datum, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den, tj. datum, a ve výzvě stanovená lhůta k plnění uplynula dne datum. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení.
10. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 175 320,14 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 145 566,77 Kč jistina, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 29 753,37 Kč), jež představuje 58 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 129 220,99 Kč (3 569,52 Kč jistina + úrok z prodlení 90 438,72 Kč + kapitalizovaný úrok 18 222,84 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok 10 875,07 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok 5 385,24 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok 729,60 Kč), což představuje 42 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 16 %.
11. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 966 Kč a jednak částkou tvořené částkou 33 450 Kč jako odměnou dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za čtyři a půl žalobkyní účelně poskytnutých úkonů právní pomoci po 7 100 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy, sepisu žaloby, účasti na jednání dne datum a vyjádření ze dne datum. Žalobkyni náleží také částka 1 500 Kč jako pět režijních paušálů po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše pak včetně 21 % DPH (počítáno ze základu 33 450 Kč) ve výši 7 026 Kč. Žalovaný by byl povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 46 440 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 16 % jí náleží částka 7 430,40 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Nad to soud uvádí, že žalobkyní požadovaný úkon právní služby písemné podání k výzvě soudu ze dne datum nebyl soudem přiznán na náhradě nákladů řízení, neboť má soud za to, že tento úkon není účelně vynaložený nákladem, a to z toho důvodu, že tvrzení mělo být obsaženo již v žalobě samotné. Je tedy chybou žalobkyně, že neuvedla v žalobě vše podstatné, a proto jí musel soud vyzvat k dotvrzení důležitých skutečností, jinak by se vystavila neúspěchu ve věci. Není toto pochybení však možné klást k tíži žalovaného, a proto soud tento úkon právní služby žalobkyni na náhradě nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.